Konference o „přínosech a hrozbách“ Istanbulské úmluvy
31.05.2023 - Vox Populi
počet přečtení: 856
vytvořeno 31.05.2023, upraveno 31.05.2023
 |
|
Záznam konference „Istanbulská úmluva – výzva, hrozba?“, Senát 30. května 2023. (VOX POPULI) |
V jednacím sále Senátu ČR právě probíhá debata na téma, co obsahuje tak zvaná Istanbulská úmluva a co by pro Českou republiku znamenalo její přijetí. Podle kritických hlasů je úmluva „skrytým pokusem o instalování genderové ideologie do právního systému České republiky“.
Níže budeme postupně vypracovávat stručný záznam některých myšlenek účastníků konference.
Konferenci uspořádal místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer ve spolupráci s předsedkyní senátního Podvýboru pro rodinu paní Jitkou Chalánkovou. „V dobré tradici Senátu se chceme o mezinárodní úmluvě bavit věcně, klidně a dříve, než k ní případně přistoupíme, proto jsme sezvali špičkové odborníky z různých oborů,“ uvádí Oberfalzer.
„Narychlo podepsaná smlouva může přinést neblahé následky, je třeba se podrobně seznámit s textem smlouvy. Istanbulská úmluva má řadu podezřelých bodů, má se ratifikovat dobrovolně, přesto jsme upozorňováni, že se stane katastrofa, pokud ji nepřijmeme,“ říká Oberfalzer a dodává, že úmluva předává formální moc nadnárodním orgánům a oslabuje moc lidu.
Senátorka Chalánková upozornila na paradox, že je na jedné straně „vyvíjen velký tlak“ na ratifikaci úmluvy a na druhé straně „je nám předkládáno, že se jejím přijetím pro nás nic podstatného nemění“.
Poslanec Evropského parlamentu Stanislav Polčák (TOP09) vyjádřil silnou podporu pro ratifikování Istanbulské úmluvy. Podle Polčáka je přijetí úmluvy Českou republikou důležité, může přesvědčit další státy k její ratifikaci a je krokem směrem ke „standardu“ zemí západní Evropy.
Polčák deníku Epoch Times sdělil, že by přijetí úmluvy mohlo v české společnosti „nastartovat“ diskusi o domácím násilí nebo pomoci odstranit stereotypy, že „určité násilí je normální“.
Podle europoslance Alexandra Vondry je diskuse o úmluvě provázena útoky na ty, kteří vyjádří pochybnosti, jako na ty, kteří „schvalují násilí na ženách“ nebo na ty, kteří se „nechtějí připojit k civilizovanému světu“, což je podle Vondry nešťastné.
Podle Vondry podepsání úmluvy samo o sobě nevyřeší problém domácího násilí na ženách. Největší „problém“ Istanbulské úmluvy je podle Vondry „zavádění genderové ideologie do českého právního systému“.
Podle Antonína Stanislava, náměstka ministra spravedlnosti, již český právní systém má dostatečné zákonné úpravy, které Istanbulská úmluva požaduje, a v některých oblastech „ještě lépe“, než je v úmluvě vyžadováno.
Z projevu náměstka ministra spravedlnosti lze racionalizovat, že Istanbulská úmluva nepřináší nic, co by již nebylo v zákonech a právním systému České republiky zachyceno a ošetřeno. Takový výsledek analýzy dává zapravdu kritikům, kteří prohlašují, že jedinou „novinku“, kterou úmluva obsahuje, jsou prvky „genderové ideologie“, která zavádí do právního systému nové pojmy, které přinášejí „nové pojetí“ pohlaví, rodiny, manželství nebo sexuální orientace.
Harald Christian Scheu, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy, uvedl, že je třeba vzít na vědomí, že závazným textem je anglická nebo francouzská verze Istanbulské úmluvy, nikoliv její český překlad. Podle profesora vznikly celkem tři české překlady této úmluvy. Odlišnosti překladů se vyskytují v tom, jak byl překládán pojem „gender“.
Anglická verze obsahuje pojem „gender“ 16x. V prvním překladu byl tento pojem přeložen 16x. Ve druhém byl již pouze 3x. Ve třetím překladu se již tomuto termínu vyhnul překlad úplně a nahradili ho termínem „pohlaví“.
Podle profesora Schea je však „závazný“ anglický text a anglický pojem, uvedený v originálu této úmluvy. Pojem „gender“ již neznamená „pohlaví“, jak je tradičně vnímáno jako „mužské a ženské“. Pojem gender neznamená v současné terminologii, z níž úmluva vychází, muže a ženu, tedy pohlaví.
Pokud nějaká z členských zemí ratifikuje úmluvu s výhradami, budou tyto výhrady podle úmluvy platné pouze po dobu pěti let a poté budou muset být znovu vzneseny a znovu ustanoveny do přijetí úmluvy.
Podle Schea je na příkladu Polska nejasné, zda může země uplatňovat úmluvu podle svého ústavního pořádku, či zda musí úmluvu aplikovat nehledě na ústavní pořádek.
Profesor Scheu se také ptá, proč by mělo být podle úmluvy tvrzeno, že ženy jsou zranitelnější než například tříleté dítě, prezentovány jako „nejzranitelnější“, což by porušovalo princip „rovného přístupu“.
Předseda Nejvyššího správního soudu pan Karel Šimka upozornil na to, že přijetím mezinárodní úmluvy se jako Česká republika budeme muset připravit na „praktické důsledky“ přijetí takové smlouvy. Státu vzniká povinnost smlouvu dodržovat a smlouvu naplnit – zákony, administrativou, činností a přístupy.
Pojmy, které mají nějaký vnitrostátní význam, se mohou v důsledku smlouvy měnit a „posouvat“. Například pojmy jako „rodina, pohlaví, manželství“ se mohou v důsledku takové smlouvy posouvat k „jiným výkladům“.
Před podpisem smlouvy je třeba si v plném vážnosti uvědomit, že „nepodepisujeme jenom text“, ale podepisujeme také významy a výklady textu, které se stanou právně závazné.
Místopředsedkyně České advokátní komory paní Monika Novotná diskutovala otázku mlčenlivosti advokáta a jejího prolamování. Respektive, zda by byl advokát pod „tlakem“ Istanbulské úmluvy nucen mlčenlivost prolomit.
Istanbulská úmluva by podle Novotné měla být zvážena z hlediska otázky, zda by mohla být „zneužívána“ k prolamování advokátní mlčenlivosti. Podle Novotné Istanbulská úmluva nevyžaduje prolamování mlčenlivosti a mělo by být pečlivě sledováno, k jakým změnám v rámci její ratifikace může dojít.
Vedoucí vědecká pracovnice Sociologického ústavu Akademie věd ČR, paní Dana Hamplová, přednesla dva pohledy na „lidskou přirozenost“. Jeden z pohledů vychází z víry v to, že byl člověk stvořen Bohem a jeho přirozenost byla stvořením dána (definována) Stvořitelem. Je tedy pevně stanovena.
Druhý pohled se dívá na člověka jako na „nepopsaný list papíru“, který se vyvíjí pouze pod vlivem výchovy. Dále zmínila „marxistický pohled“ na lidskou přirozenost.
Marxismus se snažil o zrušení základní definice toho, co je muž a co je žena, ženy se měly oblékat jako muži, měly vykonávat stejnou práci, jejich děti se dávaly do jeslí, tedy děti byly odděleny od svých matek.
Dále uvedla příklad takzvaného „kibutského experimentu“, kde se pokusili o změnu rodinných vazeb tím, že bylo společnosti „vnuceno nové uspořádání“. Po desetiletích se ukázalo, že se společnost opět vrátila zpět do původního stavu.
Nové sociální vědy si myslí, že mohou změnit povahu a způsob existence člověka. Může genderová ideologie pomoci zmírnit domácí násilí? Podle výsledků průzkumu, který Hamplová zmínila, nevede netradiční neheterosexuální vztah (LGB orientace) ke snížení domácího násilí.
Podle Hamplové neexistuje žádná empirická studie nebo opora pro to, že genderová ideologie a změna tradičního pohledu a přístupu k úloze muže a ženy v rodině povede ke snížení násilí v rodinách.
Pro pozitivní změnu společnosti podle proděkana Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy pana Jakuba Jínka očekávají pisatelé Istanbulské úmluvy, že „vybudí“ ve společnosti pozitivní změny a „vymýtí násilí na ženách“. Samotným podpisem smlouvy ke změnám dojít nelze a je to otázka morálních hodnot jedince.
Krajně levicové myšlenky a myslitelé podle Jínka mají za to, že odstraní veškeré „zlo“ tím, že ze společnosti odstraní veškeré „stereotypy“, tedy i tradice, kulturu, společenské rozdíly a společenské konstrukty, které jsou podle nich „důsledkem“ a původcem násilí. Jinými slovy, „člověk odhodí šaty“, bude chodit nahý, odhodí společenské stereotypy, stane se „zvířetem“ a tím problémy „zmizí“.
