Izrael – pár dní poté

Izraelská vlajka. (publicdomainpictures.net)

PRAHA – Jsem o týden starší, už zase sedím s kávou a hledám. Dneska spíš jen tak pátrám. Jasné vítězství Bibiho, které u nás deklarovala naše média a jednohlasná blahopřání státníků z celého světa k historickému pátému mandátu ( v čemž mají pravdu – vést  nediktátorskou zemi 20 let z její celkové 70leté historii, to už o něčem svědčí ) se mi po přečtení izraelského tisku nejeví zase až tak jasně.

Vedou mě titulky tipu: „Ano Benjamin Netanyahu vyhrál a Ne Izraelská demokracie nezemřela „ a pak třeba znovu „ Bibi si zasloužil vyhrát a my si plně zasloužili Bibiho“ a tak podobně.

Takže, prý je jasno. Silný mandát Bibiho 65 křesel ze 120 prý zaručuje hladké vládnutí a plnění slibů předvolebních i povolebních  ( chápejte – ještě nemá složenou koalici s pravicových stran, tak nějaké nové sliby jistě přijdou, možná i výměnný obchod …). Ale řekl bych, že to nám zůstane tak nějak utajeno, stejně jako pravé recepty královských kuchařů. Trochu zlomyslně bych mu přál, aby si na pár měsíců sedl do našeho „Knesetu“ a myslím, že, vzhledem k všeobecně známé docházce našich poslanců, by tu většinu křesel až tak růžové neviděl… Klaus s Schwarzenbergem a Nečasem zřejmě tolik škodolibí nebyli a tak ho v roce 2011, kdy u nás byl Bibi na dvoudenní návštěvě, do Strakovky nepozvali. Škoda, každá zkušenost je dobrá, že.

Nebudu zlomyslný a nechám ho, kde je. Mám tam přeci děti a tak doufám, že dál bude pevnou silou, která udrží aspoň křehké příměří. Ne všichni tomu věří – ale kupodivu Trump i Putin se pro jednou vzácně shodli, že ano, že věří. Reakce z dalších zemí jsou vlažnější, ale i oni vesměs kvitují výsledek a předpokládají, že prezident pověří Netanyahua sestavením vlády a tomu, že se to podaří.

Výsledek 65 křesel ( a ne až 72, jak právě ukazovaly modely v případě, že by volila většina z nerozhodnutých) ale přeci jen ukazuje to, o čem jsem psal minule – nerozhodnuté voliče, ze kterých se z většiny stali nevoliči ( připomínám, že z drtivé většiny se nevoliči rekrutovali z Izraelců s arabskými kořeny ). Nevím, co u nich zvítězilo – jestli obecná nedůvěra v ochranu, nechut volit jako taková, pocit, že není z čeho vybírat, že jejich hlas stejně nikdo neslyší. Nevím. Jen si ale přeji, aby zůstali sami sebou – takovými, jaké jsem je poznal.  Vlídní lidé, se silnými rodinnými vazbami, kteří, mají-li vítaného hosta ve svém domě, chovají se k němu jako k členu rodiny a zahrnou ho nehranou pohostinností. O mých zážitcích a příhodách v Izraeli,  napříč všemi etniky i společenskými vrstvami, bych se mohl rozepsat na sto stran.

Dost politiky. I když i v té jsou lidé, víc mě zajímá  život těch obyčejnějších. Těch, kteří nejsou vidět a nervou se o moc.

Ještě že noviny píší i o běžných věcech. Z toho vidím, že i když politické téma a budoucí směřování zemí  zatím ještě povolebně vře, dost rozsáhle se věnují i ostatním záležitostem. Vypadá to, že všechno běží dál, zhruba jako před volbami. Lidé mají pocit, že vše půjde relativně hladce, jako před tím a tak se vrací do normálu.

Co se Izraeli upřít nedá je kvalitní věda a výzkum. Nemluvě o moderních technologiích, at už vlastních nebo ve spolupráci se soukromým sektorem. Včera s napětím všichni sledovali, jestli se jim ( jako teprve čtvrtým na světě ) podaří úspěšné přistání sondy Beresheet na Měsíci. Za orbit Měsíce se dostala, dál poněkud zakopla a po vysazení hlavního motoru havarovala. I tak jsou na ten úspěch pyšní a já věřím, že příště už se jim to podaří se vším všudy.

Pak vidím bohužel smutnou zprávu. Při výcviku mladých paragánů jednotek IDF se stala vážná dopravní nehoda, jeden voják ( 18let ) zemřel na místě, tři další jsou těžce zranění.

A další z denních zpráv – 9 zraněných při požáru bytu.  Nebo – vlaky se vrátí do normálního provozu. Po 14denní, prý „nezákonné“ stávce došlo k oboustranné dohodě. Nebo – plán, jak správně podpořit nadané děti. Nebo – polemika o tom, co zapříčinilo bláznivé celosvětové chování počasí po celém světě. Skoro jako bych četl třeba Seznam. Běžné záležitosti.

Uf, oddychl jsem si. Zdá se být vše v pořádku – žádné demonstrace, žádné nepokoje v důsledku nespokojenosti obyvatel z výsledku voleb. Vypadá to na klid zbraní a to doslova. Jsem rád. Mám o malilinko lepší pocit, když půjdou mé malé slečny do školy, na kroužky, na brusle, na návštěvu ke kamarádkám nebo jen tak ven.

Mohu-li si dovolit vám poradit, važte si obyčejných věcí, které se zdají být samozřejmé – třeba jako, že můžete své děti obejmout kdykoliv během dne. Neumíte si představit, jak daleko se mi zdá být letní prázdninový den, kdy i já budu moci v pořádku obejmout moje holky na letišti v Ruzyni. Doufám.

Zdroje: Haaretz, Maarev, The Jeruzalem Post, Jediot Achronot