Snažme se pochopit, proč jsme tady, o čem je život, společnost, jak fungují tělo a příroda. Kde děláme chyby a jaké máme vyhlídky. Dokud to jde
07.04.2020 - Jiří Maria Mašek
počet přečtení: 1288
vytvořeno 07.04.2020, upraveno 07.04.2020
 |
NÁZOR
Níže sdílíme názor, který postoval na Facebooku pan Jiří Maria Mašek - k zamyšlení.
Žijeme v době, kdy největší cenu má včasné a pokud možno přesné sdílení dat, zkušeností, v horším případě pak informací. Ten, kdo je odkázán pouze na mainstream, už několik měsíců může čerpat pouze paniku a bezradnost. Žádné analýzy, žádné souvislosti, žádné reálné prognózy, jen příkazy a nařízení, přičemž je každých 14 dní vše jinak. V této chvíli je nadmíru důležité, jak jste si zvykli v posledních letech pracovat s daty a informacemi. Jaké jste objevili zdroje a souvislosti.
Jak sledujete v cizích řečích i zahraniční zdroje "mimospojeneckého tábora". Tedy nepřátel našeho politického establishmentu. Jak dokážete sledovat informační zdroje a navzájem je porovnávat, vyhodnocovat, ale také syntetizovat a vytvářet z nich své clustery postupného poznání.
Snažte se uvidět a pochopit, proč jste tady a o čem je život, o čem je společnost, jak funguje tělo, jak příroda. Kde děláme chyby a jaké máme vyhlídky. Dokud to jde.
Ukazuje se, že zdrojem pochopení už dávno nejsou přešlapující masmédia, která v lepším případě přešlapují na místě, v horším případě spíš dál šíří svoji manipulační agendu globálních korporací a vlád, ukazují donekonečna sektu černých kravat politiků a sektu bílých plášťů překvapených věTců, opakujících stále, že nemají kapacity. Cože? Mají pro nás věty s nulovým významem, které často od času opráší a aktualizují podle nejnovějších marketingových a PR příruček práce s davem, aby to dobře vypadalo a papal jim z ruky. To uměl Goebbels jen o něco málo více, než současní političtí představitelé.
To, co bude mít další roky a možná další dny největší cenu, a může zachránit nejenom Vaše zdraví, ale později třeba i Váš život, či Vaši duši, je vědění. Prodejte auta a baráky a vzdělávejte se. Nebudou vám už k ničemu. Snažte se uvidět a pochopit, proč jste tady a o čem je život, o čem je společnost, jak funguje tělo, jak příroda. Kde děláme chyby a jaké máme vyhlídky. Dokud to jde.
Chcete žít tak, jako dřív? Dojít si pro to, až to budete potřebovat, jako dřív pro pomeranče do supermarketu? Instantně si přelít kafe a sednout si k nějakému filmovému kanálu? Tak to je mi líto. Pak už jste ale každý svůj ortel nad sebou dávno podepsali...
Udivuje mne, že lidé dál sledují televizní programy, filmy a klipy, jako by se nic nedělo. Že neleží denně hodiny ve funkci imunitního systému a mitochondriích. Udivuje mne, že lidé rezignovaně čekají na pomoc, na to, zda je někdo přijde zachránit... Nepřijde. Sami musíte. Udivuje mne i to, že lidé dál čekají, že jim všichni donesou to důležité až pod nos a nejlépe volně pověsí na facebooku, nebo na You Tubu. Nedonesou, a nepověsí. Je to iluze, že tomu tak někdy bylo. Nic opravdu důležitého na internetu veřejně přístupné není. Nesmí být. Možná, u pár lidí, jen náznaky. Ale pokud díky tomu, že těch 8 hodin budete také ležet v rešerších, analyzovat a přemýšlet, můžete to samozřejmě udělat vy. Anebo třeba aspoň zůstat a pracovat s těmi, či pro ty, kteří tak činí.
Poděkování a lajk je na pár vteřin, přesto ho řada lidí není schopna. Kolik energie, kolik svého času jste ochotni věnovat takové podpoře? Kolik tisíc korun měsíčně? Jste společnosti a těm, kteří ji svoji prací rozvíjejí, nějak užiteční? Dáváte, nebo berete s rukou nataženou? Cože? Aha, žádnou podporu? Nevíte proč? Chcete dál jen konzumovat. Žádnou? Chcete žít tak, jako dřív? Dojít si pro to, až to budete potřebovat, jako dřív pro pomeranče do supermarketu? Instantně si přelít kafe a sednout si k nějakému filmovému kanálu? Tak to je mi líto. Pak už jste ale každý svůj ortel nad sebou dávno podepsali...
