Soudní spory o tradiční čínskou medicínu v ČR jdou k Nejvyššímu správnímu soudu

 

Nejvyšší správní soud obdržel začátkem listopadu 2021 kasační stížnost týkající se soudních sporů o vyřazení profese terapeuta tradiční čínské medicíny (TČM) ze zákona o nelékařských zdravotnických povoláních. Žalobci trvají na tom, že zrušení profese bylo motivováno konkrétní „farmaceutickou lobby“, která si udržuje monopol na peníze ze zdravotního pojištění.

Podle žalobců, spolku Habeas Corpus a Unie tradiční čínské medicíny, existují důvodná podezření, že se jedná o „nezákonný zásah orgánu státní moci“ a že dochází k „diskriminaci a nerovnému zacházení“ ve prospěch zájmových skupin, které ovlivňují legislativní proces.

Navrhovatelé zákona, senátoři MUDr. Alena Dernerová a dnes již zesnulý MUDr. Vladimír Plaček, v roce 2019 v důvodové zprávě argumentovali tím, že zakotvení této profese bylo „nebezpečným průlomem, neboť legislativně přiznal čínskému léčitelství statut medicínského oboru, čímž zvýhodňuje čínské léčitelství oproti jiným léčitelským metodám“.

Z ekonomického hlediska by díky zákonu mohli pacienti hradit svoji léčbu a udržování zdraví prostřednictvím TČM ze zdravotního pojištění. Terapeuti TČM by tedy mohli svoje pracovní úkony fakturovat zdravotním pojišťovnám.

Oba senátoři, kteří navrhli tuto profesi zrušit, jsou lékaři a členové České lékařské komory, která proti TČM dlouhodobě vystupuje.

„Negativní stanovisko k této změně vyjadřuje Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, všichni děkani lékařských fakult i Česká lékařská komora (ČLK),“ uvádí důvodová zpráva. „Vědecká rada ČLK, představovaná 41 významnými lékaři, v naprosté většině medicínskými a vědeckými autoritami, jednomyslně konstatovala, že považuje tradiční čínskou medicínu za pouhé léčitelství, a trvá na stanovisku, že léčitelství, ať již vychází z jakýchkoliv tradic, není zdravotnickým povoláním.“

Změnu zákona podpořil také děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně prof. MUDr. Jiří Mayer, který dne 16. května 2017 do Senátu PČR zaslal dopis, v němž volal po zrušení povolání terapeuta a specialisty TČM, a vyjadřoval obavy o peníze z veřejného zdravotního pojištění.

V dopise Mayer vystupoval jménem dalších děkanů fakult, kteří pod dopisem nebyli podepsáni, pouze jmenováni. Mayer výslovně žádal o „vyjmutí tradiční čínské medicíny ze služeb hrazených veřejným zdravotním pojištěním“.

Na dotazy Epoch Times v lednu 2020 ohledně obsahu dopisu Mayer nereagoval.

Kasační stížnost ve zkratce

Soudní spory pokračují i v roce 2021. Kasační stížnost podali žalobci poté co 15. září 2021 Městský soud v Praze vydal rozsudek (pdf) ke stížnosti na nečinnost Senátu.

Senát byl požádán o doložení důvodů, které opodstatňují zrušení profese terapeuta TČM. Podle soudu Senát komunikoval a nešlo tedy o nečinnost. Soud zároveň uvedl, že neposuzoval, zda byly odpovědi Senátu dostatečné nebo zda odpovídal přesně a úplně na vznesené otázky.

Žalobci namítají, že „nebylo vůbec soudem rozhodnuto o návrhu na vyslovení nezákonnosti aktů vydaných Senátem“.

Žalobce na vyslovení nezákonnosti aktů trvá, „což Městský soud v Praze akceptoval, provedl příslušné důkazy, ale o navrhované nezákonnosti aktů vůbec nerozhodl, ačkoli ústně žalovanému nezákonnost vytkl,“ uvádí kasační stížnost (pdf)

Kritikům postupu Senátu vadí zejména to, že se důvodová zpráva ke změně zákona zakládá pouze na názorech členů ČLK, a nepředkládá žádné vědecké studie, názory WHO nebo informace o výsledcích praxe TČM v České republice. Více o tom níže.

Žaloba má dle textu zabezpečit „ochranu před nezákonným zásahem orgánu státní moci a správního orgánu a ochranu před diskriminací a nerovným zacházením,“ kterého se měla dopustit výše načrtnutá „farmaceutická lobby“.

Státní správa a veřejnost by podle žalobců neměly z případu mít „pocit, že žalovaní mohou vše, a na občany se kašle“. Tuto obavu zakládají na stanovisku, které na jejich dotazy zaslal senátor Vladimír Plaček 12. dubna 2018. „…nevnímám potřebu informovat nějaké zvláštní občanské sdružení s ještě zvláštnějšími otázkami…“ Stanovisko senátora Plačka je součástí soudního spisu.

Žalovaný Senát odpovídal podle žalobce „zcela nedostatečným způsobem na jasné a konkrétní otázky, kde měl za povinnost vyžádané podklady mít k dispozici“.

Předmětem sporu je právo na informace, což žalobci odůvodňují následovně: „Bez věrohodných informací o tom, co zvolení představitelé dělají, nelze účinně vykonávat volební právo a nelze kontrolovat správnost a zákonnost legislativního procesu, neboť zákony vzešlé z legislativního procesu ukládají občanům a organizacím povinnosti, které jsou povinni dodržovat, což se žalobce bezprostředně týká,“ uvádí kasační stížnost.

„Nač chodit k volbám volit, když si potom činnost svých volených zástupců nedokáže a nemůže volič ohlídat a kontrolovat?“ ptají se žalobci. Státní moc je podle nich koncipována „jako služba občanům, a nikoli, že občané slouží státní moci“.

„V ústavním státě suverénní lid chrání sebe a primát svých občanských práv také proti eventuálnímu zneužití moci, a tím i před vlastním státem a před vlastními delegáty,“ dodává kasační stížnost.

Žalobci se také ohradili proti některým odpovědím ze strany Senátu. „Pokud se žalovaný před soudem hájil tím, že požadované informace prostě nemá, nelze této obraně soudem přisvědčit, neboť přisvědčením této obraně nám soud dává najevo, že toleruje jednoznačnou svévoli a ignorantismus při vypracovávání návrhů zákonů a při jejich následném procházení legislativním procesem,“ píší žalobci v kasační stížnosti.

Stát má být schopen věrohodným způsobem obhájit a vysvětlit příslušné legislativní procesy, které mají dopady do všech sfér života občanů, a pokud to nechce v praxi udělat nemůže podle obžaloby „požívat právní ochrany a soud to nemůže tolerovat, neboť by jinak porušoval základní principy demokracie zakotvené v Ústavě“.

„V právním státě je vyloučeno, aby se zákonodárce odmítl zodpovídat voličům – žadatelům o poskytnutí informace, neboť v takovém případě dochází k porušení volebního práva, neboť volič – žadatel o poskytnutí informace zcela ztrácí reálnou možnost kontrolovat, co jeho volení zástupci dělají, jak se chovají a jakým způsobem naplňují svůj slib, kterým jsou voličům zavázáni,“ dodává kasační stížnost.

Průběh soudního sporu

Organizace Habeas Corpus podávala od 23. dubna 2018 opakované žádosti Senátu PČR o poskytnutí informací o podkladech k důvodové zprávě dle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Důvodová zpráva podle organizace neuvádí zdroje předkládaných informací a není jasné, zda nedochází ke střetu zájmů, kdy členové lékařské komory chtějí záměrně znevýhodňovat konkurenční tradiční a doplňkovou léčbu.

Protože Senát a dotčení senátoři neposkytli podle organizace požadované odpovědi, obrátily se organizace Habeas Corpus a Unie tradiční čínské medicíny na Městský soud v Praze, kde 22. července 2018 podaly žalobu na „ochranu před nezákonným zásahem orgánu státní moci a správního orgánu s podezřením na porušení základních práv a svobod“.

29. března 2019 Městský soud v Praze žalobu zamítl, ale o několik měsíců později, 8. listopadu 2019 Nejvyšší správní soud jeho rozhodnutí zrušil a vrátil celou věc Městskému soudu k dalšímu řízení. 

Městský soud v Praze 15. září 2021 rozhodl, že ze strany Senátu nedošlo k nečinnosti, a tedy k nesplnění zákona o přístupu k informacím. Otázkou však zůstalo, zda byly odpovědi Senátu a senátorů dostatečné, zda odpovídali jasně a přesně na položené otázky.

Podle Unie tradiční čínské medicíny je také stále důležité vyřešit obsah důvodové zprávy, která měla opodstatnit zrušení profese terapeuta TČM.

Soudní proces nadále pokračuje a nyní bude Nejvyšší správní soud řešit otázku, zda nedošlo k nezákonnému zásahu orgánu státní moci a správního orgánu a zda nedošlo k porušení základních práv a svobod.

Střet zájmů a farmaceutická „klika“?

Tento případ se týká široce diskutované otázky, zda nedošlo ke střetu zájmů při prosazování změny zákona na úkor občanů ČR, kteří se TČM léčí, a ve prospěch „zájmových lobby“, které si chtějí udržet monopol pro čerpání financí ze zdravotního pojištění na své projekty.

Kritici současného „monopolu západní medicíny“ (ne vždy) poukazují na to, že se z léčení pacientů stal výnosný byznys, kdy se pacienti stávají zdrojem výdělků. Západní medici naopak (ne vždy) kritizují bylinkáře, tradiční a doplňkovou medicínu jako „šarlatány“, kteří si nechávají za neúčinnou léčbu platit a nezakládají své metody na relevantním výzkumu.

Faktem však zůstává, že mnozí členové české Komory tradiční čínské medicíny jsou vystudovaní lékaři. Například MUDr. Jozef Lucký, MUDr. Zuzana Vančuříková, MUDr. Štefánia Ebenová Ph.D, PhDr. Jitka Malá, PhD. a další.

Nacházíme se v situaci, kdy v České republice existují tisíce lidí, kteří se západní medicínou neléčí, ale přesto jsou přinuceni platit za zdravotní pojištění, které téměř nevyužívají.

Pradoxně lidé, kteří investují do udržování zdraví více energie, pozornosti a hlídají si správný životní styl, zaplatí za povinné zdravotní pojištění během deseti let více než 250 000 Kč a nevyčerpají z něho téměř žádné finance – musejí ještě další vlastní peníze investovat do jiných metod, které preferují a jimž věří více. Protože si farmaceutické společnosti udržují monopol na čerpání financí z jejich zdravotního pojištění, a neumožní jim jejich vlastní finance investovat do jiných metod léčení a udržování zdraví.

Z výše uvedeného soudního sporu je patrné, že zástupci takzvané „západní medicíny“ otevřeně protestují proti možnosti, že by mohly být tradiční a doplňková medicína hrazeny ze zdravotního pojištění. Častým argumentem je, že je to pouze a jedině západní medicína, která je účinná, založená na faktech a výzkumu, a která by měla čerpat finance ze zdravotního pojištění.

Proč nemůže občan rozhodovat o tom, kam investuje svoje peníze?

Vedou boj proti tradiční a doplňkové medicíně občané nebo lékařská komora a farmaceutické společnosti? Toto jsou otázky, které se otevírají v kontextu nedávných událostí.

Hlavními skupinami odporu proti tradiční a doplňkové medicíně jsou spojenci farmaceutických společností, Česká lékařská komora, Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně a obecně stoupenci takzvané západní medicíny.

Je hlavním motivem ochrana veřejnosti před „šarlatány“ a „nedouky“ nebo jsou v pozadí také další, vesměs ekonomické zájmy?

Vedou boj proti tradiční a doplňkové medicíně občané nebo lékařská komora a farmaceutické společnosti?

Dnes vyhledává a využívá tradiční a doplňkovou medicínu stále více lidí (občanů ČR). V České republice roste zájem o psychosomatiku, tradiční čínskou medicínu (TČM) a celou řadu preventivních metod, které posilují homeostázu, tedy schopnost udržovat stabilní tělesný stav a vnitřní prostředí, které je nezbytnou podmínkou pro dobré fungování těla, i když se vnější podmínky neustále mění.

Farmaceutické společnosti a západní medicína z velké části ve své praxi směřují k předepisování farmak (ne vždy), které jsou předmětem obchodu a pacient je na nich po dobu léčby závislý.

Tradiční a doplňkové medicíny se často (ne vždy) snaží spíše o prevenci a vedou člověka k upravení životního stylu, chování, stravování a myšlení tak, aby posílily jeho homeostázu. Od pacienta vyžadují aktivní účast na léčbě a udržování zdraví, často je největší část práce právě na pacientovi a je třeba jeho dlouhodobého úsilí a úpravy životního stylu.

Z východních metod je v ČR populární například cvičení jógy, tchaj-čchi a také cvičení různých druhů bojových umění a čchi-kungů. Tyto systémy by se daly zařadit mezi způsoby udržování dobrého zdravotního stavu. Například čchi-kung, tradiční východní metody pro rozvoj těla a mysli, jsou také součástí tradiční čínské medicíny.

Situace TČM v ČR

V České republice dnes působí na 129 praktiků TČM garantovaných Komorou tradiční čínské medicíny. První školy zde vznikly již v roce 1990. První praktici se TČM naučili v Evropských zemích, kde již fungovala Evropská univerzita TČM a kam se někteří z nich mohli dostat až po rozpadu Sovětského svazu. 

V České republice existují dvě státem neakreditované školy čínské medicíny, které ji vyučují v několikaletém studiu – 1. škola tradiční čínské medicíny a TČM institut – vzdělávání v tradiční čínské medicíně. Existuje také Komora tradiční čínské medicíny, která garantuje úroveň praktiků TČM.

WHO tradiční a doplňkovou medicínu podporuje

Globální zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO) o tradiční a komplementární (doplňkové) medicíně z roku 2019 uvádí, že „tradiční a komplementární (doplňková) medicína jsou důležitým a často podceňovaným zdravotním zdrojem s mnoha aplikacemi, zejména v oblasti prevence a léčby chronických onemocnění souvisejících se životním stylem, a při uspokojování zdravotních potřeb stárnoucích populací“.

Zpráva dále uvádí, že „země, které usilují o integraci toho nejlepšího z tradiční, doplňkové a konvenční medicíny, by se neměly dívat pouze na mnohé rozdíly mezi oběma systémy, ale také na oblasti, kde mohou oba systémy společně pomáhat řešit jedinečné zdravotní problémy 21. století.

V ideálním světě by byla tradiční medicína možností nabízenou dobře fungujícím zdravotním systémem zaměřeným na lidi, který dobře vyvažuje léčebné služby s preventivní péčí“.

České zdravotnictví brání i využívání číselníku nemocí WHO pod názvem ICD-11, který nově zahrnuje kategorii pro tradiční čínskou medicínu. „Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a souvisejících zdravotních problémů (ICD) je základem zdravotních statistik. Mapuje stav člověka od narození do smrti: všechna zranění nebo onemocnění, se kterými se v životě setkáváme – a cokoli, na co bychom mohli zemřít – jsou kódována,” uvádějí stránky WHO.

ICD-11 by umožňovala dávat výsledky činnosti TČM do korelace se západní medicínou a není jasné, proč ji české zdravotnictví nevyužívá.

Rozumí doktoři tradiční medicíně?

Z rozhovoru prezidenta České lékařské komory (ČLK) Milana Kubka v pořadu DTVT v červnu 2015 je patrné, že konkrétně tradiční čínskou medicínu nestudoval a má o ní pouze povrchní informace. Přesto ji označuje za „šarlatánství“. Nad takovým přístupem je minimálně vhodné se pozastavit.

Také je tradiční čínská medicína mylně spojována s komunistickým vůdcem Mao Ce-tungem nebo lobby současného čínského režimu. Což se objevilo v březnu 2019 také v lékařském časopise Tempus Medicorum.

V České republice se TČM věnuje řada lékařů západní medicíny, kteří mají lékařské tituly (MUDr.), a kteří si rozšířili své vzdělání několikaletým studiem a praxí tohoto způsobu prevence, udržování zdraví a léčení. Přesto je drtivá většina zástupců západní medicíny v ČR vůči TČM ve svých komentářích doslova nepřátelská.

Kritici prohlašují, že se TČM nezakládá na výzkumu založeném na faktech a jedná se pouze o „jakousi filosofii“.