Sebevražda čínského chirurga přitahuje pozornost k pochybnému modelu orgánových transplantací

Lékařský tým z oddělení nukleární medicíny přidružené nemocnice univerzity Čching-tao. Ilustrační foto. (qingdao.chinadaily.com.cn)

---

Článek byl převzat ze stránek české redakce deníku The Epoch Times.

---

Sebevražda čínského specialisty na orgánové transplantace přitáhla pozornost k pochybnému modelu transplantací lidských orgánů ve městě Čching-tao, které leží v provincii Šan-tung na pobřeží Žlutého moře.

Cang Jün-ťin (57 let), vedoucí Centra pro transplantaci orgánů v Přidružené nemocnici Univerzity Čching-tao, spáchal sebevraždu skokem z výškové budovy 26. února 2021. Čínskojazyčnou pobočku deníku Epoch Times o tom informoval zdroj z Číny.

Byl jedním z nejznámějších specialistů na transplantace jater v Číně a za svou práci v tomto sektoru získal dlouhý seznam titulů a vyznamenání, o čemž v minulosti informovala čínská státní média.

Transplantační chirurg Cang Jün-ťin však nebyl pouze odborníkem na transplantace orgánů, který pomáhal k rozvoji transplantačního průmyslu v mnoha čínských městech. Jeho jméno figuruje v celé řadě nemocnic, které se objevují ve vyšetřovacích zprávách nevládních organizací, které se zabývají případy zneužívání politických vězňů v Číně k orgánovým transplantacím.

Podíváme-li se na jeho profesní dráhu v oblasti transplantační chirurgie, zjistili jsme, že v září 1999 začal Cang Jün-ťin studovat transplantační chirurgii na Transplantačním institutu Thomase E. Starzla na Univerzitním medicínském centru v Pittsburghu. Na začátku roku 2001 se vrátil zpět do Číny v důsledku vysoké poptávky po transplantačních expertech.

V Provincii Šan-tung zakládá první transplantační program v nemocnici Qianfoshan a v září 2001 přispívá k vytvoření transplantačního střediska. V letech 2004 až 2008 působí v První ústřední nemocnici v Tchien-ťinu, kde se podílí na 1 600 případech odebrání jater dárcům.

V lednu 2005 souběžně působí také v Ústavu pro transplantace jater v Pekingské všeobecné nemocnici ozbrojené policie. V dubnu je jmenován náměstkem ředitele ústavu. Zde provedl více než 1 000 dalších transplantací jater.

Od roku 2014 působí v Přidružené nemocnici Univerzity Čching-tao, kde vedl transplantační tým do doby, než z neznámých důvodů spáchal sebevraždu.

 

Kdo jsou dárci orgánů?

 

Problémem, který je zároveň důvodem ke spekulacím stojícím za jeho smrtí, je původ dárců orgánů, které Zhang transplantoval doslova po stovkách.

Výzkumy a zprávy přímo z Číny ukazují, že místní společnost není nakloněná dobrovolnému dárcovství. Čína totiž podle renomovaného lékařského magazínu The Lancet patří mezi země s nejnižší průměrnou mírou dobrovolného dárcovství orgánů na světě (přibližně 840 dárců ročně).

Wang Č‘-jüan, předseda nevládní organizace WOIPFG, která se zabývá výzkumem v inkriminované oblasti, v rozhovoru s Epoch Times uvedl, že Číňané se zdráhají darovat orgány kvůli úctě k zesnulým. Jakékoli odebrání jejich orgánů by bylo kulturně považováno za neuctivé vůči nim nebo za čin, který zapříčiní neštěstí těm, kdo něco takového udělají.

Jak je z výše uvedeného výčtu operací, které prováděl jenom samotný Cang Jün-ťin, patrné, vystačil by počet dobrovolných dárců tak na pokrytí jeho transplantační aktivity. Ale v Číně dnes existuje několik set transplantačních center, jejichž roční obrat vyčíslila nevládní vyšetřovací zpráva z roku 2016 na minimálně 60 000 transplantací.

Po tomto výčtu zde i u laika očividně vzniká otázka, odkud pocházejí odebrané a transplantované orgány, když počet dobrovolných dárců pokrývá sotva zlomek ročního obratu čínských transplantačních center.

 

Likvidace „nepohodlných“ skupin

 

Vzestup transplantační chirurgie v Číně začíná na přelomu tisíciletí. Ve stejné době propuká v Číně masivní vlna celostátních represí namířených proti duchovnímu hnutí Falun Gong. Tato meditační praxe má podle průzkumů čínského režimu v roce 1998 na 100 milionů příznivců.

Podle lidskoprávních organizací se z příznivců Falun Gongu stávají vězni svědomí, kteří po tisících naplňují záchytná centra, pracovní tábory, vězení a centra pro převýchovu. Čínský režim stupňuje úroveň brutality po několika měsících od začátku represí v červenci 1999. Považuje příznivce Falun Gongu za „nepřevychovatelné“ a objevují se první zprávy o úmrtích příznivců Falun Gongu v důsledku mučení.

O několik let později, v roce 2006, prosákne na veřejnost několik obvinění, že v sousedství několika čínských nemocnic byla zbudována zadržovací centra, která internují příznivce Falun Gongu, kteří nemocnicím slouží jako nedobrovolní dárci orgánů.

V té době také vzniká první vyšetřovací zpráva Kanaďanů Kilgoura a Matase, kteří na půdě kanadského parlamentu zveřejní výsledky svého výzkumu. Na základě sady důkazních břemen, které shromáždili a která obsahují záznamy telefonních hovorů s personálem více než 20 čínských nemocnic, Kanaďané médiím oznamují, že v Číně probíhá záměrná likvidace následovníků Falun Gongu, řízená vůdci komunistické strany.

Inkriminovaná skupina vězňů je podrobována zdravotním prohlídkám, které jsou identické s vyšetřením dárců před transplantací. Když vyšetřovatelé kontaktují čínské nemocnice pod identitou lidí, kteří hledají orgány pro své nemocné příbuzné, nemocniční personál a lékaři bez většího utajování potvrzují, že využívají orgány odebrané vězněným stoupencům Falun Gongu. Podle vyšetřovatelů je tato skutečnost dokladem toho, že celá praxe je posvěcená vládnoucím režimem.

Spletitá síť dalších vyšetřování a rozporů mezi mezinárodní komunitou a čínským režimem probíhá až dodnes. Přes všechna ujištění čínského režimu, jsou i dnes lékaři a experti skeptičtí ohledně etických standardů čínského transplantačního průmyslu a zdroje transplantovaných orgánů.

Podle investigativního novináře a spisovatele Ethana Gutmana, který zveřejnil svůj sedmiletý terénní výzkum v roce 2015 v knize Jatka, se čínský režim zaměřil na likvidaci stoupenců duchovního hnutí Falun Gong a později stejnou praxi násilných odběrů orgánů začal provádět na ujgurském etniku v provincii Sin-ťiang, kde je dnes prokazatelně vězněno v takzvaných „převýchovných“ centrech na jeden milion Ujgurů.

Etické, politické a lidské otázky, které celá kauza vyvolává, shrnuje například snímek Hard to Belive (Těžko uvěřitelné), jehož název reflektuje časté reakce veřejnosti na výsledky vyšetřovacích zpráv.

Od roku 2006 vzniklo několik mezinárodních skupin, které se věnují vyšetřování v oblasti čínské transplantační chirurgie. Mezi největší z nich patří organizace ETAC, která je koalicí právníků, akademiků, etiků a lékařských profesionálů a lidskoprávních advokátů. Jejím smyslem je bránit a prosazovat etické standardy lékařské profese a zasazovat se o ukončení násilného odebírání orgánů politickým vězňům v Číně.

---

Více podrobností o případu chirurga Zang Yunjina naleznete v původním článku zde.

Z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times přeložil M. K.