Unie příznivců tradiční čínské medicíny kritizuje „špatný zákon o léčitelích“

Unie příznivců tradiční čínské medicíny kritizuje „špatný zákon o léčitelích“. (Publicdomain / unsplash.com)

 

Připravovaný zákon o léčitelích, který má podle zadavatelů zahrnovat i čínskou medicínu, považují odborníci za velmi špatný. Česká republika by se měla podle strategie WHO připravovat na zpřístupnění tradičních medicíny pacientům v rámci veřejného zdravotnictví. Oproti tomu zde vzniká zákon z pera ministerstva zdravotnictví, který by poskytování těchto zdravotních služeb spíše zkomplikoval.

Zákon pouze sankcionizuje, ale nedává základní rámec pojmů, co je léčitelství, čínská medicína, ajurvéda, homeopatie, a další obory, které má zahrnovat. Neřeší ani vzdělání terapeutů a poskytovatelů zdravotní péče. Podle tohoto zákona by léčitelé dokonce nesměli ani říkat, že „léčí“. Tím hrozí chaos a riziková péče pro pacienty, protože ji může provádět kdokoliv.

„Unie příznivců Tradiční čínské medicíny je hrubě nespokojena s postupem Ministerstva zdravotnictví v dané věci a je připravena se dožadovat řádného legislativního procesu, včetně řádné přípravy a podkladů k dotyčnému zákonu, které dosud chybí,“ uvedl předseda Unie příznivců Tradiční čínské medicíny Jiří Plicka.

Komora ani čeští lékaři a terapeuti čínské medicíny neměli dosud možnost se k připravovanému zákonu o léčitelích vyjádřit, přestože má být parlamentu předložen již brzy. Ministerstvo zdravotnictví podklady zákona měsíce tajilo, ačkoliv by mělo ze zákona dotčené strany obeznámit. Připravovaný zákon o léčitelích má podle expertů navíc právní nedostatek v tom, že mu chybí věcný záměr zákona.

Přitom kvalitní zákon č. 96/2004, zákon o nelékařských zdravotních povoláních. Sněmovna v říjnu 2018 na podnět dvou senátorů záhadně zrušila. Před rokem byli čínští terapeuté zákonem uznání a rok poté jsou rigidními lékaři odsuzováni jako „šarlatáni“.

„Za TČM nesouhlasíme se zařazením čínské medicíny pod léčitele v rámci připravovaného zákona o léčitelích, protože čínská medicína, jejíž součástí je mimo jiné akupunktura, fototerapie, masáže, cvičení a dietetika, není léčitelství. Je to fungující obor s pěti tisíc let starou historií s vlastním propracovaným systémem diagnostiky prověřený řadou světových studií,“ říká MUDr. Ludmila Bendová z 1. Školy tradiční čínské medicíny, která garantuje úroveň vzdělávání v tomto oboru.

Provozovatelé čínské medicíny žádali o možnost se k tvorbě zákona jako odborníci v této disciplíně vyjádřit, v čemž jim prý nebylo dosud vyhověno.

„Důvodová zpráva i návrh zákona o léčitelství jako takový trpí zásadními vadami, a je prakticky nepřezkoumatelný. To je zjevně důsledek vadného legislativního procesu, přípravy a tvorby zákona o léčitelích. Zjevně chybí relevantní podklady, které by všechny právě měly být obsaženy ve věcném záměru zákona. Ten ale není. “ upozorňuje Jiří Plicka.

„Materiál, který předložilo ministerstvo zdravotnictví trpí zásadními vadami, matením pojmů a nedostatkem vysvětlení základních pojmů. V návrhu zákona chybí jasné a průkazné definice co je to léčitelství, komplementární medicína a alternativní medicína,“ dodává předseda Unie příznivců TČM Jiří Plicka.

„Ministerstvo zdravotnictví na náš dotaz sdělilo, že návrh připravovaného zákona o léčitelství nebyl s nikým konzultován, s veřejností už vůbec ne, a připouští, že k němu nejsou základní podklady. Podle toho též vypadá jeho velmi tragická úroveň dokládající absolutní neznalost této oblasti,“ dodává Plicka.

 

Co je konkrétně obsahem připravovaného kontroverzního zákona o léčitelích?

1) Z reklamy na služby léčitelů by prý muselo vyplývat, že se nejedná o zdravotní služby poskytované podle pravidel vědy a uznávaných medicinských postupů"

Toto je samo o sobě nesmysl. TČM mezi léčitele jednak nespadá, a její postupy uznávanými medicinskými postupy jsou a zdravotní služby poskytuje po celém světě a v různých kulturních tradicích, ale i ve vyspělé Evropa a v rámci EU. (Británie, Švýcarsko, Francie Německo Rakousko, Španělsko, Austrálie, celá Asie, Rusko, jižní Amerika atd.). Poznatky čínské medicíny jsou uznávané i verifikovatelné vědou, což dokládají různé lékařské výzkumy i sociologické studie. Jde tedy o diskriminaci lékařské disciplíny jiného kulturního kontextu. Označování čínské medicíny za léčitelství je mystifikace, lež, pomluva a ignorování všeobecně uznávaných trendů WHO i mnoha mezinárodních lékařských studií.

Pro TČM je třeba vzdělání – minimálně kurz

V tomto jde připravovaný zákon o léčitelích proti WHO strategii, podle níž mají státy naopak tradiční medicíny zapojit do hlavního zdravotního proudu a systému zdravotnictví a zpřístupnit ji široké veřejnosti, a navíc zajistit její cenovou dostupnost i pro chudé obyvatele.

Dalším bodem připravovaného zákona o léčitelích je, že: „Poskytovat léčitelské služby je dovoleno jen v provozovnách a prostřednictvím osob ohlášených krajskému úřadu, který vydávají uvedená v oprávnění.“ Zvláštní ale je, že se nevyžaduje žádné vzdělání, což je v případě TČM nezodpovědné. Jedná se o náročné studium a nemůže ho dělat každý. Jde o profesi, která vyžaduje vzdělání, minimálně několikaměsíční kurz, ale i několikaleté studium.

Dále podle pravidel připravovaného zákona o léčitelích by měl „ Poskytovatel služeb léčitelů odpovídá za škodu způsobenou neúplnou nebo nesprávnou informaci nebo škodlivou radou danou za odměnu.“ Tento požadavek je ale poměrně složitý a ne spravedlivý. Za prvé - jak se u škody prokáže, jestli potíž způsobil pacientovi léčitel, a ne něco jiného – strava, vlastní zavinění, jiný faktor? U tohoto požadavku je velmi těžká verifikovatelnost a prokazatelnost a dalo by se na léčitele při špatném úmyslu a nezodpovědnosti pacienta pak snadno shodit cokoliv. 

Druhou stránkou je, že odpovědnost za škodu při zavinění zdravotního problému neplatí mnohdy v praxi ani pro samotné lékaře (pokud udělají chybu, třeba zaviní úmrtí novorozence nebo dítěte, nebo úmrtí na kontraindikace léčiv, která se podle statistik ministerstva zdravotnictví až ztrojnásobila, ani když zanedbá péči nebo pokazí operaci – vyndá omylem zdravý orgán místo nemocného apod.,). Lékaři podle dostupných zdrojů v médiích také neodpovídají za škodu milionovými pokutami, ani za to nejsou většinou trestněprávně stíháni, což mají být léčitelé. Nabízí se otázka, proč je zákon tak tvrdý. Přitom u čínské medicíny nejsou téměř žádné nežádoucí účinky.

Existují různí poskytovatelé služeb léčitelství, ale TČM má zcela jiný charakter – nepřikládají na pacienta ruce, ale používají byliny, jehličky, a vedou pacienta ke změně životosprávy a stravy. Mnozí terapeuti si vedou chorobopisy, informují pacienta atd. Nemávají nad lidmi rukama, používají propracovanou diagnostiku apod. TČM pod léčitelství z podstaty nepatří. Má svůj vlastní propracovaný systém léčby. Je to forma východní celostní medicíny uznávaná po celém světě a vycházející z jiného kulturního kontextu. Znění zákona tedy pravděpodobně diskriminuje i tuto formu filozofie, vyznání a víry (taoismus), ze kterého čínská medicína vychází. Připravovaný zákon ani žádnou definici léčitelství, alternativní nebo komplementární medicíny nemá.

Navíc v roce 2015 byla udělena Nobelova cena v oblasti medicíny z 327 nominovaných vědců čínské lékařce Tchu Jou Jou za vyvinutí klíčového léku proti malárii Artemisinu – nejúspěšnějšího léku proti malárii, která postihuje stovky milionů lidí ročně. Inspirovat se přitom nechala starověkou čínskou literaturou o bylinkářství. Zdroj

Je to stejné, jako kdyby v jiných kulturních tradicích shazovali evropskou medicínu. Tam však byla importována kolonizátory. Přitom evropská medicína má velmi krátkou historii – pár set let. Vyvinula se ze středověkých poměrně krutých metod a většinou používala velmi radikální zásahy a otvírání těla (trepanace mozku apod.) Zdroj. Oproti tomu je čínská medicína geniální.

V mnoha státech čínská medicína podporu má, je respektována i hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Připravovaný zákon o léčitelství je tedy v rozporu se strategií WHO.

Čínská medicína poskytuje zdravotní služby, léčí lidi, pomáhá a několik radikálních lékařů jim to odpírá. Návrh zákona o léčitelích spíše budí dojem, že je snaha, fungování co nejvíce zkomplikovat, znepříjemnit, nasadit vysoké sankce, spíše než poskytnout pravidla jak by to mělo fungovat. Postrádá to základní - principy a pravidla, vyjmenování jednotlivých disciplín jako je ajurvéda, TČM, homeopatie, chiropraxe a další metody, které sem mají spadat.

Postrádá definici jednotlivých principů, vzdělání, koncepci WHO, ISO normy apod. které s tím souvisejí. Podstatné informace v zákonu chybí. Jediné, co zákon o léčitelích zmiňuje, jsou sankce něčeho, co není ani definováno.

Podle WHO je tradiční medicína:

Tradiční medicína má dlouhou historii. Je to suma znalostí, dovedností a praktik založených na teoriích, víře a zkušenostech domorodých obyvatel v různých kulturách, používaných k udržení zdraví stejně jako v prevenci, diagnóze, zlepšení nebo ošetření fyzického zdraví a mentálních chorob. Zdroj

Komplementární medicína podle definice WHO:

Termíny komplementární nebo alternativní medicína se odkazují na široký soubor praktik zdravotní péče, které nejsou součástí tradice dané země, nebo konvenční medicíny a nejsou plně integrovány do dominujícího systému zdravotní péče. Jsou zaměňovány za tradiční medicínu v některých zemích. Zdroj

Tradiční medicína na našem území je především bylinářství (herbáře) a využití zdravotních efektů různých potravin. Používání různých bylinných směsí pro různé potíže. Přitom bylo EU zakázáno deklarovat léčebné účinky bylin.

Těžko odůvodnitelná je i navrhovaná výše pokuty, 1 milion korun za nepřihlášení k registraci, ve srovnání s například s tím, že za týrání nebo násilí nebo jiné prohřešky a přestupky morálně závažnějšího charakteru, je pokuta za přestupek jen do 2 tisíc korun. Tak vysoké pokuty nejsou ani u pochybení zdravotníků (vyoperovaný zdravý orgán, zavinění smrti dítěte).

Podle některých právníků odškodňování postižených pacientů či pozůstalých, je pro české soudy ještě velkou neznámou. Soudci se bojí přicházet s razantními rozsudky. V rozvinutých demokraciích se za lékařská pochybení platí statisíce dolarů nebo eur. Ale u léčitelů to zákonodárcům, jak se zdá osolit milionovou pokutou problém nedělá. Zdroj

 

2) Pokutu do 1 milionu má dostat ten, kdo objedná nebo šíří reklamu na poskytované léčitelské služby, které je v rozporu s tímto zákonem.

Zákaz reklamy v době tržního hospodářství je dosti troufalou diskriminací, a těžko odůvodnitelnou.  Jde o diskriminaci a dá se uvažovat i o střetu zájmů – lékaři se zbavují konkurence.

Pak by bylo možné zakázat reklamu na své služby v podstatě komukoliv?

Oproti tomu WHO a mnoho vyspělých zemí zahrnuje čínskou medicínu do systému veřejného zdravotnictví.  

Výše zmíněného je zřejmé, že připravovaný zákon má řadu nedostatků, nelogických tvrzení a požadavků a je velmi pravděpodobné, že na své legislativní cestě bude třeba ho velmi přepracovat, nebo zamítnout a připravit jiný.