Znali ve starověké Číně lidské tělo zevnitř? Čínský anatomický atlas přepisuje dějiny

Obraz nazvaný Šest kultivovaných učenců. (Volné dílo)

Autoři: Vivien Shaw a Isabelle Catherine Winder | Přeložila: Erika Hájková | Převzato ze stránek UPTČM.cz

---

 

Dokázali staří Číňané pitvat lidské tělo? Mají akupunkturní dráhy fyzický, anatomický základ? Tuto otázku si položil tým amerických výzkumníků. Výsledky byly pro vědce ohromující - a dále přispěly ke vzrůstajícímu počtu studií západního typu, které zkoumají vývoj, podstatu a přínos čínské medicíny ze západního hlediska.

Z hlediska orientálního je zkoumání místy trochu úsměvné. Zato představuje přesně rozdíl mezi západním analytickým myšlením a myšlením východním. Například těžko lze dovodit bez dalšího, že větší obecnost popisu akupunkturních drah v textech z Ma-wang-tuej oproti Vnitřní knize Žlutého císaře znamená, že texty z Ma-wang-tuej jsou starší a akubody nebyly ještě „vynalezeny“.

Může stejně dobře znamenat, že se texty prostě věnovaly jiné oblasti zkoumání (každý student akupunktury ví, že šlachosvalový průběh dráhy a akupunkturní body nejsou jedno a to samé).

Další podobné zjištění: pokud anatomicky přesný (!) průběh dráhy (nezjistitelný bez pitvy) nerespektuje zcela tělní systémy v západním smyslu, usoudí vědec, že je to proto, že dávný anatom viděl lidské tělo zevnitř poprvé a nevěděl, k čemu ony „provázky“ patří.

Ačkoli i on uzná, že tvoří jisté „flow“, proud nebo plynulý řetěz tkání. Jiné vysvětlení by asi připadalo modernímu vědci stejně neuvěřitelné, jako že starověký spis z přelomu letopočtu zmiňuje letadla (ve Vnitřní knize Žlutého císaře se ovšem v kapitole o snech najdou „sny o létajících kovových objektech“ – kolik jich asi tehdy bylo?).

Každopádně zůstává výzkum amerických vědců platným náhledem do historie bohatého vývoje čínské medicíny a je dokladem toho, s jakou vážností svět (včetně Světové zdravotnické organizace (WHO) přistupuje k tradiční čínské medicíně.

 

Číňané před Galénem?

Oficiální historie říká, že prvním národem, který anatomicky mapoval lidské tělo, byli starověcí Řekové. Galén, „otec anatomie“, pracoval se zvířecími těly a napsal anatomické učebnice, které přežily tisíc pět set let. Moderní anatomie pak začala renesancí, Andreasem Vesaliem, který zpochybnil pravdy, předávané už od Galéna, a sepsal přelomovou práci Sedm knih o stavbě lidského těla.

Vědce ze staré Číny v této historii anatomie rozhodně nenajdeme. Naše nová práce (týmu amerických vědců, publikovaná pod hlavičkou vědeckého časopisu The Anatomical Record, pozn. překl.) ale ukazuje, že nejstarší anatomický atlas člověka pochází z Číny z doby dynastie Chan a byl sepsán před více než dvěma tisíci lety. Tento objev je sto změnit historii medicíny i náš náhled na akupunkturu jako klíčové odvětví čínské medicíny.

 

Počet důkazů pro akupunkturu roste

Co se týče akupunktury, existuje stále narůstající balík informací, založených důkazech, který podporuje tvrzení, že akupunktura je efektivní u nemocí tak rozličných, jako jsou migrény a osteoartridita kolene. Nejnovější draft Pravidel NICE (National Institute for Health and Care Excellence, tedy něco jako Institut pro vysoký standard péče ve zdravotnictví, organizace působící ve Spojeném království, pozn. překl.) doporučují akupunkturu mezi metodami první volby u léčby chronické bolesti.

Během akupunkturního sezení jsou do specifických bodů na těle, takzvaných akupunkturních bodů, vpíchnuty jemné jehličky, což navodí stav sebeléčení těla. To se stane proto, že správně zavedené jehly „nějak“ vytvoří harmonii ve stavu životní energie, neboli čchi, konkrétního těla. Co je to „nějak“, to je předmětem mnoha výzkumů. Převažující západní medicínská teorie říká, že akupunkturní body patrně mají nějakou společnou fyziologickou charakteristiku, zřejmě neurologického původu.

 

Staré čínské texty odkrývají historii

Texty s nimiž náš tým pracoval, jsou takzvané medicínské rukopisy z Ma-wang-tuej, které byly po dvě tisíciletí zapomenuty. byly sepsány v období dynastie Chan a byly natolik ceněny, že byly pohřbeny s tělem paní Tai, aristokratky z řad Chanů, v roce 168 př. Kr. Hrobky paní Tai a její rodiny byly otevřeny v roce 1973. Tehdy byly rukopisy nalezeny.

Je evidentní, že jde o texty, předcházející sepsání textů, jež tvoří Vnitřní knihu Žlutého císaře (Chuang-ťi nej-ťing). Ta byla v průběhu dějin mnohokrát kopírována a v Číně je ctěna jako základ teorie i praxe akupunktury. Popisy meridiánů a akupunkturních bodů, které nalezneme v Nej-ťingu, jsou základem tradiční čínské medicíny i dnes.

Dřívější texty z Ma-wang-tuej nezmiňují akupunkturní body jako takové a jejich popisy meridiánů jsou jednodušší a méně ucelené. Ale některé pasáže z nich si zjevně našly cestu do Vnitřní knihy Žlutého císaře, což ukazuje, že byly sepsány jako první.

 

Je akupunktura ezoterika?

Vždy se soudilo, že průběh akupunkturních drah je založen spíše na ezoterických znalostech toku životní energie čchi, než na empirických popisech fyzického těla. Ale to, co popisují texty z Ma-wang-tuej je komplex meridiánů – drah, vedoucích tělem. V pozdějších textech jsou obvykle ilustrovány pomocí linek, probíhajících na kůži.

Meridián je popsán podle svého průběhu tělem. Například tchaj-jinová dráha ruky je popsána tak, že začíná ve středu dlaně, běží mezi dvěma kostmi předloktí, a tak dále. Když se tým si položil otázku: co když se nejedná o energetickou dráhu opřenou o ezoterickou znalost, ale o skutečnou strukturu lidského těla?

 

Pitva historie

Abychom na tuto otázku odpověděli, pustili jsme se do detailních pitev lidského těla s cílem nalézt struktury, probíhající po drahách, zmíněných v Ma-wang-tuej.

Jde o podstatně odlišný pohled na lidské tělo, než jak by ho viděl moderní vědec. Moderní západní medicína totiž dělí tělo na jednotlivé systémy, z nichž má každý svou jedinečnou funkci, jako například systém nervový nebo kardiovaskulární.

Pisatele textů z Ma-wang-tuej zjevně zajímalo něco úplně jiného. Jejich popisy se zaměřují na to, jak se různé struktury spojují, aby v těle vytvořily plynulý řetěz tkání. Vůbec je nezajímá specifická funkce struktur, které vidí. Myslíme si, že je to proto, že starověcí vědci viděli vnitřek lidského těla poprvé a pouze popisovali, co viděli.

 

Náročný výzkum

Pro účely našeho výzkumu jsme museli odkrýt anatomický podklad textů. Abychom to udělali, museli jsme pečlivě zopakovat pitvy, jež provedli jejich autoři. To bylo problematické. V textech nejsou žádné ilustrace, takže jsme vše museli rekonstruovat z textové podoby. Pozdější čínští anatomové, z časů dynastie Sung, už lustrace zanechali. Jejich práce byla ovšem založená na záznamu pitvy, respektive vivisekce, těl členů zločineckého gangu, pro něž bylo rozřezání částí trestu.

Kromě toho jsme čelili problémům překladu. V překladu textu, zvláště dávnověkého, se může leccos ztratit. Jeden ze členů týmu tak strávil obrovské množství času přezkumem a potvrzováním překladů. Nakonec jsme se museli zabývat společností chanské doby a toho, jak by podobný anatomický výzkum zpadal do jejího kulturního kontextu.

 

Vzrušující objev

Objevili jsme něco vzrušujícího. Každý z meridiánů, zmíněný v textech z Ma-wang-tuej, byl přesným popisem některé velké struktury v lidském těle. Některé z těchto struktur navíc odhalí jen anatom při pitvě a na živém těle nejsou vidět. Průběh tchaj-jinové dráhy ruky, například, je popsán, jako že v loketní oblasti vede „pod šlachou k bicepsu“. Když se podíváme na vypreparovaný lidský loket, najdeme plochou část šlachovité tkáně zvanou bicipitální aponeuróza a cévy i nervy pod ní procházejí.

Myslíme si, že právě to starověcí čínští anatomové popisovali. Tyto struktury nemůžeme poznat bez anatomického zkoumání – nebo studia spisů někoho, kdo anatomická zkoumání provozoval.

 

Znali lidské tělo zevnitř?

Věříme, že rukopisy z Ma-wang-tuej jsou nejstarším dochovaným anatomickým atlasem na zemi, založeným na přímém zkoumání tkání lidského těla. Úmyslem autorů zřejmě bylo zachytit detailně podobu lidského těla. Anatomické zkoumání tohoto druhu by v tehdejší společnosti představovalo privilegium vyhrazené jen nemnohým, přesněji řečeno úzké skupině vědců pod patronátem císaře. Je pravděpodobné, že účelem textů bylo výsledky tohoto zkoumání předat dalším. Lékaři i studenti medicíny by podobné texty mohli používat ke studiu a debatovat o léčbě a nemocech na základě důkladné znalosti lidského těla.

Toto zkoumání nám dává nové náhledy na vědeckou zdatnost čínské dynastie Chan, proslulé ostatně bohatstvím objevů. Že chanští učenci provozovali i anatomická zkoumání by bylo naprosto logické a přidává to našemu poznání jejich vědecké úrovně na hloubce.

Naše práce má současně zásadní důsledky pro teorii akupunktury a moderní výzkum celkově. Vnitřní kniha Žlutého císaře celkem zjevně čerpá z Ma-wang-tuej a rozvíjí obsah tam nalezených děl. Pokud jsou ma-wang-tuejské texty anatomickým atlasem, je pravděpodobné, že jsou na této anatomické znalosti lidského těla založeny i pozdější texty.

Výzkum tak vrhá světlo na dosud nedoceněný přínos čínských anatomů světu vědy a umisťuje je to do centrální pozice vzhledem k vývoji anatomie jako vědního oboru. Nové informace, které jsme objevili, také zpochybňují údajnou ezoterickou povahu akupunktury a namísto toho ji ukotvují ve vědeckém zkoumání lidské anatomie.

Zdroj: