Kam mizí svoboda rozhodovat sám o sobě - svém těle, zdraví a majetku?

Kam mizí svoboda rozhodovat sám o sobě - svém těle, zdraví a majetku? (Volné dílo)

 

Obavy a problémy často vedou člověka k vytváření různých „opatření“, která mají zabezpečit jeho život, zdraví a mír. Tragédií těchto množících se opatření však často bývá jejich fatální dopad na běžný život člověka. Opatření, která nás měla zabezpečit, začínají běžný život omezovat a oklešťovat do takové míry, že namísto řešení vytvářejí další potíže.

Pokud se vydáme cestou podnikání dalších opatření, zbude člověku ještě méně prostoru. Takovým způsobem se společnost dostává do vězení vlastních opatření, která sama o sobě nejsou schopna situaci vyřešit. Řešení se často nabízí v nápravě lidské morálky a společenských hodnot.

Níže se zamýšlíme nad tím, jak v dnešní době taková „opatření“ ovlivňují oblast péče o naše zdraví.

 

Kam jsme dospěli v oblasti „veřejného zdraví“?

 

Strava a potraviny

Nejprve se po staletí poctivě sdílely a využívali zkušenosti a poznatky z využívání bylin, potravin, hub a podobně. Problémy byly po celá staletí také s šarlatány a podvodníky, kteří propagovali, nabízeli a prodávali podvodné léky. Proto vznikaly zákony, které měli negativní jevy potírat.

Položíte-li dnes lékaři otázku, zda strava, kterou jíme nějak ovlivňuje naše zdraví, zda nás může léčit neb naopak způsobovat onemocnění, pravděpodobně vám odpoví že nikoliv.

Je to proto, že nařízení a zákony nedovolují psát a hovořit o jídle jako o „léku“ nebo „léčivu“. Ale není to absurdní? Že jídlo nemůže mít vliv na naše zdraví? Je takové pochopení skutečně vědecké a zakládá se na pravdě?

Dnes totiž můžete říkat, že něco léčí, pouze pokud to uzná Státní úřad pro kontrolu léčiv (SÚKL) jako „léčivo“. Pokud jídlo nebo bylinky či houby neprošly nějakými testy podle požadavků úřadů, nikdo nezaplatil studie za miliony korun, aby prokázal jejich léčivé účinky v kontextu „západní medicíny“ a moderní vědy, nemůžete o nich hovořit jako o lécích nebo prát že mají léčivé účinky. Jinak vás budou státní úřady stíhat a pokutovat.

O jídle, bylinkách, houbách a dalších tedy již nesmíme podle vydaných nařízení hovořit jako o lécích, pokud nám to úřady nedovolí – i když se již po staletí používají díky léčivým účinkům, které jsou dobře známé, zdokumentované a vyzkoušené.

To je první z příkladů jak se „opatření“ na ochranu zdraví člověka obrací pro ti němu samotnému.

 

Tradiční medicína vs. moderní věda

Tradiční medicína často volila a volí jiný přístup než současná „západní medicína“ opřená o takzvanou moderní vědu. Řekněme si například, že moderní věda neuznává existenci duše, existenci duchovních zákonitostí (karma, hřích a podobně), existenci vyšší bytosti (Tao, Buddha, Bůh) a ani neuznává, že byl svět stvořen s nějakým záměrem nebo že snad lidský život má nějaký vyšší smysl a význam. Nic z toho neexistuje a nemá žádný vliv na lidské záležitosti, společnost a zdraví.

A od toho se také odvíjí způsoby zkoumání a uvažování moderní vědy. Moderní věda nerozumí mnoha jevům a především je nedokáže (neumí) zkoumat. Vydala se cestou důvěřování přístrojům namísto rozvíjení schopností člověka. Vše postupuje pod heslem „co nevidím, tomu nevěřím“.

Pokud moderní věda nalezne něco, co má léčivé účinky, ale není schopna zjistit nebo zkoumat, jak tato věc člověka vyléčila, automaticky tyto věci nazývá „placebo“ nebo „placebo efekt“. Pojmenování původně označovalo schopnost lidského těla nastartovat samoléčebné mechanismy tím, že mysl uvěří, že je tělu podáván účinný lék. A tak pacientům může být například podána pastilka naplněná cukrem, a pokud pacient uvěří, že se jedná o vysoce účinný lék, může dojít ke změně pacientova stavu, jako by dostal účinný lék.

Postupně se ale z výrazu „placebo“ vytvořil posměšný výraz, kterým se útočí na tradiční medicínu jako na něco „co nefunguje“ a jediné čeho může dosáhnout je „placeboefekt“.

 

Chtěli jsme opravdu těmito opatřeními docílit takové situace?

 

Bylinkářství vs. farmaka

Dalším moderním jevem je obchod s farmaky, který dnes nepochybně ovládají velké farmaceutické firmy. Do této oblasti se dostaly obchodní praktiky (i ty pokřivené) a z prodeje léčiv se postupně stal výnosný byznys a forma moci.

Dnes zaznamenáváme případy, kdy skutečně úspěšné bylinkářské projekty a produkty zažívají omezování ze strany státních úřadů na základě vydávaných nařízení Evropské unie. Diskutabilní je především to, na jakém základě jsou tato nařízení vydávána a proč omezují úspěšné projekty a prodej široce využívaných doplňků stravy.

Zmínit můžeme například zákaz prodeje outkovky pestré (coriolus versicolor), zákaz informování o léčivých účincích bylin, hub a podobně.

Situace skutečně volá po tom závažně prozkoumat do jaké míry farmaceutické koncerny ovlivňují tvorbu takových nařízení a zda jsou nařízení vydávána ve prospěch lidí nebo ve prospěch ekonomických zájmů nějakých koncernů a lobbistů.

Nařízení, která měla zabraňovat šarlatánům a podvodníkům nabízet a prodávat podvodné produkty už přerůstají přes hlavu nejednoho poctivého prodejce doplňků stravy nebo praktika tradiční medicíny.

 

V dnešní době roste počet lidí, kteří chtějí sami rozhodovat o svém zdraví, investování svých peněz, které si poctivě vydělali a způsobu, jakým se budou léčit či udržovat v dobré kondici.

 

Očkování vs. posilování imunity jinými způsoby

Další zajímavou oblastí je dnes již masivní obchod s vakcínami. V takzvaném „veřejném zájmu“ byly vydány zákony o povinném očkování. V praxi to znamená, že z daní placených občany budu využity finance, které zaplatí tvorbu a nákup vakcín, které mají vytvořit v těle člověka protilátky a imunitu vůči některým smrtelným chorobám a nemocem.

Problém nastává ve chvíli, kdy se člověk (rodič) rozhodne, že tuto „přikázanou vakcínu“ nechce do těla svého dítěte vpravovat a bude řešit podporu tělesné imunity jinými způsoby. V tu chvíli se ocitá mimo zákon, bude pohnán před soud a jeho dítě silně omezováno a dalo by se též bez nadsázky říci, že bude „diskriminováno“.

Neočkované dítě nesmí být přijato do školky. Ale naopak to stejné dítě musí ze zákona nastoupit školní docházku. Začne chodit do školy, ale nebude moci jezdit na společné školní výlety (např. škola v přírodě). Chodí do skupiny dětí celý školní rok, ale nesmí se stejnou skupinou podle zákona jezdit na delší pobyty. Zatímco jsme v ČR nenalezly zdokumentované případy potíží, které by nastaly s neočkovanými dětmi během jejich školní docházky (redakce o nich nenašla informace ve veřejně dostupných zdrojích), omezování a diskriminace neočkovaných dětí a jejich rodičů jsou reálnými fakty.

 

Zdravotní pojištění vs. mohu si zvolit kam své peníze investuji?

Poslední oblastí je státem nařízená platba za zdravotní pojištění. Podíváme-li se na problematiku očima běžného občana – zaplatí během deseti let přibližně 250 000,- Kč a nemůže žádným způsobem rozhodovat o tom, na co budou tyto peníze využity.

Pokud tuto částku neuhradí, bude pohnán před soud, stíhán úřady a nucen k uhrazení pojištění a zaplacení penále.

Zároveň bude moci využít zdravotní pojištění pouze na léky, léčbu a věci schválené státem potažmo konkrétní zdravotní pojišťovnou.

Když bude chtít využít k udržování svého zdraví tradiční medicínu, bylinky nebo jiné způsoby, bude si to muset zaplatit z vlastní kapsy. Tedy celá řada lidí dnes skončí v situaci, kdy za deset let zaplatí 250 000,- za vývoj farmak a léčbu, kterou nechce využívat.

A právě zde se ocitáme v bodu, kdy občanu stát odebírá jeho peníze a znemožňuje mu rozhodovat o tom, jak s nimi bude naloženo. Ve stejné době mu také nařídí podstoupit vakcinaci, kterou možná ani podstoupit nechce.

Kam v těchto případech mizí ústavní práva na vlastní majetek a jeho nedotknutelnost, kam mizí právo rozhodovat o vlastním těle a zdraví?

 

Svobodný občan

V dnešní době roste počet lidí, kteří chtějí sami rozhodovat o svém zdraví, investování svých peněz, které si poctivě vydělali, a způsobu jakým se budou léčit či udržovat v dobré kondici.

Otázka zní: „Mohu normálně žít, pokud budu chtít sám rozhodovat o svém zdraví, investování svých peněz, které si poctivě vydám, a způsobu jakým se budu léčit či udržovat ve zdraví?“

Z praxe můžeme bohužel vidět, že takové „svobodné chování“ a odpor vůči nařízením budou státní úřady stíhat, soudit a omezovat. Chtěli jsme opravdu těmito opatřeními docílit takové situace?