Pokud existuje svoboda bez morálních hranic, potom se taková svoboda rovná úpadku a sebezničení

Quim Gil/Flickr. (CC 2.0 by)

 

Názor

Často si dnes užíváme produktů svobody a těšíme se z nich. Máme svobodu slova, svobodu vyznání, přístupu k informacím, shromažďování, podnikání, cestování atd. Ale moderní svobodná společnost také vytváří řadu „prohnilých“ produktů takzvané „svobody be omezení“.

K zamyšlení je celá řada věcí a jejich společným jmenovatelem je morálka společnosti, morální hranice, etické hranice či duchovní hranice, které se ve jménu „svobody“ někdy bezohledně a nezodpovědně překračují. Ze strachu o svobodu samotnou, může dojít k opuštění přincipů, které zaručují zdravou společnost nebo paradoxně i ke ztrátě oné milované svobody.

Ve skutečnosti lze z historie a praxe vyčísti, že svoboda bez morálních hranic směřuje k úpadku společnosti a jejímu sebezničení.

Kde ony hranice začínají a končí?

Když se vrátíme zpět k oné moderní „svobodě“ a jejím posuvným hranicím, je tedy „svoboda“, když mohu psát lži, lhát, klamat a vštěpovat lživé ideály? Asi ano, ale nesmíme zapomínat, že je to svoboda dělat špatné věci a zapomínat na další podstatný zákon - důsledky.

Důležitou naukou zdravé svobodné společnosti jsou právě morální hranice, které vyplývají ze zkušeností, které říkají – nedělejme špatné věci, abychom nevytvářeli problémy a nesklízely důsledky.

V dnešní svobodné evropské společnosti je překračování hranic patrné například v médiích. Urážení nebo osočování můžeme vidět na titulních stránkách. Erotický, sexuální a pornografický materiál běžně vystavovaný v regálech novinových stánků, prodejců DVD nosičů, vysílaný v médiích nebo šířený po internetu. Původní hranice rodinné etiky a morálky neustále překračované a nové hranice posouvané do extrémů prohlašovaných za „normální“ a „přijatelné“ a tak dále.

 

„Existují nějaké hranice? Není to omezování naší svobody, pokud nám někdo něco zakáže?“ Možná také někdo namítne: „Můžeme si dělat co chceme!“

 

Opět se vkrádá otázka: „No a co? Co je na tom špatného?“ Je to přeci „svoboda“. Kdo chce, tak ať si pornografii koupí a kdo to nechce, ať se na to nedívá a nekupuje to, to je „svobodná“ volba každého z nás. Kdo chce ať podvádí partnera nebo bere drogy... možná nakonec ustavíme svobodu krást nebo povýšíme prostituci na úroveň klasického byznysu a v každém obchodním centru bude patro věnované sexuálním službám.

„Existují nějaké hranice? Není to omezování naší svobody, pokud nám někdo něco zakáže?“ Možná také někdo namítne: „Můžeme si dělat co chceme!“

Myslím, že ano, ale vždy je třeba zvažovat důsledky a neměli bychom se hloupě divit, když důsledky začneme sklízet a měli bychom za ně přijmout zodpovědnost. Někdo možná bláhově namítne, že chce svobodu bez důsledků. Potom ji rozhodně nenalezne na tomto světě.

Protože základní principy a historická poučení říkají: Akce - reakce, příčina – následky, jak se do lesa volá – tak se z lesa ozývá, kdo seje vítr – sklidí bouři... Měli bychom se tedy pokaždé ptát: „Jaké bude mít naše chování důsledky?“

Každý svobodný člověk získává svojí svobodu tím, že pozná základní principy světa a tím je mu umožněno pochopit příčiny a následky, hranice a co obnáší jejich překročení – na základě toho se může svobodně pohybovat světem a volit jakým směrem se vydá.

 

Svoboda rozhodně neznamená žádná omezení, žádné zákonitosti a žádné principy.

 

Svoboda rozhodně neznamená, dělat si co chci bez důsledků, protože důsledky zde budou nehledě na to, co si budeme myslet nebo představovat. Nebo jak si budeme chtít onu „svobodu“ teoreticky vykládat.

Svoboda a její udržení také obsahuje zastávání určitých morálních principů a hodnot, které svobodu zaručují. Pokud nebudeme zastávat určité hodnoty a principy potom ani svoboda nebo mír nebudou zaručeny.

Uvažování o morálních hranicích vytvořených našimi předky je v podstatě projevování úcty vůči těm, kteří tyto principy už dávno objevily a vytvořili si taková pravidla, aby mohli vést klidný a šťastný život, bez neštěstí, bojů a napětí ve společnosti.

Někdy si chce člověk principy objevit sám pro sebe, prostřednictvím dělání chyb a poučením se z nich. Musí ovšem za své experimentování zaplatit náležitou cenu.

Pokud existuje svoboda bez morálních hranic, potom se taková svoboda rovná úpadku a sebezničení.

Svoboda rozhodně neznamená žádná omezení, žádné zákonitosti a žádné principy. Pokud taková svoboda existuje, potom není na tomto světě a můžeme o ní uvažovat pouze teoreticky.

 

Pokud existuje svoboda bez morálních hranic, potom se taková svoboda rovná úpadku a sebezničení.

 

Ve skutečnosti všechny staré civilizace, víry a učení předávané po tisíce let hovoří o existenci principů přírody, principů společnosi, světa, principů nebo silách vesmíru, kterým je třeba se přizpůsobit a žít s nimi v souladu. Dosahování štěstí je tedy definováno poznáním existujících principů a životem v harmonii a souladu s nimi, nikoliv ustavováním vlastních pravidel nebo bojováním se světem.

Svobodný svět má ve skutečnosti stále mnohá omezení.

Je svobodný v tom, že nabízí možnost volby uvnitř prostředí vystavěného z principů, nabízí přístup k vědění, možnost poznávat a učit se, aby se jedinec mohl sám nezávisle ve světě orientovat, pohybovat a rozhodovat na základě vlastní moudrosti, kterou získal. Skutečná svoboda vychází z vědění a tolerance nikoliv z konání bez pravidel.