Epidemie je výzva ke změně, elity to ještě nepochopily

MVDr. Josef Staněk, spisovatel, vydavatel duchovně zaměřené literatury a spoluzakladatel centra Agape Brno. (Screenshot / YouTube)

„Lidé stále nechtějí pochopit, že konzumní způsob života není žádoucí. Dokud nezmění své myšlení a způsob života, budou následovat další vlny zmutovaných virů. Ten, kdo stvořil život, si jej také ochrání,“ říká MVDr. Josef Staněk, spisovatel, vydavatel duchovně zaměřené literatury a spoluzakladatel centra Agape Brno. Jeho názory a odhady o průběhu druhé vlny epidemie wuchanského koronaviru přitáhly více než 60 tisíc diváků.

Podle doktora Staňka probíhal život společnosti v posledních desetiletích zvráceně, a to jak z hlediska smyslu života, tak z hlediska chování člověka k přírodě. „Epidemie tomu dala stopku, zamíchala karty a vlastně dala úkol elitě společnosti najít nová východiska a nové směry. Ale myslím si, že elita společnosti tento úkol bohužel neplní,“ míní Josef Staněk. 

„Zkrachovává v tom jak evropská, tak americká duchovní elita,“ říká Staňek.

„Prezident Masaryk zval k diskusi i takzvané pátečníky. Kulturní představitele, spisovatele, vědce a tak dále a volně debatovali o všech otázkách,“ vzpomíná doktor Staněk. „Potom vydával vyvážená stanoviska. Tohle nám chybí. Chybí nám uspořádání skutečně kvalitní elity. Těch, kteří by vydávali skutečně kvalitní a vícerozměrné posudky. Zejména by v tom muselo být zamontováno ono hledisko, které Masaryk všude popisoval – hledisko věčnosti (Božího očekávání nebo Boží vůle) nebo nadčasovosti. To v každém rozhodnutí musí být a on ho měl.“

„Epidemie dala úkol elitě společnosti najít nová východiska a nové směry. Ale myslím si, že elita společnosti tento úkol bohužel neplní.“ – Josef Staněk

„Zdraví je nutno postupně vybudovat na třech úrovních, ovšem my zpravidla reagujeme až při jeho poškození ve snaze zbavit se rychle bolesti,“ říká doktor Staněk, který staví duchovní vybavenost člověka nad klasické školské vzdělání. „Přestože budeš mít vystudované tři Harvardy, skončíš v davu vykořeněných konzumních brojlerů, posunujících se do záhuby se systémem, který je rodí!“ porovnává Staněk klasické vzdělání s duchovními kořeny člověka a zároveň varuje před sestupnou tendencí společenských hodnot, respektive před příklonem k materialismu na úkor duchovních a morálních hodnot.

„Chybí nám fyzická práce. Já bych nemusel fyzicky pracovat, ale dělám, protože vím, že z objektivního hlediska je člověk stvořen tak, že potřebuje namáhat všechny své součásti. Jak mysl, tak svaly,“ říká Staněk. „Sport to může do určité míry nahradit, ale chybí mu všestrannost. Když se dívám na život a práci mých babiček a dědečků, tak oni měli tak úžasně rozmanitý pohyb, od zatápění ohně, ohýbání se, sečení trávy, tahání břemen, nošení pytlů, řezání nebo sekání dřeva – neuvěřitelnou škálu rozmanitých pohybů.“

„Dalším aspektem je účelnost pohybu. Když se pohybujeme, abychom pracovali, náš duch automaticky cítí účelnost toho pohybu, pro ostatní lidi, pro sebe a pro stvoření,“ říká Staněk. „Tím pádem do pohybu proudí jemná duchovní energie. Všestranný pracovní pohyb je nesmírně zdravý.“

Názor divačky – buďme otevření a zkoušejme v praxi

Tento krátký článek zakončeme komentářem, který pod videem doktora Staňka zveřejnila divačka ze Slovenska paní Emília Blážová: „Na video jsem se podívala až dnes, když už druhá vlna koronaviru funguje a jsou do ní vtaženy i malé děti. Je zajímavé, že nevědecká videa či články mi dají často více, než ty čistě odborné. Ty nevědecké totiž píše sám život a lidé jejich pravost potvrdí vlastní zkušeností.“

„Cesta k poznání není jednoduchá, vyžaduje od člověka otevřenou mysl, schopnost měnit zažité, či ne příliš pravdivé informace a nahrazovat je takovými, které nám lépe zapadnou do naší skládačky, jakou si stavíme v mozku,“ dodává paní Blážová. „Pouze flexibilní, otevřený člověk, který se soustavně vzdělává, hodně čte a snaží se z každé strany pochopit svět, procitne. Takový člověk, který včas vypnul televizor a je schopen své poznatky zkoušet sám na sobě, dokáže bojovat s každým nepřítelem, protože se umí na tento boj předem připravit.“

„Není umění vykřikovat, to dokáže každý rozzlobený člověk, umění je podstatu problému použít jako nástroj, aby se mohla zrealizovat náprava,“ míní paní Blážová.