Ceny, které platí těžaři státu za vydobyté nerosty činí méně než 10% ceny čisté suroviny
17.10.2017 - Milan Kajínek
počet přečtení: 1917
vytvořeno 17.10.2017, upraveno 23.10.2017
 |
|
Ceny, keré platí těžaři státu za vydobité nerosty činí méně než 10% ceny čisté suroviny. (Publicdomain) |
Ze slyšení, které uspořádal Senát PČR ve středu 11. října a které bylo poměrně věcné oproti diskusi v Poslanecké sněmovně 16. října několik dní poté, vyplynuly zásadní informace o současném stavu zákonů o dobývání nerostného bohatství v České republice.
První věcí je, že takzvaný Horní zákon (pozn. red.: slovo horní znamená hornictví) stanovuje, že cena kterou zaplatí důlní společnost státu za vytěženou horninu nepřesáhne 10% z tržní ceny vytěženého nerostu. Přičemž daň, kterou platí důlní společnost státu, může být dle zákona z rozhodnutí vlády i nižší než 10%. Horní zákon byl novelizován 3. března 2016.
Další skutečností, která ještě více snižuje daň těžařských společností je nařízení vlády č. 98/2016 vydané 16. března 2016, v němž v bodu 2 přílohy je uvedeno, že u uranu, cesia, lithia, manganu, mědi, rubidia, wolframu, zlata, je daň stanovena za čistý kov v koncovém produktu těžby. To znamená, že daň za vytěžení bude činit i méně než 0,7%. Nařízení vlády č. 98/2016 bylo podle některých senátorů vydáno v rozporu se zákonem, který stanovuje, že daň se určuje z tržní ceny vydolovaného nerostu nikoliv z koncového produktu.
Níže nabízíme výběr některých proslovů senátorů, kteří se dotkli právě této problematiky. Jejich nezkrácené proslovy a záznam z celého jednání v Senátu PČR z 11. října 2017 naletenete na stránkách Senátu.
„Celá tato kauza mě donutila pořádně si prostudovat horní zákon. A věc, která podle mého názoru padá vlastně na hlavy nás všech, je ta věc, že ze zákona je obecně stanovená sazba úhrady z doby, kdy dobytí byla příliš nízká.
Paragraf 33k odst. 1 horního zákona zní: Sazba úhrady z vydobytých nerostů pro jednotlivé dílčí základy úhrady činí nejvýše částku odpovídající deseti procentům tržní ceny za jednotku množství pro jednotlivé druhy vydobytých nerostů.
Podle mého názoru je to nízká částka, bylo by dobře, kdyby byla vyšší.
Ale navíc. Tady je uvedeno, že tato částka je nejvýše. A v odstavci 2 má vláda povolení, že stanoví nařízením sazby úhrad pro jednotlivé dílčí základy, takže může jít výš, a v minulosti u různých nerostů šla tu na 8 %, tu na 5 %, tu na 9 %.
V pondělí zasedá Poslanecká sněmovna a byl bych velice rád, kdyby přijala ve zrychleném čtení tu věc, že by tento odstavec zákona změnila, aby slovo nejvýše 10 % se změnilo na nejméně 10 %. Je to jedno slovo a podle mne velmi důležité, pokud bychom ještě nezvedli i těchto 10 %.
A jak jsem studoval materiál dál, tak jsem zjistil, že do 15. března 2016 se skutečně vybírala tato procenta podle množství do 10 % pro jednotlivé druhy vydobytých nerostů. Ale 16. března 2016, to znamená v loňském roce, bylo vydáno nařízení vlády č. 98/2016, kde v bodu 2 přílohy je uvedeno, že u uranu, cesia, lithia, manganu, mědi, rubidia, wolframu, zlata, je stanovena za čistý kov v koncovém produktu těžby. Prosím vás, tato věc je podle mého názoru skandální ze dvou důvodů. Za prvé vláda tady použila definici v rozporu se zákonem. Zákon jednoznačně mluví o nerostech, a čisté kovy nejsou nerosty, to ví každý středoškolák.
Ale pak se stala ještě jedna skandální věc, a sice ta, že částky, co tam byly dříve, přibližně zůstaly za jednu tunu vydobytí. Jenže za jednu tunu nerostu je něco úplně jiného než za jednu tunu čistého kovu, neboť z nerostu z tuny se čistého kovu získá třeba kilogram, sto gramů, pět kilogramů. A částka u lithia byla stanovena na 10.692 korun za jednu tunu. To podle propočtů, které jsem si našel, tak Greenpeace to odhaduje nebo počítá podle nějakých svých údajů, že to činí 0,66 % tržní ceny, takže místo 10 % je to 0,66 %.
Já sám jsem si našel ceny lithia prodávaného na trhu. Našel jsem si firmu, která udává částku 1450 korun za sto gramů, což odpovídá v jedné tuně za 14,5 mil. Kč.
Pokud by tato částka – je to cena prodejní, ne nákupní – se porovnala s cenou, co schvalovala vláda, 10 692 Kč, tak se jedná o sedm setin procenta. Přátelé, zásluhou tohoto usnesení vlády nám tu zem může vyrabovat kdokoliv, jakkoliv za hubičku. Žádných 10 procent, není to ani jedno procento. V nejlepším případě šest desetin procenta, co vypočítalo Greenpeace. Anebo dokonce promile, níž, desetin promile.
Vyzývám tímto vlády, aby své nařízení 98/2016 zrušila z obou důvodů, které jsem uvedl. Jinak z důvodu, že je nezákonné, je v rozporu se zákonem. A za druhé proto, že ta cena je neuvěřitelně a nehorázně nízká.“
„Jak to tedy vypadá s tím poplatkem, nebo s tou úhradou za vydobytý nerost? Pan senátor Canov to řekl velmi přesně, ty podklady jsou k dispozici. Lithium, které je na trhu, má cenu nějakých 313 500 Kč za tunu. Ale pozor, nikoliv lithia, ale je to uhličitan lithný. A to je ten problém. Pokud byla tedy stanovena, tak jak už řekl pan senátor Canov, v nařízení vlády nějaká suma, 10 000, a to ještě musím říct, že původně MPO navrhovalo 255 korun za tunu a pak teprve v připomínkovém řízení se to zvýšilo na 10 000, tak teprve tato suma znamená 0,7 % současné tržní ceny.
Dámy a pánové, myslím, že k tomu není co dodávat. Mám tedy jednu velkou žádost, kterou tedy ještě nemám v usnesení, ale žádám zástupce vlády, aby uvedli do souladu se zákonem toto nařízení vlády 89 z roku 2016, protože jak už upozornil pan senátor Canov, odkaz, že se bude jednat za cenu čistého kovu, nikoliv nerostu, je skutečně v rozporu se zákonem.“
„Dovolím si navázat na svou předřečnici, paní senátorku Seitlovou, a ilustrovat ještě některé další absurdity toho Horního zákona, ze kterých čiší, že skutečně se k této problematice dlouhodobě přistupovalo nekoncepčně a stát si, řekněme, nechává brát pod rukama nerostné bohatství, a to opravdu za směšnou hubičku.“
„Co se týká té složky ekonomické, tak v novinových článcích i v různých dalších médiích létají biliony, které jsou s tím českým lithiem spojené. Já jsem si zase vzal ten byznys plán, kde tedy firma chce zpracovat každoročně několik málo milionů tun horniny, ze které by se vyrobilo několik set tisíc tun uhličitanu lithného, takže za těch 21 let, na které je ten byznys plán postaven, tak jsou celkové výnosy 101 miliard korun, z toho vlastního lithia, které je natěžené, z toho lithia jako suroviny. Takže se nejedná o nějaké biliony, ale skutečně cca 100 miliard řádově.
Bylo už tady řečeno, že to, co má dostat stát za současných podmínek z té těžby, to znamená z těch poplatků za to vytěžené lithium, že jsou to skutečně drobné, a tady já bych to skutečně nazval krádeží za bílého dne, protože za současných podmínek by český stát dostal 10 000 korun za tunu lithia jako takového, tak jak je to určeno v tom nařízení vlády, nicméně, správně by měla být stanovena cena na jednu tunu uhličitanu lithného a pak by stát místo 10 000 korun za tunu dostal částku řádově větší, což by znamenalo při tom objemu těžby, o kterém jsem se tady zmínil, částku asi půl miliardy korun za rok. Není to žádná horentní částka, ale jak jsem říkal, ta těžba má nejenom svoje výnosy ve formě vytěženého lithia, resp. uhličitanu lithného, ale má samozřejmě svoje náklady, které nebudou malé. Přiznejme si, že někdy poplatek za těžbu, pokud je nějaký smysluplný, je asi mnohem lepší, než nějaká nejistota, s tím, jak vůbec celá technologie proběhne. Já sám musím říct, kdybych byl postaven před takovýto projekt, tak bych si asi velice drbal hlavu, jestli do něčeho takového jít, nebo nejít.“
„Když někdo spočítá množství lithia, miliony tun, vynásobí zjištěnou cenou, jako kdyby to byla ruda připravená ve skladu, a za tu cenu by chtěl prodávat, vychází mu čísla v bilionech korun. Nijak nekouká na všechny složitosti a rizika spojená nejen s těžbou, ale i s následným základním zpracováním, nechce snad ani zohledňovat energetickou a surovinovou nákladnost a také zátěže v oblasti životního prostředí. Je zřejmé, že tak jednoduchý výpočet to nebude.
To, co si zaslouží naši pozornost, jak zde již bylo uvedeno, je cena lithia na trhu, což je více jak 10 000 dolarů za tunu karbonátu lithného, prognóza pětiletá je 20 000 za tunu. Ten obsahuje 10 % lithia, ze kterého stát podle platného nařízení vlády má na úhradách 10 000 korun za tunu. Je to nepatrný zlomek, s přihlédnutím ke všem ohromným nákladům zpracování základní suroviny a související je to opět, tak jako v mnoha jiných případech, jen zanedbatelně malá částka pro majitele této suroviny, to znamená pro stát. A to je podstata, čemu bychom se měli věnovat, jak už zde bylo uvedeno. To, co je tedy důležité, co má stát v ruce, jsou právě úhrady z vydobytých nerostů.
Na jaře loňského roku jsme zde projednávali novelu tzv. horního zákona. V něm se měnilo to, že sazby za úhrady z vydobytých surovin, které do té doby byly určovány vyhláškou, se dějí pomocí nařízení vlády. Měl bych v této souvislosti čtyři otázky, na které bych prosil odpověď, pokud možno, dnes nebo následně.
1) Proč vláda navrhla a prosadila v novele horního zákona z loňského roku to, že sazby úhrad z vydobytých nerostů se určují jen nařízením vlády?
2) Jak vláda došla ve svém nařízení č. 98/2016 Sb., ze dne 16. března 2016, k sazbě za lithium ve výši 10 692 korun za tunu?
3) Může vláda zákonodárcům poskytnout expertizu, na základě které byla tato sazba stanovena?
4) Jak bude řešeno vyčíslení poplatků za doprovodné nerosty při těžbě lithia, jako je rubidium a cesium?“
„Já bych poprosil vyzvat pana premiéra i v té době, protože bůhví jak dlouho tam ještě bude, on tam taky může být ještě půl roku, tak já bych ho chtěl vyzvat, prostě ten horní zákon je loupež za bílého dne, jak to tady někdo říkal. A jestli opravdu platí, že se dokonce změnilo to, co tady bylo řečeno, zatím nikdo nereagoval na pana kolegu Canova, jestli to tak skutečně je, nebo není. Tak je to ještě násobek toho. Je potřeba si, prosím, uvědomit, že veškeré nerosty této země jsou tohoto státu a jeho občanů. Nejsou to peníze těch firem, které to budují.
Kolik už těch uhlobaronů a dalších si na tom vydělalo miliardy a teď je utrácí po Floridách, jezdí všude možně, a nakonec to vždycky skončí stejně. Nakonec to skončí tak, že když to všechno vyrabují, tak to hodí jako OKD na krk státu a ty se nakonec ještě starej, i když z vlastního majetku jsi neměl téměř nic. Já si myslím, že toto, jestli k něčemu tato aféra je, tak je to k tomu, abychom se opravdu zcela vážně zamysleli a této věci už udělali jednou definitivně, ale jasně konec. Prostě, to je majetek státu, největší profit z toho bude mít stát. Ne žádné firmy, které z toho profitují a odvádějí prostě si ty peníze bůhví kam a bůhví na co.
A abych nebyl nekonstruktivní, tak chci říct jedno. My i my senátoři máme možnost, jak celou záležitost lithia pomoci řešit, a sice tím, že prostě změníme horní zákon. A pokud se k tomu nerozkývá vláda, tak máme nakonec možnost to udělat i my, a když změníme i ty systémy, resp. ty odvody z těch nerostů, tak samozřejmě prostřednictvím zákona. A i firma, která podle těch zákonů má vlastně právo nakonec se dopracovat až k tomu, že se to bude těžit, a vlastně se do toho nikdo nemůže dostat, tak i to můžeme změnit tím, zákonem.
Samozřejmě, že se vystavujeme tím případem eventuálně nějakým teoretickým sankcím potom, resp. jakýmsi zmařeným investicím, ale upřímně řečeno, jestli to uděláme a změníme ten poměr zisků z toho vytěženého nerostu ve prospěch státu, jestli změníme ten proces tak, abychom v každém okamžiku mohli kontrolovat, jestli ta firma, která prostě se tady na tom podílí, tak jestli je to firma, která opravdu směřuje k tomu, co chce ten stát, tak nakonec i ty případné arbitráže mohl přijít velmi levně. Protože jestli platí to, že ten výtěžek bude takový, jak tady bylo řečeno, tak to je tak bagatelní záležitost, že si myslím, že jestli to změníme a vrátíme aspoň ty půl miliardy, ale to není jenom v tom lithiu, to je v celé řadě dalších věcí, zpátky státu, tak se nám to bohatě vrátí.“
