Demonstruje se skutečně ve prospěch (NE)závislé justice?
03.06.2019 - Jiří Král
počet přečtení: 3937
vytvořeno 03.06.2019, upraveno 03.06.2019
 |
| Cesta na protest za nezávislou justici. Foto publikováno 21. května 2019 na Facebookových stránkách kampaně Milion chvilek pro demokracii. |
Jsme svědky, jak občané začínají opět projevovat svůj názor na náměstích a dalších veřejných prostranstvích k naléhavým tématům, kterými jsou trestně stíhaný premiér v čele státu a v návaznosti na tuto skutečnost i snaha demonstrujících vyjádřit podporu nezávislé justici. To je nepochybně chvályhodné, občané mají právo i povinnost vyjádřit svůj názor kdekoliv kdykoliv, třeba i na náměstí.
Diskutabilní ovšem je, zda současná justice v ČR je skutečně (ne)závislá a v čí či koho prospěch se vlastně demonstruje.
Dovolme si proto malý exkurz do historie.
Dle zjištěných důkazů jsou příčiny současného stavu mimo jiné tyto:
příprava nástupu „Potáčových kluků“ k moci po roce 1984 s transformací moci po roce 1989
„Potáčovi kluci“ je pracovní název pro skupinu lidí, která začala vznikat od roku 1984 na základě rozhodnutí vlády ČSSR a tehdejšího místopředsedy vlády ČSSR a šéfa Státní plánovací komise Svatopluka Potáče. Jejich úkolem bylo mimo jiné připravit přechod od socialismu ke kapitalismu a získat maximální ekonomickou a následně politickou moc. Tyto osoby působí zejména v ekonomických, politických a bezpečnostních strukturách dodnes.
Potáčovi kluci jsou zpravidla vysocí funkcionáři KSČ, Stb, často veksláci a šmelináři, kteří už za bývalého režimu vesele šmelili a hromadili majetky a moc. U moci jsou dodnes, byť někteří již ve velmi pokročilém věku, ale vychovali si řadu zdatných a dostatečně morálně i jinak pokřivených následovníků z věkově mladší generace. Svou moc významně upevnili v 90. letech minulého století. Koncem 80. let minulého století oklamali i většinu spolustraníků z KSČ a v 90. letech se významně podíleli na zašantročení majetků bývalé KSČ, SSM, SČSP a dalších organizací bývalého komunistického režimu v Československu.
90. léta minulého století byla v prvé řadě velká právní a ekonomická džungle.
Řada lidí podlehla iluzím o vznikajícím podnikání řízeným „neviditelnou ruku trhu“ (koncepce Václava Klause a jeho souputníků) a většina z nich na podnikání doplatila. Téměř nikdo kromě zasvěcených totiž netušil, že celá hra byla předem inscenována skupinou dnes nazývanou jako „Potáčovi kluci“.
Související články v médiích:
HOLANDSKÉ ŠACHY S POHLEDÁVKAMI Z ČESKA, ANEB OD ČALFY DO ČALFY - 1. ČÁST, HOLANDSKÁ SPOJKA
Miliardář Petr Kellner chce být nenápadný. Na domácí scéně je ale vidět více než obvykle (Hlídací pes)
Kdo byl Svatopluk Potáč? Komunista, ekonom, poradce a jeden z „otců“ kupónové privatizace… (Epoch Times)
Neprovedená debolševizace justice
Činnost „Potáčových kluků“ a jejich udržení se u faktické moci by nemohla být nikdy tak úspěšná, pokud by neměli ovládnuty důležité pozice v justici. Je zarážející, že se jim určitým trikem podařilo oklamat i příslušné služby z demokratických zemí včetně USA.
Celou manipulaci lze shrnout pod výraz očista justice.
Očista justice (v době po listopadu 1989) byla prováděna na základě nově přijatého zákona o soudech a soudcích, tj. zákona č. 335/1991 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 9. 1991, a na základě tzv. lustračního zákona č. 451/1991 Sb. (podle tohoto zákona museli soudci odejít např. kvůli členství v Lidových milicích, lustrační zákon však neměl co dělat s řadovým členstvím v Komunistické straně Československa (KSČ) a týkal se pouze funkcionářů KSČ.)
Tyto právní předpisy se tedy týkaly úpravy způsobu převzetí soudců, kteří byli zvoleni do funkcí podle předpisů platných před účinností nového zákona o soudech a soudcích z roku 1991.
Soudci ustanoveni do funkce po dni 1. 1. 1990 se dnem účinnosti nového zákona o soudech a soudcích považovali za soudce ustanovené podle tohoto zákona. Soudci ustanoveni do funkcí podle dosavadních předpisů přede dnem 1. 1. 1990 museli být ve lhůtě 12 měsíců od účinnosti zákona o soudech a soudcích, tj. do dne 31. 8. 1992, ustanoveni do funkce podle tohoto zákona.
Z uvedených dat je zřejmé, že zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, který nabyl účinnosti až dne 1. 8. 1993, nemohl být při očistě justice využit.
Při procesu „přejmenovávání soudců“ byl prováděna očista justice od těch soudců, kteří se při výkonu funkce v době před listopadem 1989 zkompromitovali (někteří soudci odešli sami). Na posuzování soudců se aktivně podílel Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, kandidatury soudců byly projednávány ve výborech České národní rady. Jakmile byli soudci jmenováni do zmíněného data 31. 8. 1992 do funkcí soudců podle nového zákona o soudech a soudcích, nelze již zpochybňovat jejich způsobilost k výkonu soudcovské funkce.
Hlavní pomocníci Potáčových kluků v justici
Mezi hlavní pomocníky Potáčových kluků v justici patří zejména JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Jan Sváček, JUDr. Naděžda Javůrková, JUDr. Věra Hnaníčková, JUDr. Martin Zelenka, JUDr. Bohumíra Kopečná, JUDr. Věra Čapková, JUDr. Tomáš Bláha, JUDr. Igor Stříž, JUDr. Gabriela Kučerová, JUDr. Zdeněk Kovařík, JUDr. Jiří Lněnička, JUDr. Eduard Teschler, a řada dalších. Účinně brání a bránili vyšetřování významných privatizačních a jiných kauz, tak aby Potáčovi kluci a jejich příznivci nebyli nikým ohrožováni.
Zároveň zajišťují, aby občanští aktivisté a další osoby a organizace, kteří se domáhají řádného vyšetřování konkrétních zločinů páchaných Potáčovámi kluky byli diskriminování, dehonestováni a kriminalizování, a to mimo jiné tím, že:
- oznámení včetně důkazů proti Potáčovým klukům nejsou řádně vyšetřována, čímž je porušována Ústava a mezinárodní smlouvy.
- naopak oznamovatelé jsou pod různými záminkami šmírováni, obtěžováni a diskriminování a kriminalizováni. Kauzy, kde se občanští aktivisté domáhají svých práv, jsou řešeny a souzeny v rozporu s platným právem.
Některé konkrétní podklady jsou k dispozici kupříkladu zde:
LZE SI OBJEDNAT TRESTNÍ STÍHÁNÍ? ANEB PARLAMENTNÍ DEMOKRACIE PO ČESKU V PRAXI
Blíže a podrobněji též viz:
- Nadační fond proti korupci (zkr. NFPK), Tribun EU, Brno 2015, ISBN 978-80-263-0960-4, též na www.nfpk.cz: Chapadla jsutiční chobotnice v České republice a jejich dosah
- Nadační fond proti korupci (zkr. NFPK), Tribun EU, Brno 2017, ISBN 978-80-263-1321-2, též na www.nfpk.cz: Premiéři v rukách poradců, aneb kdo komu vládne
- Nadační fond proti korupci (zkr. NFPK), Tribun EU, Brno 2016, ISBN 978-80-263-1061-7, též na www.nfpk.cz: Václav Klaus, stopy a odkaz pragmatika bez přívlastků
- Nadační fond proti korupci (zkr. NFPK), Tribun EU, Brno 2014, ISBN 978-80-263-0720-4, též na www.nfpk.cz: Miroslav Kalousek, 20 let jeho úřednických a politických her
Neexistující a nefungující občanský dozor nad výkonem právnických profesí
Monopol na zastupování občanů a firem u soudů a jiných orgánů mají členové České advokátní komory (ČAK), její chování naplňuje znaky sekty. Její členové sedí v Parlamentu ČR (dokonce Mgr. Radek Vondráček je předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky), aniž by měli pozastaveno členství v ČAK.
Členové ČAK téměř zcela ovládli Legislativní radu vlády ČR, a jsou úzce napojeni na ministerstva a další centrální orgány, důsledkem je výroba zákonů vyhovujících elitám, ale nevyhovujících zájmům státu, včetně zájmů bezpečnostních.
Navíc řada členů ČAK sedících ve vedení ČAK, Legislativní radě vlády ČR a dalších orgánech jsou aktivní členové či chováním příznivci „Potáčových kluků“. Jde zejména o:
JUDr. Marián Čalfa, JUDr. Miroslav Bělina, JUDr. Marcela Marešová, JUDr. Aleš Gerloch, JUDr. Michal Žižlavský, Marek Benda, Lukáš Pleticha a další, řada z nich vedle výkonu advokacie a veřejných funkcí ještě učí na právnických fakultách, kde si vychovávají své následovníky.
Nečlenové ČAK, to jest neadvokáti, působící u soudů ve prospěch občanů při plnění svých občanských povinností jsou kriminalizování a šikanování.
Produktem shora popsaného personálního stavu je skutečnost, že z věcných záměrů a z důvodových zpráv zákonů mizí ochrana základních lidských práv a svobod.
Kupříkladu viz: PŘIPRAVOVANÝ NOVÝ CIVILNÍ ŘÁD SOUDNÍ (CŘS): RAFINOVANÝ NÁSTROJ TOTALITY ANEBO DŮKAZ NESVÉPRÁVNOSTI ČESKÉHO OBČANA?
Na zkoumaném případu věcného záměru Civilního řádu soudního (CŘS) je hned na první pohled zarážející, že jeho autoři vůbec nezmiňují jako východiska ke zpracování věcného záměru CŘS normy vyšší právní síly o ochraně základních lidských práv a svobod, vyplývající z Ústavy ČR, LPS ČR a mezinárodních smluv dle čl. 10 Ústavy ČR a členství ČR v mezinárodních organizacích (OSN, EU, Rada Evropy) tak, jako-by pro ČR vůbec neexistovaly.
Konec konců pro ČR je tento trend stále typičtější, což se začíná odrážet i na mezinárodním postavení a hodnocení ČR v oblasti občanských práv a svobod, kde zaznamenává významný pokles s negativním výhledem.
Jak vidno z předchozího, situace v české společnosti je složitá a trpí syndromem nevypořádání se s minulostí. Justice pochopitelně neexistuje ve vzduchoprázdnu a trpí stejnými neduhy. Úklid v justici je zjevně potřebný. Byla vybudována na zavirovaných základech.
Na druhé straně je o to víc potřebné za dané složité situace chránit ty soudce, státní zástupce a další osoby a osobnosti z řad právnických profesí (včetně advokátů), kteří své povinnosti plní s nadhledem a v duchu Ústavy ČR a norem vyšší právní síly a nebojí se dát najevo osobní statečnost a hájit svůj názor na veřejnosti a nebojí se diskuse s veřejností, neboť svou práci chápou správně jako službu veřejnosti (lidu) v rámci slibů, které složili. Neschovávají se za vyumělkovanou masku soudcovské a jiné nezávislosti (leckdy značně pochybnou), ale umějí svůj názor logicky a věcně a přesvědčivě vyložit. A takových lidí je potřeba si vážit a není jich naštěstí málo. Patří jim poděkování.
Děkujeme Vám.
KNIŽNÍ TIPY:
- Jindřich Kabát, Práh, Praha, též na www.prah.cz, ISBN 978-80-7252-347-4 : Psychologie komunismu
- EPOCH TIMES, Lidská práva bez hranic, z.s., Třebíč 2017, ISBN 978-80-906750-0-1, též na www.lpbh.org,: Devět komentářů ke komunistické straně
- Kao Č´-šeng, Broad Press USA, 2007, ISBN 978-80-87116-6: Za Čínu spravedlivější
- Orlando Figes , Premedia 2015, ISBN 978-80-8159-250-8, Revoluční Rusko 1891-1991
- Steven Levitsky, Daniel Ziblatt: Jak umírá demokracie, Prostor, Praha 2018, ISBN 978-80-7260-394-7
