„Pravda vítězí“ – co znamená heslo na standartě prezidenta České republiky

Názor

Standartu prezidenta České republiky zdobí heslo „Pravda vítězí“. Objevilo se na ní roku 1920 po vzniku Československa poté, co tento výrok zpopularizoval první český prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Stál v čele Prvního československého odbojového hnutí Čechů a Slováků během první světové války. Tehdy Masaryk heslo použil jako morální apel, když v médiích vedl kampaň za vytvoření samostatného státu.

Heslo nebylo vytvořeno samotným Masarykem, ale odkazuje na duchovní pochopení o zákonitostech světa. Historicky se nachází například v dopisech českého myslitele Mistra Jana Husa, který roku 1413 napsal, že „Pravda vítězí nad vším“ (Super omnia vincit veritas).

O dva roky později Hus napsal v dopise Pražské univerzitě: „Stůjte v poznané pravdě, která vítězí nade vším a sílu má až na věky,“ a po jeho smrti Husovi následovníci hlásali, že to, co vítězí, je ve skutečnosti pravda Boží „Veritas Dei Vincit“.

Toto heslo se často vyskytuje ve středověkých latinských biblích. V Třetí íknize Esdráš jej nalezneme v popisu příběhu o hostině u perského krále Daria. Když si šel král po hostině zdřímnout, dohodli se tři jeho mladí strážci, že každý napíše na lístek, co je na světě nejsilnější. První napsal, že je to víno, druhý mínil, že je to král. Třetí z nich, Žid Zorobabel, napsal, že: „Silnější jsou ženy, ale nade vším vítězí pravda“.

Po probuzení král svolal radu a nechal mládence jejich názory obhajovat. Tehdy Žid Zorobabel mimo jiné řekl: „Což není veliký ten, který všechno stvořil, veliká pravda a silnější než všechno? A pravda trvá a sílí, žije a prosadí se na věky věků!“

V této souvislosti heslo odkazuje na výrok „pravda Boží vítězí“ (Veritas Dei Vincit) a vyjadřuje pochopení, že člověk skutečně vítězí pouze tehdy, je-li ve shodě s „pravdou Boží“.

Podobně v knižních dílech mudrcové Východu i Západu radili svým následovníkům, aby se snažili poučit o zákonitostech tohoto světa a žít s nimi v souladu, čímž mohou dosáhnout cíle štěstí.

„Pravda Boží“ je tedy vnímána jako zákonitosti světa a zakládá se na víře, že svět byl stvořen a jeho Stvořitel stanovil základní principy (pravdu) během stvoření světa. Člověk tedy má tyto principy následovat ve svůj prospěch.

V díle mudrce Lao-c’ Tao a jeho moc (Tao te ťing), buddhistických svatých písmech, která hovoří o Zákonu nebo raných křesťanských textech o Zákonu a dalších, odhalují autoři určitá porozumění zákonitostem tohoto světa. Povzbuzují čtenáře, aby pochopili existenci dobra a zla, vystříhali se zlých skutků, které jim přinesou neštěstí, a naopak se přiklonili k dobru, což jim v budoucnosti přinese štěstí.

Výrok na standartě českého prezidenta je tedy spíše duchovním než světským heslem.

Kdo prohraje?

Pokud budeme chtít býti důkladní, můžeme se ptát, kdo tedy prohraje? Velké či malé postavy historie a mytologie, které zákonitostmi světa opovrhují a chtějí je změnit, často vedou své následovníky ke „vzpouře proti Bohu“, prohlašují že „poručí větru dešti“ nebo vytvoří „vlastní svět (ráj na zemi)“ dle svých pravidel. Ty obvykle kráčejí do bojů, potíží a po cestě sebezničení.

Zmiňme tragickou legendu o pádu anděla Satana, literární varianty o svedení lidí do propasti Krysařovou písní nebo pády komunistických a jiných režimů, které vyhlásily „válku Bohu“ s myšlenkou, že samy budou rozhodovat o dobru a zlu.

Tato hnutí vycházejí z ideje, že duše neexistuje, svět vznikl náhodným nikým neřízeným procesem, a tedy ani existence světa ani existence člověka nemají žádný vyšší smysl, dobro a zlo neexistují a jsou pouhými výplody lidské mysli, fantazií nebo sociálními dohodami mezi lidmi.

Zatímco zde neexistuje žádná odplata za zlé skutky, v učení školy buddhismu si naopak duše nese své skutky s sebou, jako karmu (nebo hříchy) a ctnost, a bude muset dříve či později zlé skutky splatit a za dobré obdrží odměnu. Zde je dobro a zlo definováno vyšší mocí a člověku není dovoleno tyto principy měnit.

Zdroj