Justice: Kdo rozhoduje o obnovení procesu? Zákon, který přetrval z dob komunismu

Justice: Kdo rozhoduje o obnovení procesu? Zákon, který přetrval z dob komunismu. (Volné dílo)

 

Ještě 30 let po změně režimu je trestní řád svou filozofií v 60. letech minulého století - ptejme se, komu tento stav vyhovuje?

Podle trestního řádu rozhoduje o obnovení soudní procesu senát (soudce), který předsedá nalézacímu soudu. To znamená, že soudci (soudce), kteří vynesou rozsudek, budou také rozhodovat o případném obnovení soudního procesu. Česká republika je poslední zemí v Evropě, která udržuje toto pravidlo v platnosti. Zákon v justici přetrval z dob komunismu v bývalém Československu.

 

Podrobněji

Procesní předpis v České republice, který je v současné době platný pro trestní řízení, je zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). „29. listopadu 1961 se Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně,“ uvádí zákon, který je, jak vidíme již z data jeho vzniku, svou filozofií zákonem socialistickým.

„Byť byl tento zákon více než 20x novelizován, svou socialistickou filozofii nedokáže zapřít a v zásadě je koncepčně vadný, nesplňující kritéria pro moderní trestní proces,“ řekl Jiří Plicka, komisař spolku Habeas Corpus, 20. září v rozhovoru s Vox Populi.

Přesněji je obnova řízení upravena v ustanovením § 277 a následně Trestního řádu, přičemž dle ustanovení § 281 Trestního řádu, odst. 2 o návrhu na povolení obnovy řízení v tomto případě rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v I. stupni.

 

Jak to mají sousedi na Slovensku

Například Slovensko v roce 2015 provedlo změnu tohoto zákona o obnově trestního řízení a vypracovalo k němu dodatek, který uvádí, že „z obnovy řízení je vyloučen senát, který vynesl ve věci odsuzující rozsudek“.

Ve Slovenské republice je konkrétně procesním předpisem pro trestní řízení zákon č. 301/2005 Trestný poriadok (Trestní řád), který již podstatně lépe vyhovuje podmínkám moderního procesu, a lépe zapracovává příslušné mezinárodní normy o ochraně základních lidských práv a svobod. 

Zde kupříkladu dle § 397, odst. 2 TP o návrhu na povolení obnovy řízení, které se skončilo právoplatným rozhodnutím soudu, rozhoduje jiný samosoudce, a nebo jiný senát soudu, který ve věci rozhodl v I. stupni.

To je samozřejmě v praxi zásadní rozdíl oproti české úpravě.

 

Úspěšnost žádostí o obnovu v ČR

Podle informací prezentovaných paní Olgou Brůčkovou na semináři v Poslanecké sněmovně 7. září 2020 bylo za posledních pět let podáno u všech Krajských soudů v ČR celkem 520 žádostí o obnovu řízení. Z toho bylo žádosti vyhověno pouze v pěti případech.

„Ze zdrojů víme, že ve dvou případech z těchto pěti žádostí o obnovu (řízení) odsouzení suplovali práci policie a sami našli skutečného pachatele,“ uvedla Olga Brůčková, předsedkyně spolku Rodiny obětí české justice, z. s. na semináři.

 

Soudci nechtějí prolamovat vlastní rozhodnutí

„V praxi to funguje tak, že rozhoduje stejný senát, který samozřejmě není ochoten přiznat chybu, popřípadě změnit názor a myšlení, respektive náhled na dotyčný případ, i kdyby byly předloženy sebelepší nové skutečnosti a důkazy,“ říká Jiří Plicka, komisař spolku Habeas Corpus.

„V České republice, jako jediné zemi v Evropské unii, žádáte o obnovu procesu stejného soudce, který vás odsoudil.“ uvedla Olga Brůčková. „Uspět s návrhem na povolení obnovy znamená pro soudce, že minule rozhodl špatně. Takto to soudci vnímají. A to si nechce žádný soudce přiznat. Tak raději obnovu nepovolí.“

„V čem já spatřuji zásadní problém je, že od roku 1989 dosud nebyl přijat nový trestní řád,“ uvedl advokát JUDr. Richard Novák na semináři v Poslanecké sněmovně 7. září 2020. „Ano, jistě celá řada pracovníků v justici i v řadách obhájců, mi bude oponovat, že trestní řád je v pořádku, že byl několikráte novelizován. Jeho zásady, tedy zásady trestního řízení, jsou na první pohled demokratické: presumpce neviny, in dubio pro reo, veřejnost soudního projednávání, výslech přímo před soudem. To vše však vychází nikoli ze vzorů demokratických zemí, ale my jsme přijali zákon v roce 1961, který doslova vychází z ideových zásad sovětského trestního řádu.“

„Tohle považuji za velký problém,“ dodává Novák. „Z něho pramení i moje připomínky, že neexistuje v praxi rovné procesní postavení stran, to je sice v zákoně uvedeno, ale v praxi? Nemyslím si, že jsem jediný, kdo kritizuje někdy zcela očividnou převahu státního zástupce proti obhájci u soudu.“

„Kdybych byla soudkyní tak budu spíše hledat argumenty pro to, abych tu obnovu zamítla, abych nezpochybnila svůj původní výrok, než abych objektivně posoudila nové argumenty, případ znovu otevřela, aby se nakonec možná došlo k jinému soudnímu výroku,“ uvedla bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková uvedla 22. května 2020 na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně. Válková navrhovala tento zákon změnit.

---

TIP: Československo před revolucí: komunistické mauzoleum s demokratickou fasádou (ČTv)

---

Komunisté v justici

Velké množství bývalých členů Komunistické strany Československa stále působí v české justici. Jedná se o stovky soudců na všech úrovních justice.

Seznam soudců s údaji o jejich politické příslušnosti před listopadem 1989 je vytvořen z podkladových materiálů ke jmenování soudců zpracovaných soudy. Část údajů v letech 1996 až 2006 byla získána z čestných prohlášení soudců. Seznam není úplný, nebyl aktualizován ani zpětně ověřován a neobsahuje údaje o kandidátech KSČ (členech Svazu socialistické mládeže SSM).

Zde naleznete uvedený seznam.

 

Nutnost občanského dozoru nad výkonem právnických profesí

„V ČR i SR absolutně absentuje účinný občanský dozor nad výkonem právnických profesí,“ míní Ing. Jiří Plicka. 

„Zejména v ČR je vidět velká snaha trestní řízení uzavírat pouze do rukou elit, které nikdo nevolil, a občan má držet pouze ústa a krok. Důsledkem je, že potom Evropský soud pro lidská práva kupříkladu ve věci Tempel, dospívá k názoru, že Česká republika trpí dysfunkcí soudního systému,“ dodává Plicka. „Nelze se divit. Podobných případů jak v trestním řízení, tak ale i v civilním řízení je celá řada, a tyto postupně vyplouvají na povrch, přičemž všechny kauzy mají stále stejného jmenovatele a tou je neprovedená debolševizace justice in natura, ale i v oblasti myšlení.“

„Nezapomeňme totiž, že řada kovaných komunistů ještě stále vyučuje na právnických fakultách právo, kde svým posluchačům vštěpují příslušné způsoby myšlení a chování. Záleží tedy na konkrétní osobě, zda právo, respektive právnickou profesi chce vykonávat skutečně v zájmu spravedlnosti při zachování zásad spravedlnosti a nebo se stane ohýbačem práva,“ uzavírá Plicka.

 

Základní zásady byly v praxi silně deformovány

„Již několik let doslova volám po novém trestním řádu, který bude respektovat skutečnost, že žijeme v demokracii a že v roce 2020 je stále v platnosti zákon - tr.řád z roku 1961,“ uvádí advokát JUDr. Richard Novák. „Základní zásady, a mohly bychom je vzít jednu po druhé, znějí velmi moderně a vlastně budou platné i dnes, ale již od přijetí trestního řádu byly v praxi silně deformovány.“

In dubio pro reo ^[1]

„Jen málokdy v praxi se setkávám s uplatněním této základní zásady a naopak se postupuje tak, že státní zástupci v případě pochybností nezastaví trestní řízení, ale jsou dokonce povinni, dle interní směrnice, podat obžalobu k soudu,“ uvádí JUDr. Novák. „Prý, že pokud by soud rozpory neodstranil, pak jeho rozhodnutí o zproštění viny je prý více než zastavení trestníáho stíhání v průběhu prováděného přípravvbnmého řízení. A přístup zcela běžný u soudů v případě pochybností, které přetrvají i přes provedené zopakované dokazování, soud uzná pachatele viným.“

„Na vlastní uši jsem slyšel odůvodnění, že soud sice neodstranil pochybnosti, ale to že přetrvávají i po dokončeném dokazování v rámci hlavního líčení, soud zhodnotil uložením mírnějšího trestu,“ dodává JUDr. Novák.

Rovnost stran - státní zátsupce a obhájce

„Tato zásada je opět porušována zcela běžně i tím, že některá městská či okresní státní zatupitelství sídlí ve stejné nebo sousední budově jako soud a je běžný každodenní kontakt soudce a státního zástupce. Nikoho neoznačuji, ale stává se dost často, že soudce není pánem hlaního líčení, ale pouze konstatuje spis a provede přečtení výpovědí resp opakování výslechu a rozhodne přesně tak, jak je podána obžaloba,“ uvádí JUDr. Novák. „Ano, v hodně případech nedochází ke změnám, ale aby se stalo pravidlem opisování obžalob přímo do rozsudku, je špatně.“

Vyšetřování v neprospěch obviněného

„S hrůzou sleduji, jak spolupracuje kriminální policie se státními zástupci. Namísto vyšetřování při kterém mají  být shromažďovány důkazy v neprospěch i prospěch obviněného, je policie i díky pokynům dozorového státního zástupce vedena k tomu, že provede sice dokazování např výslechy svědků, ale pouze tzv těch, které mají usvědčovat pachatele,“ říká JUDr. Novák. „Navíc se stává dnes nedobrým zvykem, že v téže kauze probíhá ještě další šetření, kdy není informován o úkonech obviněný ani obhájce, neboť prý se pouze provádí další šetření a osoby vyslýchané nejsou svědky, ale podávající vysvětlení. To je flagrantní porušování práva na obhajobu a spravedlivý proces.“

Obhájce jako mediální zloduch

„Společnosti se ukazuji pouze poctiví policisté a razatní státní zástupci, kteří bojují proti zločincům, které se snaží za každou cenu a za slušné palmáre, dostat placení obhájci z problémů. To je vytvářený mediální obraz, který nám přerostl i do trestních soudních síní. Obhájce je někdy považován za přitěžující okolnost a to, co obhájce navrhuje a analyzuje, je hodnoceno mnohdy slovy v rozsudku účelová a vyvrácená obhajoba. Bez jakéhokoli dalšího odůvodnění,“ dodává JUDr. Novák.

Nutnost nového trestního řádu

„Považuji za obrovskou chybu, že naše politická reprezentace se doslova do dnešních dnů nevěnovala základnímu předpisu, kterým se mají řídit policie, státní zástupci a obhájci a natož lidé v postavení  obviněných, svědků, poškozených. Úroveň soudních znalců je někdy až trapně průhledná ve směru jejich vztahu k zadavatelům posudků,“ míní Novák. „Tím předpisem míním trestní řád. Pokud se v dalších letech nepřijme nový trestní řád, pak nebudeme spkojeni se stavem trestního soudnictví a bude přibývat nespravedlnosti.“

 

[1] In dubio pro reo - je jednou ze stěžejních zásad českého, resp. evropsko-kontinentálního trestního procesu. Jejím obsahem je pravidlo, že je vždy nutno v případě pochybností o zjištěném skutkovém stavu přiklonit se ke skutkové verzi pro obviněného příznivější. Tato se uplatní pouze u otázek skutkových, u otázek právních platí, že soud zná právo. Uvedená zásada je integrální součástí širšího principu presumpce neviny jako jednoho ze základních postulátů trestního procesu zakotveného nejen v trestních předpisech v § 2 odst. 2 TrŘ, ale také v rovině ústavní v čl. 40 odst. 2 Listiny a panevropské čl. 6 odst. 2 Úmluvy. zdroj: