Mnozí lidé mají v sobě strach ze změn, nechtějí změny, i když by mohly být k lepšímu

Mnozí lidé mají v sobě strach ze změn, nechtějí změny, i když by mohly být k lepšímu, to je dokonce dokázáno, tuším, i jakýmsi výzkumem, raději budou pokračovat v tom, co znají, dál, i když tuší, že jim to úplně nevyhovuje.

Také možná už mnozí z nás upadli do určité apatie a skepse, beznaděje, přestali věřit v to, že by to mohlo být jinak, lepší, spousta politiků tolikrát slibovala – a jsme na tom čím dál hůře, lidé už nechtějí mít další problémy, nechtějí nic řešit, už nikomu nevěří, už se tím nechtějí zabývat a mnozí plynou v řece dějin jen tam, kam je to zanese.

Kolikrát jsme už slyšeli, že se stejně vlastně nic nezmění. Také to slýcháte nebo říkáte? Věty typu: S tím nic nezmůžu, sám s tím nic neudělám, nemohu to změnit. Odnaučme se tohle říkat.

Raději si uvědomme:

1. Jsem klíčem ke změně, jsem jedním z těch, který to může změnit, je nás spousta a každým dnem další přibývají! Jedině my to můžeme a musíme změnit! Nečekejme na spasitele! Sjednoťme se za společnou myšlenkou a pak si vyberme ty, kteří nabízí reálnou cestu k lepšímu životu a fungování společnosti. Lidi netuší, že na každém z nich záleží, že každý z nich je klíčem ke změně.

Změna nastane dnem, kdy si tohle většina lidí uvědomí a řekne dost, musíme si ji ale zasloužit sami. Musí nás vést hrdost, uvědomění, že takhle už to dál nejde, a vědomí, že si po sobě nemusíme nechat šlapat dál. Mnozí z nás neustále nadávají, ale hnůj si necháme furt kydat na hlavy. Musíme se zvednout a sebrat tu lopatu.

2. Když se spojují špatní lidé, aby dělali špatné věci, musí se spojit dobří a dělat dobré věci. Myslím, že tohle je dokonce něčí citát.

3. Mysleme kriticky, ověřujme a porovnávejme fakta zpětně a v souvislostech, upozorňujme na odhalené lži a polopravdy, ohrazujme se proti protizákonnému jednání ze strany státu a politiků, čiňme legální protitlak psaním článků, debatou s lidmi, podáváním oznámení při protizákonném jednání politické reprezentace, domýšlejme řetězec událostí, které neustále probíhají.

4. Přestaňme být ukolébáni vlastním pohodlím! Mnohdy, dokud lidem někdo opravdu nesahá doslova na jejich misku s jídlem, tak mají stále pocit, že není tak zle a že to musí vytrpět, že zítra už to bude lepší. Opravdu věříme tomu, že pokud nás někdo táhne do ekonomického kolapsu, že ten samý nás z toho bude chtít vyvést? Mysleme i na zítřek, to že máme ještě na chleba a mléko dnes za ještě zaplatitelnou cenu, přičemž však pekárny a mlékárny pomalu zavírají, to neznamená, že na něj budeme mít i zítra a bude jídla dostatek.

5. Nenechme si vnutit a přijmout válečnou rétoriku, kterou se v nás pokoušejí probudit chuť po boji. Pokud přijmeme nabízenou proválečnou nespokojenou náladu do své mysli, můžeme být vmanipulováni do stavu chápání, že „jsme ve válce a tamti za to můžou a já se jim teda za to pak půjdu pomstít“. Hledejme na své straně, co jsme udělali špatně, co můžeme zlepšit a jak přispět k nápravě věcí.

6. Měli bychom žádat vyvození osobní a profesní odpovědnosti na lidech, kteří nám jeden měsíc tvrdí něco, co se za dva až tři měsíce ukáže jako naprostý omyl. Zjišťujme souvislosti, kdo kdy lhal a proč najednou říká pravý opak toho, co nedávno tvrdil. Chtějme po veřejnoprávních médiích, aby toto dělala, když je každý rok povinně platíme.

7. Přestaňme se spoléhat se na to, že za nás naše problémy vyřeší někdo jiný, aniž bychom hnuli prstem, to je naivita a utopie. Mnoho lidí právě na tohle spoléhá, že to za ně někdo vyřeší a vybojuje.

To, co se nyní děje, to má určitě i další příčinu například v tom, že nechceme a nedovedeme věřit tomu, že by to s námi mohl někdo myslet špatně a chtít nás třeba dostat do ekonomické krize, ublížit nám, zotročit nás, škodit nám.

Jak kdosi řekl, svět chce být klamán. Připustit si komplot mocných, kteří by měli spravovat věci v náš prospěch je obtížné a musíme vidět nezvratné důkazy.

Jenomže poslední roky událostí ukazují přesně takový vývoj. Nákupy předražených stovek milionů vakcín Evropskou komisí od farmaceutických korporací v neprůhledných smlouvách, drahé energie, kolapsy firem, nezaměstnanost, zdražování potravin, nájmů, problémy s hypotékami, přebytek nemovitostí které není jak splácet a na které nikdo nemá, ale před půl rokem tomu ještě málokdo věřil. Pokud se tohle vše spojí dohromady, pak z toho opravdu může být veliký ekonomický kolaps, lidé přijdou o své domy a byty a z podnikatelů se stanou dělníci a nájemníci.

Vezměte v potaz to, že lidé, kteří přišli o firmu, již třeba chtít podnikat ani nebudou, když se jich málokdo zastal, a ti, kdož jejich firmy skoupili, budou mít najednou tržně větší sílu a budou mít možnost většího diktátu cen a monopolizace. Evidentně není zájem ze strany současné vlády na tom, aby si lidé něco ušetřili, nebo se stali více nezávislí na vládě a vládní podpoře.

Uvědomil jsem si také, jak moc nás ovládají předsudky a povrchní dojmy, které nám brání přijmout jiné názory nebo jít trochu více do hloubky, pod povrch věcí a ke zdrojům událostí. Ne každý, kdo neschvaluje podporování války, je „proruský šváb“. Ne každý, kdo nemyslí v souladu s názory vládních úřadů, je „vlastizrádce“. Společnost se radikalizuje. Nesouhlasíš s africkou imigrací, jsi „islamofob“, vadí ti míchání kultur, tak jsi „xenofob“.

Slovo vlastenec je dnes také častokrát vyslovováno s despektem a podivnou podbarveností něčeho zavrženíhodného.

Svoji roli určitě v dnešním stavu v této zemi sehrává také výrazně to, že média selhala, jsme manipulováni. Namísto diskuse protinázorů v důležitých věcech je na mnoha místech ticho a mediální tma.

Mnohá média naprosto rezignovala na zjišťování skutečného stavu a vyváženou debatu a na oponenturu odborníků proti politikům, místo odborných rozhodnutí se dělají jen politická rozhodnutí, nikdo nic neanalyzuje ani zpětně, z ničeho se nevyvozují důsledky a co je nejabsurdnější, vypadá to, že to vadí málokomu.

Média důsledně nerozkrývají všechny známé informace a mnohé lidi z veřejného prostoru vytěsňují, resp. méně pouští do debat takzvaně „politicky nekorektní“ lidi. Tuším, že je i směrnice na to, že veřejnoprávní televize v EU musí informovat „proevropsky““, nemají podrývat směr EU a autoritu EU.

Je to vidět, jak mnohdy moderátoři obratně Evropskou unii či komisi a její rozhodnutí jakoby obhajují. Například moderátor řekne: ale nedíváte se na to trochu příliš kriticky, nemůže to být spíše ta druhá možnost; dobře ale to mi utíkáte od tématu (když se mluví o něčem, co je nepohodlné), víte pojďte mi dopovědět támhleto; no ale tak na druhou stranu Evropská unie udělala dobře tohle rozhodnutí, a nemohli to myslet dobře v tomhle směru, protože to bude mít tento pozitivní efekt? Málokdy, ne-li nikdy jsem zaregistroval opak, že by nadhazoval moderátor diskutérovi, že to či ono udělala unie špatně a něco takříkajíc zmršila.

Nevěřme všemu, jak je nám to předkládáno, musíme pochopit, že být obelháni není tragédie, děje se to v různých dobách a zemích po celou dobu lidské historie, blbé je si to nepřiznat a nepoučit se do budoucna.

Znovu bych podotknul, že skoro cokoli můžeme změnit jenom my při dostatku víry, že se to může v dobré obrátit.

Nedávno jsem slyšel myšlenku, která by se dala zhruba vyjádřit takto: „Někdy zvolíme menší zlo a vyroste z něj větší, tak co kdybychom zkusili zvolit menší dobro, aby z něj mohlo vyrůst větší dobro?“

My jsme svobodní lidé a my si nemusíme nechat všechno líbit tak, jak nám to vláda předkládá a rve do hlavy prostřednictvím médií, která nám to podají tak správně, jak to má vyznít. My jsme zaměstnali naše politiky a platíme je velice dobře za co nejlepší správu naší země!

To je důležité si uvědomit, politik není polobůh, autoritu a úctu si musí zasloužit prací a to nikoli vysezením si funkce a loajalitou ke straně, proto to má být kvalitní, slušný a znalý člověk. Má to být člověk, který již něco dokázal a ideálně dělal někdy také sám na sebe a musel si zkusit, jaké to je vydělat si sám na chleba, ne být jen zaměstnán institucí a ukolébán jistotou práce „univerzitního knihomola“ odtrženého od reality života a podnikání – a pak ostatním radit, jak dělat to či ono.

Naše vláda by měla pracovat především pro český lid s ohledem na ostatní, vláda však

pracuje především pro ostatní a bez ohledu na české občany!

Lid moc propůjčuje a může si ji vzít zpátky, když správci, které jsme najali, spravují zemi špatně.

To by bylo dobré našim politikům denně připomínat.

Zdroj: