Při zkoumání teorie evoluce zjišťujeme, že se jedná spíše o ideologii než o skutečnou vědu

Při zkoumání teorie evoluce zjišťujeme, že se jedná spíše o ideologii než o skutečnou vědu. (Markus Spiske / Edward Jenner / Louis from Pexels)

 

Přestože vědecký přístup vyžaduje uvažovat o všem co se odehrává v kontextu zákonů příčiny a následku, často evoluční teoretici operují s velmi vágními a nekonkrétními pojmy jako „náhoda“, nebo „evoluce“ a namísto hovoření o konkrétních procesech odvádějí pozornost k „velkým časovým úsekům“.

Darwinova „teorie evoluce“ byla již od svého začátku využita určitými jednotlivci a skupinami k vytvoření světové ideologie, která již není vedena rozumem a vědou, ale ideologickou doktrínou.

Abychom mohli skutečně prozkoumat původ existence živých organismů, člověka a lidstva, musíme se nejprve od této ideologie oprostit a nastartovat rozumové uvažování v kontextu příčiny a následku.

 

Velká časová období

Nejprve vyřaďme z uvažování nad původem živých organismů ona často skloňovaná „velká časová období“. Pokud se pohybujeme v kauzální realitě, musíme znát příčinu a následek. Časový úsek, po který se něco dělo, v žádném případě nevysvětluje, co se v té době dělo. A nás přesně zajímá, jaký proces vedl ke stvoření živých bytostí.

Pokud podnikáte nesmyslnou a chaotickou činnost, nehromadíte zkušenosti a znalosti, netříbíte know-how, je jedno jak dlouho to budete dělat, žádné výsledky nedosáhnete. Evolucionisté nás doslova balamutí ne-li ohlupují oním „vysvětlením“ o milionech let zázračných náhod.

Není třeba dokazovat, že vytvořit živý organismus, který je schopen, růst a množit se, je nekonečně složitější a náročnější, než vytvořit například mechanismus hodin, které ukazují rok, den, hodiny, minuty a sekundy. Ale i pro vytvoření hodin je třeba mít celou řadu znalostí, dovedností, technologií a know-how.

Je možné vytvořit budík náhodnými procesy? Například budeme tvořit tak, že povedeme údery kladivem, do hromádky odstřižků kovových plátků. A budeme to dělat týden, nebo 50 let. A po naší smrti to budou dělat další generace po několik tisíc let. Odpovězme si rozumem. Mohl by takto vzniknout funkční mechanismus budíku? Náhodnými údery kladivem do hromádky železa.

K sestavení hodin vedla celá řada pozorování. Sledování pohybu planety Země, jejího otáčení okolo své osy. Pokusy o měření a sledování časových úseků pomocí pozorování polohy slunce nebo zaznamenávání na slunečních hodinách. Utvoření konceptů pro měření času jako jsou přesýpací hodiny nebo přelévání vody v nádobách a podobně.

To vše vedlo k hromadění znalostí, zkušeností, pokusům a omylům při vytváření mechanismů, které by pomohli čas měřit. Nakonec vznikla kružnice, která symbolizuje jeden celý den. Tato kružnice se rozdělila do 24 stejných úseků a každý z nich na 60 menších částí atd.

Mechanismus budíku je soustavou otáčivých ozubených koleček, která pohybují hodinovou, minutovou a vteřinovou ručičkou tak, aby ukazovali přesnou hodinu, minutu a vteřinu. Tato kolečka musejí být zkonstruována přesně a umístěna do celkového mechanismu, který je poháněn například pružinou nebo závažím a podobně.

Než lidé dospěli k mechanismu současných náramkových hodin, prošli mnoha lety pokusů, výzkumu, omylů a hromadění zkušeností. A nejen to, museli zjistit jak z železné rudy vytvořit železo a vytvořit si nástroje pro jeho jemné a přesné opracování.

Podle teorie evoluce však niky nikdo žádné informace neshromažďoval, nevyhodnocoval, netříbil své know-how ani se nevyvíjel jako tvůrce. Vše muselo být podle této ideologické doktríny „náhodné“. Ale co znamená tato „náhoda“? Je to vědecký pojem? Ukazuje to na něco konkrétního? Na co? Ve skutečnosti při podrobném zkoumání zjistíme, že na nic konkrétního neodkazuje. Je to naprosto neurčitý, nekonkrétní a vágní pojem, který nevysvětluje vůbec nic. Náhoda? Při popisu výroby hodin jsme toho napsali více, než evolucionisté o této tajemné „náhodě“, která údajně vytvářela neskonale složitější živé mechanismy (organismy).

Co znamená „náhoda“? Někdo odpoví, že je to „náhodný proces“, ale co konkrétně znamená označení „náhodný“ v pojmu „náhodný proces“. Jako vědci bychom měli být schopni pojmenovat příčiny a následky a přesné podrobnosti toho co se dělo. Tak co je tedy ta příčina v této evolucionistické „náhodě“? Důsledky známe. To jsou již existující živé organismy, které dokáží reagovat na své okolí a určitými způsoby se přizpůsobovat.

Vyškrtneme-li evolucionistické argumenty jako „dlouhé časové období“ a „náhoda“, co konkrétního vlastně mají evolucionisté k podložení této teorie o vzniku živých organismů?

 

Evoluce

Dalším pojmem, s nímž evolucionisté operují je „evoluce“. Často slyšíme, že příčinou vzniku živých organismů je „evoluce“. Ano opět nic konkrétního. Žádný konkrétní popis příčin, které vedli ke stvoření nejsložitějších mechanismů na světě.

Navíc zvažme také fakt, že nikdo při tomto procesu nebyl jako pozorovatel a není možné tento proces zpětně přezkoumat. Navíc by bylo třeba doložit, zda státe tento proces náhodného tvoření probíhá a zda probíhá tak, jak tvrdí evolucionisté. Ti často nesprávně označují reakci již živých organismů na jejich okolí za „proces evoluce“, čím myslí právě to, že reakce živých organismů na jejich okolí je procesem „tvoření“, a že stejným procesem živé organismy vznikly. Vznikly reakcí něčeho na jeho okolí.

Můžeme tvrdit, že hliněná nádoba vznikla pouhou reakcí lidských prstů na hlínu otáčející se na hrnčířském kruhu. A opomenout všechno ostatní.

Když se nad tím zamyslíme, dokonce i programovací počítačový jazyk je jednodušší než kód DNA živých organismů. Bylo by možné sestavit programovací jazyk náhodnými údery prstů do klávesnice, kdybychom prostě pouze upravovali směr úhozů prsty na klávesnici tak, abychom pokaždé uhodili na jinou klávesu. Bez znalostí, vědomostí, know-how, určité úrovně inteligence a tak dále?

Je možné složité mechanismy vytvářet bez znalostí vlastností hmoty, bez výrobních nástrojů a zkušeností? Odpověď je jasná, pokud zastáváme vědecký přístup a používáme rozum.

Příběh o vzniku živých organismů vyprávěný evolucionisty je povídka na úrovni pohádky, fikce nebo fantasy literatury, která není zakořeněna v rozumu ani ve vědě a jak bylo řečeno, slouží především ideologii, která vytváří silnou doktrínu, že v žádném případě nesmíte tvrdit, že proces tvoření vyl veden nějakou inteligencí, která byla před silnou vlnou ateismu samozřejmě připisována Bohům (Prométheus, Nüwa, Yahve, Hospodin, Quetzalcóatl atd.).

Pojďme tedy zpět k oné evoluci. Jak ji popisují evolucionisté?

 

Jak „náhoda“ stvořila nejsložitější mechanismy světa

Níže uvádím odpověď jedné expertky na DNA, jejíž jméno nebudu zveřejňovat. Podstatné jsou informace, které mi během našeho rozhovoru o kódu DNA napsala.

„My, co věříme v Darwinovu evoluční teorii si to vysvětlujeme tak, že nejprve se jednalo o jakési shluky či skupiny atomů a molekul, které v podstatě vznikly náhodně na principu pokus-omyl.“ Prosím povšimněte si opět používá pojem „vznikly náhodně“. Co to konkrétně znamená nebo co tím chce říci se můžeme pouze domýšlet. Jaká stála příčina a důvody za tím, že se údajně o něco pokoušeli a pokoušeli se o to údajně opakovaně a stále dokola? Vyvolává dojem, že snad samy tyto částice se o něco pokoušeli.

„Tedy cosi se vytvořilo a pokud to nevedlo k ničemu, co by dané „uskupení“ zvýhodňovalo (například že bylo schopno delší existence), zaniklo to.“ Zde je zajímavé sledovat, jak při vysvětlování používá trpného rodu „se vytvořilo“. Pravděpodobně to mělo vytvořit samo sebe. Zde už se dostáváme do absurdních situací. Živé organismy tedy nakonec zřejmě stvořili samy sebe. Hodinky se sami vyrobily a počítačové jazyky se sami naprogramovali. Zde je zřejmé, jak úzkostlivě se vyhýbá tomu, co jí zaběhlé dogma a ideologie zakazují říkat. Jinak by byla z v „vědeckých“ kruhů vyčleněna.

A pokračuje dále. „Až po miliónech a miliónech pokusů došlo náhodně k takovému uskupení molekul, které dávalo smysl a postupně vznikl první jednobuněčný organismus a jeho první DNA. A tak to pokračovalo, až se opět náhodně seskupilo takových jednobuněčných organismů více, vzájemně si poskytly určité výhody a vznikl mnohobuněčný organismus s delší DNA.“ Tedy náhodnými, nepřesnými a ničím neřízenými procesy vznikly naprosto identické organismy, které se opět náhodně spojily. Samozřejmě je to pohádka o něčem, co ve skutečnosti nikdo neviděl a není možné to pozorovat ani dnes natož to vědecky přezkoumat.

A evolucionistický příběh o stvoření není ještě u konce a tato expertka na DNA pokračuje. „A tak dále až k dnešním vyspělým organismům typu rostlin, hub a živočichů (včetně lidí).“ Tuto teorii potvrzuje i to, že stejně jako můžeme pozorovat od těch nejjednodušších k těm nejsložitějším organismům jejich určitou morfologickou podobnost a to, jak se postupně vyvíjely, vidíme to stejné na jejich DNA, tedy geny, které se sice v mnoha částech liší, ale přece jsou si podobné.

 

Kdo tvoří? Samotné částice nebo jejich okolí

Evolucionisté na jedné straně vytvářejí dojem, že snad samotné částice se rozhodují, že něco budou dělat. Poté zase tvrdí, že ty částice pouze reagují na jejich okolí a to je onen motiv, který pohání jejich chování. Tedy, že něco dělají, protože na ně nějak působí vnější prostředí.

Pokud uvažujeme, že příčinou tvoření je vnější prostředí, potom můžeme vytváření nádoby z hlíny na hrnčířském kruhu vysvětlit podobně. Jednotlivé částice hlíny jsou okolním prostředím nuceny se zformovat do určitého tvaru a potom v určitém bodě přestanou měnit svoji polohu.

Můžeme tedy říci, že vznik hliněné nádoby je důsledkem náhodného pohybu molekul jílu, které se zformovaly do určitého tvaru pod vlivem jeho okolí. Potom pod vlivem okolí ztvrdli, když se jejich okolí ohřálo na 1 200 °C, vypařila se z nich voda a změnily se jejich vazby. A nakonec to označíme za „náhodný proces“. Náhodně zformované tlakem a náhodně zpevněné extrémní teplotou.

Je také zřejmé, že při vyprávění příběhu o vytvoření vypálené hliněné nádoby jsme záměrně něco vynechali.

 

Teorie evoluce využitá k propagaci ideologie

Vraťme se zpět k tomu, co vždy „nutně musí být vynecháno“, jinak bude to, co říkáme označeno za „nevědecké“.

Přibližně ve stejnou dobu, když Karel Marx začal prosazovat historický materialismus, zveřejnil Charles Darwin svoji teorii evoluce. V roce 1859 Marx poprvé zveřejnil materialistické pojetí dějin a ekonomiky v díle Příspěvek ke kritice politické ekonomie. Ve stejném roce Darwin publikoval svoji knihu O původu druhů a položil tak základ „teorie“ o evoluci živých tvorů.

V první polovině 19. století byla teorie evoluce všeobecně přijímána, ale Darwinova teorie se od jiných evolučních teorií zásadně odlišovala. Před Darwinem byla příčina evoluce popisována jako životní síla nebo dějiny řízené Bohem, duch byl považován za substanci, neredukovatelnou na hmotu. Naproti tomu Darwin obhajoval neřízenou mutaci a takzvaný „přírodní výběr“. Tato obhajoba byla ryze materialistická a vylučovala účast Boha na procesu tvoření.

Neodarwinismus má mnoho nevyřešených problémů. Navzdory tomu je stále živý. Důvod, proč darwinismus přežívá, spočívá v tom, že jeho jediná alternativa, totiž teorie stvoření, je vytvořenou ideologií neakceptovatelná.

V prosinci roku 1860 napsal Marx o Darwinově teorii svému spolupracovníkovi Friedrichu Engelsovi pochvalnou zmínku, v níž spis O původu druhů chválil jako „knihu, která obsahuje přírodně historický základ pro naše stanovisko [historický materialismus]“.

V dopise adresovaném socialistickému filozofovi Ferdinandu Lassalleovi v lednu roku 1862 Marx napsal: „Darwinova kniha je velmi důležitá a slouží mi jako přírodovědecký základ pro třídní boj v dějinách.“

Teorie evoluce byla ultralevicovými ideologickými hnutími používána k popírání existence duše. Byla používána k popírání existence Boha. Postupně degradovala člověka na pouhé zvíře. Snížila soucit a vznešenost na pouhé způsoby, jak přežít a pokroutila morální hodnoty lidstva.

Teorie evoluce není schopna objasnit existenci člověka a světa, přesto se stala spolu s teorií velkého třesku, novým světovým náboženstvím. Příběhem, pohádkou o vzniku světa a člověka.

„Evoluce samotná je zoology přijímána ne proto, že byla dokázána pozorováním, nebo že se její pravdivost dá dokázat z logicky sestavených důkazů, ale proto, že její jediná alternativa, totiž stvoření, je zřejmě neuvěřitelná,“ napsal londýnský univerzitní profesor D. M. S. Watson.