Ministr zahraničí USA Pompeo vyzývá k vytvoření celosvětové koalice proti čínskému režimu

Ministr zahraničí USA Mike Pompeo. (United States Department of State / Volné dílo)

Ministr zahraničí USA Mike Pompeo řekl ve veřejném proslovu dne 24. července 2020, že jeho strategie jako ministra zahraničí USA a strategie vládnoucí administrativy prezidenta Donalda Trumpa jsou namířeny proti čínskému režimu. Nikoliv proti Číně nebo obyvatelům Číny, ale proti Komunistické straně Číny, která vede proti USA masivní špionáž, hacking a krádeže duševního vlastnictví (výzkum, technologie a know-how).

Pompeo dříve 17. července 2020 uvedl, že by se měli světové mocnosti spojit, aby společně čelili hrozbám Komunistické strany Číny. Varoval také před masivní infiltrací čínského režimu do světových politik, akademických kruhů (Konfuciovy instituty) a výzkumných společností.

Hongkong

"Bůh, žehnej čínským lidem," řekl Pompeo a zmínil několik hrozeb, které podle něj čínský režim v současnosti představuje. Nedávné události v Hongkongu ukazují na postupnou infiltraci do demokratického systému v Hongkongu a jeho postupnou přeměnu s cílem konečného ovládnutí města, kterému je nakonec (jak dnes vidíme) vnuceno totalitní řízení z Pekingu.

Původní dohoda o zachování demokratického zřízení města byla pouze prvním krokem ke získání důvěry (oklamání), poté přišla infiltrace, která vedla ke konečnému převzetí moci. Dokladem toho je nový "zákon o národní bezpečnosti", který vytvořila Komunistická strana Číny v Pekingu a vnutila ho Hongkongu, aniž by prošel legislativním procesem města, nebo aby o něm mohl legislativní rada města jakkoliv rozhodovat.

Jihočínské moře

Činnost čínského režimu v Jihočínském moři znepokojuje mnohé okolní státy. V této oblasti ukázal čínský režim novou taktiku postupného zabírání území, které mu nepatří. Jako první krok proběhlo zpevňování a umělé rozšiřování malých ostrůvků, na které se potom dovezl a složil další stavební materiál. Pro tyto kroky využíval různá vysvětlení jako například "úprava ostrůvků pro turistické účely a rekreaci".

Ostrůvky se dále rozšiřovaly, začali u nich kotvit čínské lodě, vznikla na nich vojenská základna v okolí začaly pravidelně hlídkovat vojenské lodě a nad oblastí přelétávat čínské vojenské letouny. V podstatě došlo k zabrání ostrova, vodní plochy a vzdušného prostoru. Jednalo se o pronikání v několika vrstvách. Analýzy postupu čínského režimu v této oblasti vzbuzují obavy z hlavního cíle těchto operací - uzavřít a dostat pod kontrolu celou námořní cestu v jihočínském moři a s tím související mezinárodní obchodní a dopravní cesty, které potom bude moci libovolně blokovat, vymáhat mýtné a podobně. 

Indie

Nedávné konflikty mezi čínskou a indickou armádou na společné indicko-čínské hranici ukazují stejný vzorec zabírání území. Čínská pohraniční vojska postavila na sporném území jeden stan. Po námitkách ze strany Indie uvedla, že stan odstraní (oklamat), ale navzdory prohlášení postavili stany další, a další, až vznikl vojenský tábor. Když indickým pohraničním strážím došla trpělivost, došlo k násilnému střetu a zemřelo několik desítek lidí na obou stranách. 

Padne Pompeovo volání na "úrodnou půdu"?

Indii, po konfliktu na hranicích, doslova zachvátil odpor vůči Číně a na mnoha místech společnosti lidé i politici vyzývají k úplnému bojkotu čínských výrobků. Austrálie po vyhrocení vztahů s Čínou, protože dává čínskému režimu za vinu, že nezvládl situaci okolo šíření epidemie koronaviru, začala více zbrojit. Zvyšování agresivity čínského režimu donutilo Velkou Británii k užší spolupráci s USA a vyloučení čínské technologické společnosti Huawei z veřejných zakázek a zavádění 5G technologií.

Pokud jde o sjednocení proti čínskému režimu, tamní komunistické strany, mohl by Pompeo pro tento počin získat již dnes celou řadu zemí. Minimálně můžeme hovořit o těch, které proti režimu už podnikají vlastní kroky. Vyjmenujme tedy hlavní z nich - USA, Austrálie, Indie, Tchaj-wan ale také Hongkong (byť je oficiálně součástí ČLR). Důvody ke znepokojení ale mají také Filipíny, Japonsko nebo Vietnam.

Kanada se zdá být vůči obraně hodnot ve vztahu k Číně rovněž aktivní. V současné době stále zadržuje ředitelku čínské společnosti Huawei. V kanadském Vancouveru na základě amerického zatykače zadržela Kanadská vláda dceru zakladatele společnosti Huawei, paní Meng Wan-čou. Soud ve vleklém řízení stále nerozhodl, jestli bude vydána do USA, nebo propuštěna. Finanční ředitelka technologického gigantu do vynesení verdiktu nesmí opustit zemi.

Je Čína "tikající bomba"?

Zdá se, že celosvětová situace je tomu, po čem volá Pompeo nakloněna. Pokud přidáme celou řadu čínských vnitrostátních záležitostí, vznikne již skutečně "tikající nálož". Aby to neznělo metaforicky nebo přehnaně zmiňme několik oblastí. Shrnout je můžeme do známého "porušování lidských práv". Co to ale znamená a zahrnuje? Nejzávažnější případy existují v oblasti potlačování věřících - duchovního hnutí Falun Gong, křesťané a potlačování etnických menšin - Ujgurů a Tibeťanů. 

Buďme konkrétní. Co se týče reprsí duchovního hnutí Falun Gong, probíhají již 21 let (od roku 1999) a přinesly několik tisíc ověřených obětí na životech, desítky tisíc případů mučení ve vězení, svévolné zatýkání, zabavování majetku, vyhazovů ze zaměstnání a znemožňování studií. Nejzávažnější oblastí těchto represí je potom to, co v Evropě známe pod pojmem "konečné řešení" a sice fyzické odstraňování určité skupiny lidí. Od roku 2006 se hromadí vyšetřovací zprávy a důkazy o masivním růstu čínského transplantačního průmyslu, ale znepokojení vyvolávají neznámé zdroje orgánů.

Čínský režim nezveřejňuje statistiky prováděných transplantací, utajuje dárce a ani pacienti ani lékaři nevědí, kdo orgán "daroval". Po vydání první vyšetřovací zprávy v roce 2006 (rozšířené 2007), která uváděla, že zdrojem orgánů jsou věznění následovníci Falun Gongu, čínské úřady přiznaly, že jako zdroj orgánů využívají vězně odsouzení k trestu smrti (tedy nepřiznaly, že by využívaly politické vězně), ale tato "vysvětlení" byla vyvrácena jako nedostatečná, protože objem prováděných transplantací dalece přesahuje počty dobrovolných dárců a popravených vězňů.

Neetický transplantační průmysl (za hranicemi představ)

Další znepokojení vyvstalo v roce 2016, když tým vyšetřovatelů vydal analytickou zprávu o činnosti čínských transplantačních center. Sledováním a mapováním jejich činnosti bylo doloženo, že jejich produkce vede k minimálně 60 000 transplantací ročně. Čínské úřady (představitelé čínského transplantačního průmyslu) prohlašují, že se v ČLR provádí pouze 10 000 transplantací. Další problém je v bezprecedentní rychlosti dodávání orgánů (do 14 dnů). Čínský transplantační systém zůstává dodnes neprůhledný.

Přejděme k problémům okolo potlačování ujgurského etnika v oblasti čínské provincie Sin-ťiang. Celé etnikum bylo zákonem donuceno dát vzorky krve a DNA. Více než milion z nich byl internován do nově zbudovaných táborů, které čínský režim označuje za "vzdělávací centra". Podle výpovědí těch, kteří se z tábora dostali ven a mohli podat nějaké souvislé svědectví, dochází k v táboreck násilí a mučení i politické převýchově. Přidejme k tomu několik znepokojivých faktů - v oblasti hlavního města Urumči bylo vystavěno devět nových krematorií, jedno zaměstnává 50 členů ostrahy. Letecké linky (oficiálně) rozvážejí z Urumči orgány k transplantaci po celé Číně. Američtí celníci zabavili třináct tun příčesků a dalších výrobků z lidských vlasů s podezřením, že pocházejí z takzvaných převýchovných táborů v čínské provincii Sin-ťiang. V těch vláda Číny drží přes milion Ujgurů a podle zpráv je nutí k otrocké práci v továrnách.

Mnozí postup čínského režimu proti věřícím a etnickým skupinám označují jako "zločiny proti lidskosti", ale také jako "genocidu", byť je obtížné doložit jména a identitu mrtvých, protože (jak bylo ze svědectví obyvatel Číny zjištěno) mnozí zatčení odmítli sdělit svoji identitu, čímž vzniká velká skupina bezejmenných vězňů, kteří mohou zmizet aniž by o tom byl jakýkoliv záznam spojení s něčí skutečnou identitou. To znamená, že zemřel vězeň číslo 0461 za podivných okolností a jeho tělo bylo údajně zpopelněno. Rodina se nikdy nedozví, že byl uvězněn, nebo že ve vězení zemřel. Zacházení s jeho tělem (zpopelnění) je v takovém případě v plné kompetenci vězení, kde zemřel.