Nenechte se oklamat, nestačí jen farmaka. Je třeba na sobě aktivně pracovat, převzít iniciativu a převzít odpovědnost

Je třeba na sobě aktivně pracovat, převzít iniciativu a převzít odpovědnost. (Nathan Cowley | Pexels)

Kdy jdete k doktorovi? Obyčejně když vám něco je a chcete se z toho dostat, utlumit bolest, zastavit (vyléčit) nemoc a podobně. Už jste někdy při návštěvě doktora zavedli hovor na téma vašeho životního stylu? Ptal se vás doktor aktivně na to, jak se stravujete, jak žijete, jaké máte vztahy s lidmi a v rodině?

Dnes se každý na něco „specializuje“ a jak je slyšet z různých zdrojů, takzvaná „západní medicína“ se rozpadla na specialisty, kteří každý sleduje jen svůj úsek. Někdo dělá jen stravu, jiní zase psychosomatiku, jiní fyzioterapii atd.

Jak ale kritické hlasy často namítají, kde je potom celkový pohled na život člověka? Lékař by měl znát všechny aspekty a umět je dávat do souvislostí. Dávat do souvislostí otázky zdraví a stravy, zdraví a životního stylu, zdraví a mezilidských vztahů atd.

V praxi věak „pacient“ zpravidla neobejde všechny tyto experty – výživáře, psychosomata, psychologa... ale přijde pouze k obvodnímu lékaři, který mu v případě nemoci předepíše nějaká ta farmaka nebo jej doporučí k nějakému z uvedených expertů (pokud jsou placeni zdravotní pojišťovnou). Z velké části je pacient v podstatě vychováván spíše k pasivnímu postoji a závislosti na farmakách. Farmaka rovná se „řešení problému“.

Ale neměl by být každý člověk při každé návštěvě svého lékaře zpraven o tom, že hlavní břemeno zdraví leží na něm a na jeho životním stylu?

Neměl by doktor především umět zavádět prevenci a radit svým svěřencům jak si udržet zdravím, jak posílit imunitu, jak vést zdraví životní styl.

Aktivně pracujete na sobě, o tom to je – nenechte se ukolébat, že nemusíte nic dělat a všechno za váš vyřeší farmaka, když si necháte něco píchnout, něco spolknete nebo něco vypijete. Je třeba, abyste se sami aktivně podíleli na svém zdraví.

Například tradiční čínská kultura byla něčím jako „cestou“, která vedla člověka k tomu, aby na sobě pracoval, aby se zlepšoval. Definovala zákonitosti tohoto světa a motivovala člověka, aby tyto zákonitisti pochopil a žil s nimi v souladu – a tím dosáhl štěstí.

Medicína by mohla sloužit (a v minulosti také sloužila a i v současnosti někdy slouží) jako pomůcka pro lidi, aby se vydali na cestu sebezlepšování, která ale není o polykání prášků (léků), ale o tom odvést práci sám na sobě, poznávat sám sebe, odhalovat špatné stereotypy ve stravování, životním stylu, v chování a myšlení.

Pokud medicína nechává člověka pasivního ve vztahu k jeho zdrví a životu – nepodporuje ho, aby na sobě pracoval, převzal iniciativu a převzal odpovědnost – a spíše z něj dělá „otroka“ závislého na medikamentech, potom je třeba začít uvažovat.

Medicína by měla (stejně jako jiné obory) člověka vést na cestě k sebe-zušlechťování, podporovat ho, aby se snažil stát lepším, aby pochopil zákonitosti, které vycházejí z povahy a principů tohoto světa a naučil se s nimi žít v souladu.

Samozřejmě asi nemůžeme od lékařů čekat, že toto všechno pojmou a budou pacientům zprostředkovávat, ale možná by mohli zavést tu a tam řeč na životní styl a povzbuzovat své „pacienty“, aby na sobě aktivně pracovali.

Tak ať se jim to daří a možná to ani nebudou muset dělat, protože stále více lidí na sobě dnes skutečně začíná pracovat. A to je zcela jistě skvělá věc.