„Nyní k zájemcům o čínskou medicínu promlouvá 250 let starý původní text, zcela netknutý západním způsobem uvažovaní“

Rozhovor o překládání klasické knihy o čínské medicíně se sinologem Vladimírem Andem.

Začátkem června byl v Praze pokřtěn český překlad komentovaného původního díla jednoho z nejvýznamnějších lékařů čínského lékařství, které poprvé vyšlo v roce 1766. Autorem knihy a podrobného teoretického úvodu do problematiky takzvaných teplých nemocí je mistr Ye Tianshi, který žil a působil v Číně v letech 1667–1746.

Kniha nazvaná Wenrenlun: Pojednání o teplé horkosti, je komentovaným překladem originálního textu Wenrenlun od autora Ye Tianshiho a podle vydavatele „patří do zlatého fondu děl klasické čínské medicíny“.

Překladu se ujal český sinolog Mgr. Vladimír Ando, PhD., který působí jako překladatel titulů v oblasti klasické čínské medicíny a tlumočník z čínštiny. Položili jsme mu několik otázek.

Jak se na knihu díváte a jaké jsou Vaše dojmy?

Ač obecně toto dílo není u nás běžně známé – pokud vím, na Západě jeho knižní překlad zatím neexistuje –, patří ke stěžejním textům klasické čínské medicíny. Měl jsem ho ve výhledu už delší dobu, ale nějak vždy aktuálně převážila jiná práce.

Shodou okolností nakonec kniha vychází zrovna v situaci, kdy poslední dva roky se svět potýká s epidemickým onemocněním, které typově právě spadá pod nemoci, jimiž se Pojednání o teplé horkosti zabývá.

Systematický popis jejich původu, zákonitosti a projevy průběhu a způsoby léčení založené na staletích zkušeností mohou být inspirací a zdrojem k zamyšlení i pro dnešní dobu, přestože přístupy nejsou stejné.

Co myslíte, že kniha českým čtenářům přinese nového?

Doufám, že docela dost. Není to samozřejmě snadné čtení, jde o náročný text určený především odborníkům v čínské medicíně. Což však vůbec nevylučuje, že se do něj může začíst i běžný zájemce o tuto sféru a sám pak posoudí, nakolik je pro něj přínosný.

Jsem přesvědčený, že i pokročilým studentům (a v této disciplíně je člověk studentem celý život) může tento text otevřít zcela nové a mnohdy netušené obzory a rozměry i v oblastech, kde se již mohli cítit docela zběhlí. Je to dáno tím, že naprostá většina materiálů, s nimiž pracují a z nichž se učí, pocházejí od novodobých, většinou západních autorů. A v nich – byť by byly nezpochybnitelné kvality – se zcela logicky na nějaké úrovni odrážejí i naše způsoby vnímání, uvažování, kategorizování věcí, které se ovšem liší od těch staročínských.

Jak se Vám kniha překládala? Bylo to obtížné v porovnání s předchozími Vašimi překlady?

Práce na něm byla radost i starost. Doposud jsem nikdy klasické dílo nepřekládal vcelku, vždy šlo jenom o vybrané části textů, které sloužily jako citace ilustrující výklad příslušného tématu. Nyní však bylo nutné přeložit kompletně celý text od prvního do posledního znaku, navíc ještě rozšířený o téměř 200 komentářů starých autorů, v nichž se k daným pasážím originálu vyjadřují. Tím se i tematicky zvětšil okruh informací, které bylo nutné dohledávat a ověřovat z dalších pramenů, což je v případě klasické čínštiny dosti pracné.

Celkově byl způsob práce opačný, než jsem byl zvyklý. Předtím jím bylo zpracování, vysvětlování určité tematiky, jenom podkládané citáty z originálů, nyní naopak bylo nutné vysvětlovat a komentovat celistvý originální text, což vzhledem k odlišnému způsobu vyjadřování a uvažování starých Číňanů také není zrovna jednoduché. Přestože se texty čínského lékařství zabývám již čtyřicet let, svým způsobem se tato práce ukázala být pro mne dobrodružnou výpravou, kde pomalu za každým odstavcem číhala nečekaná překvapení.

Zdroj: The Epoch Times