Film Good old Czechs baví českým vtipem a upřímností, originálně využívá sílu dokumentaristiky
15.09.2022 - Milan Kajínek
počet přečtení: 1353
vytvořeno 15.09.2022, upraveno 15.09.2022
„Byla to dost možná nejsvobodnější a nejradostnější práce, jakou jsem zatím ve střižně zažil,“ říká režisér a scénárista Tomáš Bojar o práci na dokumentárním filmu Good old Czechs. No a jak jsem mohl na vlastní oči sledovat, tu atmosféru tvůrčí radosti a vtipu, ze které se těšili filmaři, si užijí i filmoví diváci.
Před 77 lety se vrátili českoslovenští letci a letečtí střelci z Velké Británie do Prahy. Dva z nich, kteří létali s Britským královským letectvem (RAF), sepsali své paměti, které posloužily jako kostra unikátního dokumentárního snímku, který je vtipně nazvaný Good old Czechs, podle glosy, kterou utrousil jeden Angličan.
Tomáš Bojar měl natočit „něco“ k výročí boje o Británii, a protože ho to zaujalo, podíval se v Národním filmovém archivu na hrubý materiál, který s československými letci za války natočil režisér Jiří Weiss. „Zajímavě se mi to propojilo s texty knih obou letců,“ říká Bojar s odvoláním na knihy generála Františka Fajtla a leteckého střelce Richarda Husmanna.
K sestavení snímku nakonec posloužily archivy z několika evropských zemí. „Začal jsem věřit, že celý autorský záměr a práce s dobovými archivními záběry by mohly dávat smysl,“ říká Bojar.
A tak se dva roky stříhalo a potom namlouvalo. Snímek nakonec dostal podobu dialogu dvou českých válečných hrdinů, který je plný trefných glos, vyprávěných upřímným jazykem teprve sedmnáctiletého Richarda Husmanna a o deset let staršího, ale o nic méně bystřejšího Františka Fajtla.
Filmaři těžili z toho, že oba členové českého odboje v sobě objevili literární talent a své zážitky dokázali poutavým způsobem převyprávět na stránkách knih.
Film byl plný unikátních záběrů, utkvěly mi v hlavě německé vzducholodě, které vyváděli vojáci z leteckých hangárů, dunění bomb, které v nočním tichu dopadaly z letadel na německé území, lidé, kteří chodili v ulicích Francie, Holandska a Londýna.
Za zmínku rozhodně stojí také filmová hudby, kterou zpracoval skladatel Stroon, který využívá zvuky tu a tam zachycené v dobových záběrech, které mají převážně charakter němého filmu. Stroon bere například akceleraci leteckých motorů nebo hlasy trubek, které rozpracovává do dlouhých hypnotických tónů a vtahuje tak diváka hlouběji do děje.
Dokumentární a lidská hodnota snímku je z kulturního hlediska vysoká, a proto mi udělali filmoví tvůrci radost, když oznámili, že v rámci premiéry připravili také projekce pro školy, ke kterým nabízejí výukové materiály.
Po snímku Fany a Pes je to další zdařilý filmový výlet do historie, který děti a dospělé nejenom vzdělává, ale obohacuje svým vtipem, nápadem a upřímností. Za mě jsou staří dobří Češi (Good old Czechs) něčím, co stojí za to vidět.