Dr. Scott Atlas: Mocná, nikým nevolená „kabala“ ovládá financování vědy i zdravotní politiku v USA

V tomto díle diskusního pořadu American thought leaders jsme usedli s Dr. Scottem Atlasem, vedoucím pracovníkem Hooverova institutu a zakládajícím členem Akademie pro vědu a svobodu na Hillsdale College. Je také autorem knihy Můj boj v Trumpově Bílém domě za to, aby COVID nezničil Ameriku.

Pandemie onemocnění covid-19 odhalila hluboce zakořeněné problémy v americkém zdravotnickém aparátu. Není ani zdaleka tak objektivní nebo založená na datech, jak by se dalo očekávat. Na to, kdo je financován, kdo publikuje v prominentních časopisech a kdo se nakonec dostane na vrchol, dohlíží v konečném důsledku hrstka nevolených mocných, říká Dr. Atlas.

Níže naleznete český překlad rozhovoru.

Překlad rozhovoru

Jan Jekielek: Vy jste měl možnost vidět reakci předchozí administrativy na pandemii na vlastní oči, když jste byl v Bílém domě v roce 2020 po dobu asi čtyř měsíců. Spolu s Hillsdale jste poté založil Akademii vědy a svobody a pořádáte akci týkající se cenzury vědy. Ušli jsme během pandemie dlouhou cestu, proč nám tedy na úvod neřeknete, jak jsme se dostali až sem?

Dr. Scott Atlas: To je složitá otázka. Začnu tím, co jsem viděl, když jsem vstoupil do tohoto prostředí Bílého domu, pracovní skupiny a poradců poskytujících rady prezidentovi. Nezapomeňte, že jsem se do Bílého domu dostal na konci července, po pěti až šesti měsících, kdy doktoři Birxová, Fauci a Redfield vedli v Bílém domě federální politické pokyny pro státy USA. A když jsem nastoupil, země byla ve stavu značného strachu, lidé umírali a politika nefungovala.

To znamená, že infekce se nedařilo zastavit ani zabránit jejich šíření. Vysoce ohrožení lidé stále umírali. Uzavírky již selhávaly. A zavíráním škol jsme skutečně obětovali naše děti a celou mladou generaci. A o tom již existovaly významné údaje.

Takže když jsem nastoupil, byl jsem tehdy velmi naivní. Přicházel jsem z akademického a výzkumného prostředí, kde jsem více než deset let na plný úvazek pracoval jako odborník na zdravotní politiku v Hooverově institutu a zabýval se složitými otázkami zdravotní politiky.

A samozřejmě se jednalo o nejsložitější krizi zdravotní politiky za posledních sto let. Navíc jsem vyšel z 25 let praxe ve vysoké, skutečně akademické medicíně, klinické praxi, výzkumu a při pohledu na data jako lékařský vědec jsem očekával totéž, když jsem nastoupil do Bílého domu, a myslel jsem si, že uvidím stejný přístup. A to znamená přístup založený na tom, že jsem velmi dobře obeznámen s údaji, velmi dobře znám publikace, sám je čtu, umím kritizovat studii na základě vhodného nebo nevhodného designu studie, který tudíž činí závěry platnými nebo neplatnými, a zapojit se do vědeckého procesu, což znamená proces naslouchání výměně názorů a pochopení toho, co je správné, co není správné, co je známo, co není známo. To, co jsem viděl, bylo něco zcela opačného.

Viděl jsem lidi, kteří se vydávali za odborníky na lékařskou vědu, ale ve skutečnosti se tak nechovali. To, co jsem slyšel a viděl, bylo chování lidí, kteří s sebou na těchto setkáních neměli žádné vědecké práce. Neměli pracovní znalosti o publikované literatuře. Přinesl jsem si 15, 20 dokumentů najednou, abych se připravil na přednesení svých připomínek. Jejich komentáře byly jen bez jakýchkoli údajů a osobním útokem ad hominem. A to bylo chování, které považuji za chování byrokrata, který má zájem krýt jiné byrokraty a manipulovat nebo spolupracovat s médii, aby kritizoval lidi, kteří měli jiný názor, což jsem byl já. Takže jsem byl tímto chováním ohromen. Neexistovala žádná kritická analýza toho, co se dělo. Dělaly se velmi sofistikované grafy.

Bylo to opravdu na velmi nízké úrovni, což mě ohromilo. Mým úkolem jako poradce prezidenta v krizových situacích bylo zajistit, aby byly zodpovězeny jeho otázky, zajistit, aby tam byli odborníci, kteří provádějí výzkum, a odpovídali na jeho otázky. A tak jsem to dělal. Zorganizoval jsem skupinu vědců a lékařů a výzkumníků od západního pobřeží po východní pobřeží UCLA, Tufts, Harvard, Stanford, některé z nejlepších lidí, kteří provádějí skutečný výzkum. A setkali jsme se s prezidentem a viceprezidentem, abychom jim poskytli další informace. Nejenže to ostatní lékaři považovali za výhrůžku, ale načasovali jsme to tak, aby doktorka Birxová mohla na schůzku přijít, a v poslední vteřině se stáhla, a to není chování někoho, kdo by skutečně měl být u stolu pro posuzování složité vědecké a lékařské politické otázky.

To je podle mého názoru chování byrokrata. A to byl pro mě šok. Nebyl jsem předtím v politickém prostředí a nemyslel jsem si, že jdu do politického prostředí, protože to nebyla politická otázka. Lidé umírali. Politika uzavírání budov, zavírání škol, zavírání podniků, omezování pohybu, karanténování bezpříznakových lidí, to vše už tehdy selhávalo, aby se šíření nákazy zastavilo. Nedokázala zastavit úmrtí vysoce ohrožených osob. A skutečně ničila miliony rodin a obětovala naše děti. Byl jsem ohromen. A jak jsme se dostali k tomu, že potřebujeme institut pro vědu a svobodu, což tady děláme, já, Jay Bhattacharya a Martin Kulldorff jsme spoluzakladatelé tohoto institutu pod hlavičkou Hillsdale, jak jste zmínil. Jak bychom se k tomu mohli dostat?

No, protože to, co jsme viděli během celé pandemie a vidíme to i dnes, je opak toho, co je ve vědeckém procesu třeba, protože vědecký proces, vlastně veškeré kritické myšlení, závisí na svobodné výměně myšlenek. Tento proces byl zmařen velmi mocnými vědci, kteří se spolčili s médii, jak vidíme ze zveřejněných e-mailů, které napsal Dr. Francis Collins, šéf NIH, a Dr. Fauci, kteří využívali své přátele v médiích, aby „odstranili“ lidi, kteří s ním nesouhlasí, místo aby se zapojili do vědecké debaty.

Viděli jsme to na univerzitních půdách. Na mé vlastní univerzitě, Stanfordově univerzitě, se sešla skupina profesorů lékařské fakulty a velmi neurvalým a neprofesionálním způsobem mě cenzurovala a snažila se mě zastrašit kvůli svým vlastním politickým pocitům, což je, upřímně řečeno, velmi smutná obžaloba univerzitní kultury. Potřebujeme univerzitní odbornost. A opět, nejen k nalezení pravdy, kterou potřebujeme, ale i k tomu, abychom naučili naše děti, studenty, že vhodným postupem není pomlouvat, cenzurovat, zastrašovat, očerňovat lidi a umlčovat je. Ale procesem je mít více informací, umožnit lidem mluvit. Když univerzita řekne, že je pro svobodu projevu, neznamená to a nemělo by to být omezeno na to, máš padáka. To není svoboda projevu. Svoboda projevu znamená mluvit jako důvěryhodná osoba, což jsem samozřejmě na Stanfordu 25 let dělal, a znamená mít tu výměnu názorů, tu vědeckou debatu, a to bylo zmařeno.

To se podařilo zmařit, ne tím, že by zmařili mě, to se nepodařilo, ale bohužel se podařilo to, že ostatní lidé byli zastrašeni. Další lidé odmítli vystoupit. Stalo se mi, že za mnou přišli lidé z kampusu, z mého bloku, a řekli mi: „Scotte, tolik lidí tě na lékařské fakultě podporovalo, ale my jsme se báli vystoupit.“ A já jsem jim řekl: „To je pravda. To je velmi smutné. To je velmi děsivé, že nemůžeme mít svobodnou výměnu názorů na vědecké úrovni v tak kritickém období, kdy v moderní historii medicíny neexistuje doba, kdy bychom potřebovali odborné znalosti a bylo to zastaveno.“ Celý proces byl zastaven. A tím je, upřímně řečeno, kontaminována mentalita kampusu na Stanfordu, ale i na jiných místech, kde si nejsem jistý, jak by se student naučil kritickému myšlení, kdyby neslyšel názory, které se od sebe liší, což je z definice nutné.

Nemusíte být vědec, abyste mohli kriticky myslet, ale nemůžete se stát legitimním vědcem, aniž byste používali kritické myšlení. Kritické myšlení nebylo povoleno a viděli jsme, jak média, váš obor kupčí, a vidíme to i dnes, kdy jsou lidé stahováni ze sociálních médií, YouTubu a Twitteru, kdy vidíme, jak se ve vyhledávačích píší o lidech jedovaté věci, pomluvy charakteru. A to opět není adekvátní pro společnost, která se pyšní tím, že je objektivní, orientovaná na data a svobodná. Takové chování je nepřijatelné.

Samotná věda se nyní zpolitizovala ještě více než dříve. Pandemie podle mého názoru nezpůsobila politizaci vědy, pomluvy z akademické obce, tyto věci byly prostě odhaleny. Byly odhaleny velmi podobně, jako se odhaluje charakter lidí pod tlakem. Když jste vystaveni výzvě jako jednotlivec, jako rodič, v rodinném životě, v práci, když jste vystaveni výzvě, ukáže se váš skutečný charakter a byli lidé, kteří byli zkoušeni a selhali.

Selhali strašlivě. A nešlo jen o to, že selhali, protože byli neschopní. I když i to k tomu patřilo. Selhali kvůli své vlastní pýše. Nechtěli přiznat, že se mýlí. Údaje jsou zcela jasné. Lockdowny byly špatné. Selhaly, zničily lidi. Obětovali jsme naše děti velmi ohavným způsobem. Musíme obnovit důvěru ve vědu.

Potřebovali jsme obnovit důvěru pokud možno v média, ale potřebujeme obnovit i důvěru ve vedení univerzit. Tyto věci jsou pryč nebo vážně poškozeny. A cesta, první krok je, že musí vystoupit a přiznat, že se mýlili. A to se týká i agentur veřejného zdraví Spojených států, včetně CDC, které skutečně dramaticky selhaly, pokud jde o transparentnost, pokud jde o vědecké podklady na vysoké úrovni pro to, co říkají. Myslím, že je třeba udělat ještě hodně práce…

Celý přepis rozhovoru naleznete zde.