Kdo to jsou „šmejdi“: Podvádějí zákazníky, operují na území ČR a vydělávají miliony

Víte co kupujete? Ilustrační foto. (Pexel)

 

POZOR! Tento článek neslouží jako návod pro podvodníky! Slouží jako informace použitelné pro ochranu občanů ČR.

---

Co znamená „šmejd“? Podle soukromého detektiva Zbyňka Prouska je to regulérní „podvodník“. Nejedná se o nekalého prodejce, nepoctivého podnikatele nebo pachatele nekalých obchodních praktik, ale o podvodníka. To je třeba si podle detektiva si uvědomit.

Tento slangově řečeno „šmejd“ je člověk, který má úmysl podvést toho, komu nabízí nějaký produkt. Používá produkt jako nástroj podvodu.

Pokud si od podvodníka produkt koupíte:

1) Někdy ho dostanete, ale nemá parametry, které byly slibovány. Najednou zjistíte, že není možnost ho vrátit, reklamovat, dosoudit se náhrady – není s kým komunikovat nebo firma sídlí někde v zahraničí.

2) Další možnost je, že vás jako nakupujícího zákazníka ošálí tak, že se tváří jako podnikatel a nechá si podvodný výrobek poslat. Vyzve vás, abyste mu ho v rámci reklamace poslali zpět, a tím připraví oběť (vás) o důkaz podvodu. Ve výsledku nemáte ani podvodný výrobek, ani peníze. Pokud půjdete na policii, jste bez důkazu.

Prodejce je nevystopovatelný nebo vychytralý

1) Nevystopovatelný podvodný prodejce je takový, který bude mít svoji adresu v nějaké schránkové firmě. Například v Holandsku nebo Ázerbajdžánu.

2) Vychytralý podvodný prodejce je takový, který velmi dobře zná mezery v zákonu a bude vás podvádět tak, aby nebyl zákonem postižitelný. Respektive, zná nedostatky systému a bude vědět, že když vás podvede určitým způsobem, nikdy z něho nevysoudíte žádnou náhradu a on bude v bezpečí.

Kde se vzali „šmejdi“? Kořeny a historie

Historie začíná kolem roku 1997. Zakladatelem „šmejdího byznysu“, jak byl tento podvodný prodej později nazván, byl Němec Jens Beckhäuser. Založil několik firem typu Beck international, Beck-financ spol.s.r.o. („Beck“) a další s podobnými názvy. Ty začaly v ČR s tímto druhem podvodného byznysu.

„Prodával šunty vyrobené v Číně. Předváděcí akce byly tím prostředkem, kterým je nabízel a prodával, lákal tím co nejvíce lidí ke koupi výrobků,“ říká pan Prousek. „Postavené to bylo na tom, že zmanipuloval zákazníky ke koupi předraženého výrobku.“

V Mělníku si vybudoval sklady, měl tam svoje lidi a fyzickou základnu celého podniku.

Celý ten byznys fungoval takto: „Vy to koupíte a zjistíte, že to bylo předražené, nefunguje to a chcete to reklamovat. Jenomže oni to schválně prodávali na opačném konci republiky a reklamace byla možná pouze na vzdálenějším místě, kam člověk musel osobně zajet. Ztížili lidem přístup k reklamaci a tím je od reklamace vychytrale odrazovali. Když jste to chtěli poslat poštou, zjistili jste, že balíky byly tak velké, že se nedaly posílat. Měli to dopředu dobře promyšlené,“ vysvětluje soukromý detektiv Zbyněk Prousek.

„Pokud někdo dokázal reklamaci dotáhnout do konce, tak mu ty peníze vrátil, ale těch moc nebylo. Takhle to fungovalo, a proto to stále vypadalo podle zákona jako legální obchod,“ říká Prousek.

Beckhäuserovi „žáci“

Beckhäuser se udržel na hraně podvodu. Sázel na prodej věcí, které by poštou šly jako „příliš těžký balík“, reklamační místo vytvořil daleko od místa prodeje, ustavil komplikované reklamační řízení. Dávali do prodejní smlouvy „přebírám výrobek bez závad“ a podobně. Výsledkem byl neprokazatelný podvod.

Jeho „žáci“, tedy ti, kdo pro něj pracovali a potom se od něho odloučili a začali vlastní „podnikání“, při kterém uplatnili, co se od Beckhäusera naučili, zašli ještě dál. Už ani nepřijímali reklamace a dostali se za hranu podvodu.

Založili si vlastní firmy a dělali stejný byznys. „Dodnes mám u sebe 11 šanonů pozvánek podle firem, které tehdy začaly podnikat upraveným Beckhäuserovým stylem,“ říká detektiv Prousek.

Sofistikovanost podvodů se zvětšovala, využívali mezery v zákonech a jejich výnosy byly založeny na předstíraném podnikání s úmyslem podvádět.

Tito lidé zavádějí podvod na mechanismu nevymahatelnosti práva, který využívá mezer a neschopností české justice.

Předem promyšlená nevymahatelnost práva

„Úspěšní jsou proto, že člověk naletí, protože podvod je velice propracovaný a promyšlený, působí seriózně, je to skupina erudovaných podvodníků,“ vysvětluje pan Prosek.

Princip podvodu: Předem připravená nevymahatelnost práva = jeho cílem je se dostat do úrovně občansko-právního (civilního) řízení – to mu vyhovuje, protože je imaginární podvodník = tímto řízením je podvodník prakticky nedohledatelný.

Co to znamená v praxi: Když je občan (spotřebitel) prodejcem podveden, jde na policii. Pokud policie vyhodnotí celou věc jako „občansko-právní spor“, nikoliv jako „podvod“, potom vás pošle k soudu.

Oběť se tedy vydá na mnohými policisty a mnohými státními zástupci doporučovanou cestu „občanskoprávního řízení“ nebo také tzv. civilního řízení.

V praxi tedy zaplatí advokáta, ten podá žalobu proti podvodníkovi, vyúčtuje právní služby + právní zastoupení + soudní poplatek za žalobu a žalobu podá.

Oběť takříkajíc následně vyhraje soud, ale rozsudek je de facto pouze cárem papíru.

Po trampotách s vyznačením právní moci a vykonatelnosti rozsudku se oběť stále dovolává svého práva. Na výzvu „firmě“ k dobrovolnému splnění povinností uložených odsuzujícím rozsudkem ale opět nikdo nereaguje.

A tak oběť podá exekuční návrh. Po trampotách a nákladech s tím spojených, tedy po sepsání návrhu, výběru exekutora a mnohdy opět i další pomoci advokáta, je zahájeno exekuční řízení.

Exekuční řízení ale končí obdobně jako řízení celní správy (ve správním – tedy „pokutovém“ řízení) = tedy bezvýsledností. Exekutor totiž takřka totožně konstatuje nevymahatelnost, tedy že povinný subjekt nevlastní žádné jmění a je nekontaktní, v praxi tedy jen IČO ve státním registru.

V lepším případě se stát baví s podvodníkem schovaným za datovou schránkou, pokud z takové schránky vůbec někdo komunikuje. A takto by šlo pokračovat z kteréhokoliv směru. Vždy však s jediným závěrem: Nevymahatelné. Nepostižitelné, respektive fakticky nepostižitelné.

Civilní řízení vykazuje neúčinnost: V konečné fázi podvedený spotřebitel (občan) nemá ani zboží, ani peníze, jen vynaložil další náklady, ztratil čas a nervy, a peníze za advokáta.

Závěr: Všechna řízení vyjma jediného – řízení trestního (více na konci článku) – jsou tedy marná.

Organizovaný zločin

Podle soukromého detektiva se v podstatě jedná o organizovaný zločin, který odpovídá paragrafu pro organizovaný zločin. „Je zde spolupráce, dělba činností, dělba moci, funkcí, teritoriální působnost, (nadnárodní) rozdělování peněz mezi sebou, flexibilita, organizovanost. Klientelismus do státní správy, nepoctivý právní servis (advokáti, právníci). Spolupráce s obchodníky, s „bílými koni“, napojení na gangy, které obchodují s osobními daty lidí, a tak dále,“ říká soukromý detektiv.

Na koho se dnes zaměřují

V dnešní době využívají tito podvodníci podle praktických znalostí pana Prouska ukazatele zdravotního stavu. Pomocí zneužívání různých databází vyhledávají následující skupiny lidí: například ženy, které mají vdovský důchod, lidi nad 70 let, lidi tělesně postižené, lidi dlouhodobě nemocné, majitele obvykle bydlící osamoceně, zejména v rodinných domcích v Jeseníku, a podobně.

Cílí na konkrétní oběti, pečlivě si je vytipují a vybírají a nabídnou jim to, o čem zjistí, že potřebují. Dnes obchodují zejména se zdravím lidí.

„Při ochraně zdraví je člověk zpravidla nejméně opatrný. Snaží si chránit zdraví co nejvíce a dopouští se nejvíce chyb. Je do něj ochoten investovat více než do jiných věcí a větších obnosů do zdraví nelituje,“ říká pan Prousek.

Jak se může běžný občan chránit

Na jaké nabídky si dávat pozor?

Zpozornět by nakupující měl ve chvíli, kdy k němu přijde jednosměrná nabídka. To znamená, že nikoho nehledal s úmyslem něco koupit, ale prodejce ho sám aktivně oslovuje s nabídkou.

Vždy bychom si měli prodejce prověřit podle jeho IČO a vyhledat si na něj nějaká kontaktní data a vyzkoušet, jestli kontakty fungují a zda na druhé straně někdo komunikuje.

Když si otevřeme a přečteme „obchodní podmínky“, vždy v nich musíme zpravidla najít IČO společnosti nebo podnikatele. Toto číslo (IČO) potom můžeme snadno vyhledat v obchodního rejstříku zde: Justice.cz

Co mohou být výstražná znamení: firma je rok stará (nedávno založená); firma má stejného vlastníka a jednatele s. r. o.; mimořádně mladý člověk; sídlo společnosti je na adrese, kde sídlí „virtuální společnosti“; jednatel je cizí státní příslušník (zejména rumunské, maďarské, ukrajinské, bulharské národnosti), a podobně.

Jak zjišťují o lidech informace

Mají vlastní know-how, jak hledat oběti podvodu. Například zneužijí různé databáze a záznamy. Nelze vyloučit úniky od institucí, jako jsou: sociální správa, lékárny, katastr nemovitostí – odsud se mohou nelegálními cestami pokoušet vytáhnout hledané informace. Věk 60+, rodinný dům, žije o samotě (nad 60+, vdova, sama, nemocná…).

Někdy nepoužívají hackování nebo různé způsoby infiltrace, ale motivují lidi, aby sami na sebe informace prozradili. Slibují: „pošleme vám zdarma věc“, ale ve skutečnosti jde podvodníkům o data, která později využijí. Proto vás požádají, abyste do žádosti o onu „věc, výrobek, šampon…“ uvedli určitá osobní data, která potom zužitkují.

Nebo vám pošlou poštou křížovku s nabídkou, že pokud ji vyluštíte a pošlete společně s ní osobní informace, něco vyhrajete. Klidně vám potom mohou nějakou malou výhru poslat a vzbudit ve vás důvěru, a to může být prvopočátek k uskutečnění plánovaného podvodu. Potom vás znovu kontaktují: „Vyhrál/a jste u nás díky vyluštění křížovky a nyní vám nabízíme tento výrobek…“

Jak podvodníci lidi oslovují

Dříve preferovali osobní kontakt (nyní již téměř nepoužívají).

Dnes oslovují potenciální oběti ve třech oblastech: inzerce v tištěných médiích, inzerce v internetových médiích (také Google-adsence) nebo oslovují oběti poštou.

Příklad podvodu se žárovkami

POZOR! Tento text neslouží jako návod pro podvodníky! Slouží jako informace použitelné pro ochranu občanů ČR.

Skupina podvodníků nakoupila vadné žárovky a začali je prodávat. A to dokonce v obalech, na kterých bylo jako „reklamační telefonní číslo“ uvedeno číslo tzv. „barevné linky“, tedy extrémně drahá cena hovoru. Když zákazníci zjistili, že jsou žárovky vadné, volali. Podvodníci jim řekli, že uznávají reklamaci, a nechali si žárovky poslat zpět (na náklady zákazníka). Tím si zajistili opakované zbohatnutí (jednou si nechali zaplatit za likvidaci nebezpečného odpadu, podruhé z peněz vyplacených z „barevných linek“ a ještě k tomu si tak zajistili, že zákazník nemá žádné důkazy a zároveň mohli vadné žárovky prodávat dál). Takhle pokračovali , dokud to jim to přinášelo peníze. Potom „sbalili kufry a peníze“.

Stát pachatele nestíhá!

„Na co bohužel v praxi narážíme, je neschopnost státu reagovat na plošnou trestnou činnost tohoto druhu, která je zde více než 20 let,“ říká detektiv Prousek. Pokud je stát nedokáže, nebo ještě hůře nechce stíhat, získávají podvodníci pocit nepostižitelnosti.

Jak reagovat na podvod (pro občany). PŘIPRAVUJEME…

Jak může stát činnost šmejdů účinně stíhat a ukončit. PŘIPRAVUJEME…

Zdroj: Epoch Times

TIP: Zbyněk Prousek – Občané poškození podvody tzv. „šmejdů“: „Šmejdí byznys je státem tolerovaný organizovaný zločin“ (přednáška)

---

Článek jsme vytvořili společně s panem Zbyňkem Prouskem. On poskytl svoje know-how a letité zkušenosti z praxe a já zase svoje zkušenosti z oblasti publicistiky. Výsledkem je stručný článek, který má posloužit čtenářům, aby se dokázali těmto „šmejdům“ vyhnout nebo je rychle rozpoznat a pohnat před spravedlnost.