Nastupující totalita: Soud maří žaloby občanů na přehnaná opatření proti epidemii. Otcové nesmějí k porodu, podnikatelé krachují...

Otec nemůže být přítomen u porodu svého dítěte, podle nařízení ministerstva zdravotnictví. Občané se proti podle nich "nesmyslnému" opatření bouří. Městský soud v Praze neuskutečnil soudní přezkum nařízení. (Photo by Kelly Sikkema on Unsplash)

 

Postupy, které vláda ČR používá při řešení epidemie wuchanského viru (koronavirus) někteří označují za nepřiměřené a některé z nich byly napadeny u soudu. Soudy, vláda a ministerstva nečekaně spolupracují a podnikají neobvyklé kroky v reakci na podané žaloby. Vláda obratem nařízení ruší a ministerstva přijímají opatření nová, která mají v praxi stejné účinky. Soud vzápětí jednání odročuje s tím, že napadené nařízení již bylo zrušeno aniž by se věnoval žalobě na nařízení, které bylo již po nějakou dobu v platnosti.

Tento scénář probíhá u Městského soudu v Praze a začíná budit dojem, že se občané nemají na koho obrátit, pokud mají dojem, že jsou jejich lidská práva nepřiměřeně omezována. Situace budí dojem přicházející totality.

 

„Soud svým rozhodnutím vybízí ministerstvo k libovolným zásahům do lidských práv a svobod a ujišťuje jej, že se nemusí bát soudního přezkumu, pokud svá opatření bude pravidelně rušit a znovu nahrazovat podobnými,“ - Zuzana Candigliota, právnička 

 

Žaloba za umožnění přítomnosti otců u porodu

26. března 2020 advokát Ondřej Pecák ve spolupráci s Ligou lidských práv podal k Městskému soudu v Praze žalobu ve správním soudnictví proti plošnému zákazu otců u porodu. Konkrétně jde o návrh na zrušení opatření obecné povahy – mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví zde dne 18. 3. 2020. 

Žaloba podaná soudu obsahuje také návrh na vydání předběžného opatření, kterým by bylo porodnici nařízeno umožnit přítomnost otce dítěte u porodu při splnění potřebných hygienických podmínek.

Zákaz nemá podle autorů žaloby rozumné opodstatnění z hlediska ochrany veřejného zdraví a hrubě zasahuje do práva nastávajících rodičů na ochranu soukromého a rodinného života a prokazatelně má negativní dopad na průběh a výsledek porodu. Ministerstvo zdravotnictví ani vláda na kritické hlasy občanů na zrušení opatření nereagovaly, proto občané přistoupili k soudní žalobě. 

Více zde...

Návrh soudu na zrušení opatření vydaných vládou

Advokát David Zahumenský podal 17. března 2020 Městskému soudu v Praze návrh na zrušení opatření obecné povahy vydané vládou a ministerstvem zdravotnictví. Návrh kritizuje především nepřiměřenost opatření, která občany připravují o lidská práva, která byla v historii země těžce vybojována.

Navrhovatelka, kterou advokát zastupuje, zdůrazňuje, že souhlasí s nezbytností provedení určitých opatření. Uvědomuje si, že je třeba důsledně chránit slabší jedince ve společnosti, ovšem není to možné absolutně na úkor veškerého dalšího života společnosti. Proto považuje některé kroky vlády za nezbytné a samozřejmě se jim ráda podřídí. Požaduje ale, aby se jednalo o kroky odůvodněné, podložené odbornými informacemi a především požaduje, aby se řádně dodržovala pravidla, která jsou pro nouzový stav a krizové řízení předem připravena a schválena.

Více zde...

Obě žaloby zastaveny soudem podle stejného scénáře

Scénář je následující:

1) U případu žaloby podané k Městskému soudu v Praze 17. března 2020 soud veřejně informoval 23. března 2020, že je projednáván návrh na zrušení čtyř aktů vlády a Ministerstva zdravotnictví souvisejících s pandemií nemoci COVID-19 jako opatření obecné povahy a v této věci nařídil ústní jednání na 27. března 2020.

Vláda dva z napadených aktů krizových opatření zrušila s účinností od 24. března 2020. Dosud se řídilo omezení volného pohybu osob a uzavření prodejen nařízeními vlády, nyní jsou obě nařízení vlády zrušena a nahrazena mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví, které je vydává ihned poté s účinností od 24. března 2020.

Soud vzápětí jednání odročuje s tím, že napadená nařízení již byla zrušena.

2) U případu druhé žaloby podané k Městskému soudu v Praze 26. března 2020 postupuje soud ještě podivněji, evidentně proti samotným občanům. Hned na druhý den po podání návrhu 27. března 2020, ministerstvo původní opatření, proti kterému návrh směřoval, ruší a nahrazuje novým opatřením se stejným zákazem, ale s výjimkami pro zvlášť zranitelné ženy.

Podle Ligy lidských práv advokát Ondřej Pecák na tuto skutečnost obratem zareagoval doplněním návrhu na zrušení i nového opatření.

Přesto soud 30. března 2020 jednání ruší se podobným vysvětlením jako v předchozím případě: „Napadené opatření bylo zrušeno“.

Navrhovatelé proti usnesení podají kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Pro další rodiče Liga lidských práv připravuje přímo ústavní stížnost.

Nastupující totalita?

Tento scénář probíhající opakovaně u Městského soudu v Praze a začíná budit dojem, že se občané nemají na koho obrátit, pokud mají dojem, že jsou jejich lidská práva nepřiměřeně omezována. Situace budí dojem přicházející totality.

„Soud svým rozhodnutím vybízí ministerstvo k libovolným zásahům do lidských práv a svobod a ujišťuje jej, že se nemusí bát soudního přezkumu, pokud svá opatření bude pravidelně rušit a znovu nahrazovat podobnými,“ vysvětluje absurditu soudního výkladu Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv. 

„Ústavní soud už v roce 2002 zatrhl praxi, že by se správní orgán mohl vydáváním nových opatření tohoto druhu zbavit soudního přezkumu. Nedokáži si vysvětlit, proč nad tímto rozhodnutím Městský soud v Praze zavřel oči, přestože jsme na něj poukazovali. Každopádně při porodu, který proběhne v některém z následujících dnů, u sebe rodička nebude mít partnera – ten bude sedět v mrazu před nemocnicí, aby jí a dítěti byl co nejblíže,“ uvádí advokát Ondřej Pecák.

Zdá se, jakoby soudy měly „za úkol“ posvětit jakákoliv opatření, která vláda nebo ministerstva přijímají, aniž by zahajoval jejich soudní přezkum.

Názor: Opatření, která použijeme by nikdy neměl mít horší dopady, než nemoc samotná

Situaci kritizuje také porodní asistentka Kristina Neubertová Zemánková, která uvádí: „Jak se naše snaha zabránit smrti podepíše na životech všech ostatních. Uniká nám to nejdůležitější: opatření, která použijeme by nikdy neměla mít horší dopady než nemoc samotná.

Naše společnost je posedlá prodlužováním života za každou cenu. Nejsme ochotni přijmout, že nad smrtí nemáme moc. Nebo dokonce to, že smrt je v pořádku. Že všichni jednou zemřeme. Je v pořádku, pokud umírají velmi staří lidé? Je v pořáku, že umírají velmi nemocní lidé? Je smrt problém nebo může být osvobozením?

Přeji si jednou zemřít důstojně. Přeji si zemřít stará. Nebojím se smrti, která přijde v ten správný čas. Ať už to bude o dva měsíce dříve nebo později. A nevím zda jsme to my lidé, kteří máme rozhodovat o tom, kdy je ten správný čas.

Jsem znepokojena současným vývojem situace s opatřeními proti epidemii koronaviru. Celý ten humbuk mi zkrátka nepřjde adekvátní situaci. Zdroje informací se tak liší. A uvědomuji si navíc, že jediné co víme, víme z médií. Je nelehké se v tom zorientovat. Dostavají se k nám čísla, která jsou iluzí. A přesto pokud z nich vyjdeme: V současné době je u nás evidováno něco přes tisíc nakažených. I kdyby toto číslo bylo ve skutečnosti desetinásobné tedy bylo nakažených deset tisíc lidí, pořád to znamená, že na jednoho nakaženého Čecha připadá přes tisíc zdravých. Znamená to, že když jdu nakoupit nebo kamkoli ven, musela bych přijít do kontaktu s tisícem lidí, aby byla nějaká pravděpodobnost že alespoň jeden z nich byl nakažený... Tato čísla mě neznepokojují.

Co mě znepokojuje je, jak snadno jsme byly ochotni vzdát se své svobody. Která byla kdysi tak draze zaplacena. Vidím že jsme ochotni udělat cokoli, abychom dosáhly alespoň pocitu, že jsme udělaly všechno, všechno proto, abychom oddálili smrt ohrožených skupin. Jsme ochotni smířit se i s opatřeními, která zcela evidentně zasahují do základních lidských práv...“

Více zde...