„Hospodářská krize je jiné jméno pro mravní bídu,“ říkal Tomáš Baťa

Ve Zlíně působil průmyslník a podnikatel, o kterém se říká, že obul polovinu světa. Ve své době se vyjadřoval k podnikání, ale i k příčinám společenské krize. Klíčem k celé problematice pro něj byla úroveň morálky společnosti.

Baťa v roce 1932 poznamenal. „Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek.“ Baťa nevěřil na umělé příčiny krize, protože vinu viděl hlavně uvnitř lidského chování a myšlení.

„Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek následek.“

„V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku,“ řekl Tomáš Baťa v roce 1932 a z jeho výroku se můžeme, jak historie ukazuje, poučit i dnes.

Život a práce

Zakladatel obuvnické společnosti Tomáš Baťa se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně jako šesté ze dvanácti dětí, které měla rodina chudého ševce. Tato rodina měla ševcovskou tradici sahající několik generací do historie. Tvrdí se, že jeho předkové ševcové údajně šili boty již od 16. století.

Už jako šestiletý chlapec asistoval svému otci při práci v jeho ševcovské dílně, jako patnáctiletý odešel do učení ve Vídni, z nějž se vrací ke svému otci, aby pracoval ve vyšší kvalifikaci, jako obchodní cestující.

Bod zlomu v jeho profesionální kariéře v odvětví obuvnictví nastává 24. srpna 1894, kdy se svými dvěma sourozenci, sestrou Annou a bratrem Antonínem, zakládají ve Zlíně obuvnickou živnost. Od začátku se snaží vést živnost moderně a pokrokově, avšak pokrok se nezdařil. Firma se již po roce ocitla na pokraji zániku. Kožené boty jsou drahé a pro tehdejší lidi nedostupné. Nedaří se je prodávat.

„Každá rána, kterou jsme utržili, vyrazí z nás nějaký klín, který nám překážel.“

„Každá rána, kterou jsme utržili, vyrazí z nás nějaký klín, který nám překážel,“ poznamenal si Baťa. V jeho citátu lze nalézt ochotu utržit i ránu, kterou člověk použije ke svému prospěchu, poučení a postoupení směrem kupředu. Poučení, byť bolestné, ze kterého roste moudrost a prozíravost, je neocenitelné.

Boty byly tenkrát považovány za drahé a luxusní zboží, dostupné jen bohatším vrstvám obyvatel. Většina obyvatel chodila bosa. Neměli na boty peníze, a když už je měli, vyplatilo se jim jeden pár bot polovinu života opravovat.

„Je úplně jedno, že děláte nejlepší boty na světě, když okolo vás není nikdo, kdo by si je mohl koupit,“ poznamenal tehdy Tomáš Baťa.

Baťa chtěl zavést sériovou výrobu s moderním způsobem řízení a nakonec nalezl způsob, jak změnit uvadající živnost. Roku 1897 se na trhu objevuje takzvaná baťovka. Obuv, která je díky kombinaci kůže s plátnem cenově přístupná i chudším lidem, tedy – obuv pro každého. Protože baťovky se dobře prodávají,
staví úspěšně rozjetý živnostník v roce 1900 zcela novou vlastní tovární budovu.

Protože měl Baťa jen základní vzdělání, vše, co potřeboval k vedení podniku a obchodu, nastudoval po večerech a na obchodních cestách. Byl pilným samoukem, ekonomické znalosti spolu s němčinou i angličtinou získával samostudiem s veškerým využitím svého volného času.

„Továrna je jenom hromada cihel a železa. Život jí dávají lidé,“ prohlašoval Baťa, který si stále více uvědomoval důležitost dobrého přístupu ke svým zaměstnancům.

V Americe

Když se vydal do Ameriky na stáž, nechal se zaměstnat jako řadový dělník, aby sbíral zkušenosti v obuvnickém středisku v Massachusetts. V té době si do deníku poznamenal:

„… Během jedenáctihodinové pracovní doby jsem dokázal vycídit osm set podpatků, zatímco přední dělník jich vycídil dvanáct set. Na zpáteční cestě jsem pracoval v Anglii a v Německu, a dělníci mě odsuzovali, že jim kazím práci…“

Po americké stáži po roce 1905 zavádí ve své nově vybudované moderní tovární budově dvousměnný provoz a zakládá prodejní oddělení. V roce 1910 již u něj pracuje 350 dělníků a vyrábí se zde 3 400 párů obuvi denně. O deset let později zakládá v prodejním oddělení samostatnou reklamní a marketingovou divizi.

Takzvaná baťovská cena – končící devítkou – se stala pojmem, který přetrvává dodnes. Firemní slogan „Náš zákazník, náš pán“ doslova zlidověl. Baťa zavádí slevy a výprodeje, čímž si zas a znova získává vděčné
zákazníky.

„Továrna je jenom hromada cihel a železa. Život jí dávají lidé.“

Po druhé americké stáži roku 1913 uvažuje o kolektivismu na pracovišti a chce anonymního dělníka motivovat, aby se stal „iniciativním dělníkem“, nápodobou samostatného řemeslníka, který by měl zájem obchodně se uplatnit a z vlastního zájmu svoje zboží prodávat.

„Nejdůležitější úkol podnikatele, který chce vybudovati velký závod, je vytvořiti duchovní pomocné
prostředky, jež umožní zaměstnancům jeho závodu, aby se zdokonalili,“ tvrdil Baťa.

Během první světové války vyřizovaly Baťovy závody zakázky na výrobu vojenské obuvi, jež doplnily dosavadní výrobu lehké letní obuvi a zimních houněných bot. Během války zakoupil Tomáš Baťa několik stovek hektarů zemědělské půdy, aby pro své čtyři tisíce zaměstnanců zajistil v podnikové prodejně
dostatek levných potravin.

Mezinárodní úspěch

V r. 1919 byla založena podniková banka, která se stala oporou finanční nezávislosti. A tehdy zároveň firma proniká na zahraniční trhy zřizováním prodejen a sesterských společností v cizích zemích. Ve Zlíně se rozvíjí koncern, jenž byl schopen ve své pozici snižovat náklady a zvyšovat konkurenci svých výrobků
doma i v zahraničí.

Součástí koncernu se staly i uhelné doly, lesy, pily, dopravní projekty, železnice, elektrárna a další sounáležitosti. Baťův zájem směřoval i k vodním cestám. Jako podnikatel se staral také o to, aby jeho dělníci měli kde bydlet.

Zavedl pětidenní pracovní týden, dělníci měli většinou již volné i soboty. Baťa založil r. 1925 takzvanou Baťovu školu práce, ve které probíhaly učební obory. Z frekventantů se stali odborníci na práci v jeho podniku.

Někteří kritici poukazovali na Baťův dílenský systém jako vykořisťovatelský a jako sociální dumping. Americký časopis American Shoemaking naopak doporučoval Baťovy zkušenosti studovat americkým podnikatelům.

Společnost T. a A. Baťa se roku 1931 přeměnila na akciovou společnost. Tehdy jeho závody ve Zlíně produkují neuvěřitelných sto tisíc párů obuvi denně. Přibývají nové Baťovy továrny v Evropě a Asii.

Zajímavosti

Současníci hodnotili Tomáše Baťu jako bystrého pozorovatele, zároveň velmi činorodého. Vzdělával se vytrvale a totéž požadoval také od svých spolupracovníků. Dovedl ovšem také naplno relaxovat. Baťovým koníčkem bylo kromě automobilismu také letectví, které se mu stalo osudným.

V červenci roku 1932 cestoval Tomáš Baťa svým osobním letadlem do Švýcarska na otevření jedné ze svých nových továren. Za nepříznivého počasí se však letoun zřítil a v jeho troskách skončil i život úspěšného podnikatele.

Český průmyslník, zakladatel známé společnosti Tomáš Baťa, založil své podniky po celém světě. Jeho důvtipně vynalezené technologie i postup v reklamě a marketingu předběhly tehdejší poměry. Jeho nové myšlenky dosud slouží jako vzor pro vrcholový management. Firma se značkou Baťa náleží dodnes mezi nejznámější obchodní značky z České republiky.

Zdroj: