Demokracie je především dobrovolná disciplína a sebekázeň v chování a v myšlení

Karel IV., česká král a římský císař: "Poznejte dvojí povahu tohoto světa a zvolte si lepší". (​Volné dílo) Karel Čapek, český spisovatel: "Pravda je víc než moc, protože je trvalá". (Volné dílo) Tomáš Garrigue Masaryk – první československý prezident: „Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“ (Josef Jindřich Šechtl / CC BY-SA 3.0)

Ve Švýcarsku lidé zákony a předpisy zcela samozřejmě dodržují. Proč je tomu u nás opačně?

Nemáme tradici vlastního boje za svobodu, vždy ji za nás vybojovali jiní. Navykli jsme si za staletí žít pod knutou a přetvářce, proto si svobody neumíme vážit. Upřednostňujeme vlastní, osobní „svobodu“, kdy obcházíme kdeco, jsme na to hrdi, na úkor druhých a země. Chybí nám empatie a schopnost nezištně dávat druhým. Švýcaři si svoji svobodu a nezávislost museli tvrdě vydobýt a hájit po staletí. Znají jejich cenu a hodnotu. Dobře ví, že bez dodržování daných pravidel svoboda a demokracie končí.

I díky tomu si vytvořili politický systém, kdy občané účinně pomocí referend, tedy přímé demokracie, mohou ovlivňovat politiky a tím i politiku země. To by u nás nemohlo fungovat. Většina upřednostňuje svoji „svobodu“, kdy automaticky hledá jak jakékoliv nařízení obejít. Přitom rádi anonymně udáváme ty, které je porušují. Běžný Švýcar upozorní osobně dotyčného a nepomůže-li to, oznámí to úřadům - pod svým jménem. To jsou základy demokratického jednání, které jsou dětem vštěpovány od mala v rodině i ve škole.

Časy klasických politických stran pomalu končí

Jsou přežitkem. Staly ze z nich v podstatě skvěle prosperující firmy bez jakékoliv kontroly. Konkurencí je jen jiná strana, jako jediné riziko „podnikání“. Jejich činnost nelze efektivně kontrolovat. Vše na úkor země a občanů, jimž mají sloužit a kteří to vše platí. Proto jsme tak snadno manipulovatelní. Lumpové se mohou stát presidenty, premiéry, ministry, poslanci, hejtmany, diplomaty, státními úředníky i soudci, kdy si s občany dělají co chtějí, bez jakékoli osobní odpovědnosti a beztrestně. Činí tak díky formálnímu naplňování zákona, kdy jeho duch a hledání spravedlnosti je na posledním místě, pokud vůbec. Stačí si najmout drahé právníky, kteří většinou najdou mezi tisíci nesmyslných zákonů formální cestu k záchraně svého klienta, kdy využívají i nadstandardní styky se soudci a PČR.

Nedávno zesnulý Andrej Hryc ve své knize INVENTÚRA píše: „Bylo krátce po normalizačních prověrkách a do vedoucích funkcí se dostalo neskutečné množství všelijakých idiotů a nýmandů. Tato legální bordelizace společnosti se nevyhnula ani televizi“ (str. 112). Popisoval dobu v 70.letech. Dnes se změnil pouze obal, obsah zůstal z velké části stejný, protože jsme ho po listopadu 89 neřešili.

Jaké je řešení?

Změna celého volebního systému, jedna kandidátka z každého kraje, na které by byly důvěryhodné, nejlepší osobnosti, charakterově, odborně i mravně, prokazující to svým životem a odvedenou prací, volená přímou volbou občanů. Ti se potom v Parlamentu dokážou dopracovat k racionálním řešením a budou pracovat jen pro  zájmy země, nikoliv pro „stranické zájmy“, sebe a lobysty. Jistěže nejsou ideální řešení, na kandidátky se určitě dostanou i neschopní, podléhající snadno různým tlakům, ale rozhodně jich bude mnohem méně než dnes, kdy převažují čistí kariéristé. Proto je jejich chování srovnatelné s chováním a praktikami komunistických papalášů. Jimi zavedený systém, trvající generace, nemohl sám od sebe zmizet. Měl to snadné, kdy byla odstraněna politická, kulturní a odborná elita. Bez té se malý národ trvale neobejde, chce-li přežít, zvláště v období krizí, kterou novodobí „papaláši“ nemohou nikdy vyřešit. Ta bude časem řešit i je.

Prof. Aleš Gerloch tento systém také podporuje s tím rozdílem, že navrhuje jednu, celorepublikovou kandidátku. S tím se neztotožňuji – mohlo by to vést k převaze poslanců jednoho kraje. Krajské kandidátky jsou mnohem více demokratické, protože voliči své kandidáty znají jistě lépe než z jiných krajů. Počet poslanců za jednotlivé kraje by určoval počet jejich obyvatel.

Kam to vede vidíme v ostudné kauze buranského poslance Volného.

Nejsou-li mravní zákony v lidech, nepomohou ani tisíce zákonů, kterých potom plně využívají ti, které je nikdy ctít nebudou, resp. ani neví co to je.

Nejnovější ukázka:

Udělení pokuty 500 milionů korun Antimonopolním úřadem MO na chybnou zakázku při objednání amerických helikoptér (možná byla chyba, že nebyly ruské…). MO se odvolalo. Stát tak dává pokutu sám sobě. Občana by hlavně zajímalo, který úředník to zavinil a jak byl potrestán? Stát snese všechny tresty, protože je nakonec odnese občan, který si ho platí. Přejí si občané opravdu takovou demokracii, kdy není nikdo z vysoce odpovědných za nic osobně odpovědný?  

Základním předpokladem jsou svobodná, nezávislá média a justice, aby se občan informačně a hodnotově orientoval a nebyl účelově manipulován, aniž tuší, proti svým zájmům a zájmům země. Politici se samozřejmě budou bránit vší mocí. Je jen na občanech, zda si tuto změnu vynutí. Cenu skutečné svobody si uvědomí pouze ten, kdo se o ni svým vlastním úsilím zasadí, ne ten, komu je darována. Země, která nedokáže v nadcházející krizi dosadit do svého čela ty nejlepší, na to vždy doplatí.

Kdykoli a kdekoli se objeví skutečně schopný, přečnívající ostatní, není vítán a podporován, ale napadán, kritizován a ničen.

Podpora naděje ani náhodou. To také patří k české povaze, bohužel. Neříkám, že premiér je „svatý“, ale zůstat jím, v džungli, nepřežil by. Zná systém, nedá se koupit, ohrožuje jej, proto je tak vytrvale napadán. To, že to nedělá kvůli penězům, ale na úkor svého zdraví pro naši zemi, je hodno obdivu. Už méně jsou hodni obdivu ti, kteří ho vytrvale napadají, včetně napadání jeho rodiny, v době krize a ohrožení země. Jsou to většinou ti, kteří ničím pozitivním nepřispívají, pokud to rovnou nemají v popisu práce a jsou si dobře vědomi co a proč dělají. Kdo dělá poctivě svoji práci, nemá čas na kritiku druhých.

Nezapomínejme, že premiér nabídl nejprve místo ve vládě pravici. Ta odmítla převzít spoluodpovědnost a vládnout s „estébákem“. Jenom nekonstruktivně kritizuje a napadá – v době ohrožení celé země! Teď vyčítá premiérovi spolupráci s komunisty, ke které ho „pravice“ donutila. Kolik z kritiků premiéra může předložit veřejnosti důkazy a doklady o své vykonané práci, tedy kvalitě svých schopnosti? Neustálá kritika, pomlouvání, prázdná slova o morálce a pokrytectví už voliče nepřesvědčí.

Tato „zásadová“ pravice pomohla zvolit předsedu KSČM Vojtěcha Filipa prvním místopředsedou Sněmovny, usvědčeného agenta StB, 75% hlasů – samozřejmě anonymně. Kdo by se také jako „demokrat a antikomunista“ chlubil, že volil komunistu…

Doplácíme na ztrátu elit, kterých si každá vyspělá země váží, tím více, je-li malá, bez kterých není možné budování vyspělé společnosti. Naše země je po generace likvidovala. Dnešek je logickým následkem. Hrozí nám mravní a hospodářský kolaps, zvýšení manipulovatelnosti mocnými strukturami doma i v zahraničí a propad na úroveň provincie, kterou jsme tak často v minulosti dávné i nedávné byli. Práce na generace s nejistým koncem, ale jistým, pokud nebudeme nic dělat a nečině přihlížet zlu, ohrožující stále více zemi a každého z nás.

Bez silných, nezpochybnitelných osobností a lídrů to nepůjde

Pouhá čísla a systémy nemohou nahradit charakter, určující vše, jako základní prvek. Ten je formován a dán dlouhou tradicí, výchovou a vzděláním. Určuje kvalitu konečného výsledku.

Kdo začne pracovat sám na sobě, nebude mít čas kritizovat druhé a bude pro ně současně potřebným příkladem. Nejsou-li pozitivní příklady po delší období, mravní hodnoty ze společnosti časem zmizí, nové generace neví co to je, přijímají nenormální, společnost se hroutí, nebo zaniká. To jsou neměnné zákony přírody. Přichází čas uskrovnění a návratu zdravého rozumu, jinak příroda nasadí mnohem účinnější zbraně, než je covid. Doufejme, že to nebudou ty skutečné.

Kdykoliv se společenské struktury násilím srovnají v dobré víře rovnosti všech, časem následuje vláda neschopných a mravní lůzy. Dnešní stav světa je toho opět důkazem. Opětovné varování kam vede materiální vývoj, není-li doprovázen odpovídající mravností.

Předseda WHO T. Chebreyesus: „Svět je na pokraji morálního selhání.“ Už dávno morálně selhal. Řítí se do propasti. Budeme-li všichni čekat na všechny, čeká svět další katastrofa. Jediné pozitivní na Covidu je, že nám dává možnost ještě včas zastavit „Titanic“ před zničujícím nárazem.

Zdroj: