Lithium: Slyšení v Senátu PČR – záznam vystoupení předsedy vlády, ministrů a rozprava senátorů

Vystoupení předsedy vlády Bohuslava Sobotky ohledně průzkumu a možné těžby lithia v ČR, Senát PČR ve středu 11. října 2017. (Screenshot / senat.cz)

 

Ve středu 11. října bylo jako 1. bod po 17 hodině při jednání Senátu zařazeno vystoupení předsedy vlády Bohuslava Sobotky ohledně průzkumu a možné těžby lithia v ČR. Níže nabízíme retrospektivu toho nejdůležitějšíno, co bylo v Senátu PČR řečeno a také záznam z rozpravy, která byla následně vedena.

10. schůze Senátu v 11. funkčním období. Informace předsedy vlády ohledně průzkumu a možné těžby lithia v ČR. Zdroj

 

Premiér Bohuslav Sobotka shrnul chronologickou posloupnost získávání povolení společností Geomet s.r.o. Ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček poukázal na vývoj v oblasti těžby od roku 1990. Ministr životního prostředí poukázal na 25 let stejný zákonem stanovený proces pro povolení průzkumů a těžby. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek se dotkl historie z níž vychází právo toho, „kdo provede průzkum a nalezne nerosty, ten má přednostní právo těžby“.

Senátoři zejména otevřeli otázku kolik odvádí těžař státu za vytěženou surovinu (nyní je to maximálně 10% za vytěžený nerost). Dále někteří senátoři uvedli, že vláda v roce 2016 vydala protizákonné nařízení, že těžař bude platit 10% z ceny koncové suroviny získané z vytěženého nerostu. Senátoři poukázali na to, že "kauza lithium" vynesla na povrch otázku těžení nerostů v ČR, která není z hlediska zákona dobře ošetřená.

Posledním tématem na obou stranách bylo podepsané memorandum, které vyvolalo hlubší diskusi o surovinové politice ČR. Obecný názor za všech stran prozatím zněl, že z memoranda nevyplývají pro ČR žádné závazky, který by mohli vést k případné arbitráži. Zcela vyloučit případnou arbitráž by měl důkladný právní rozbor. 

PREMIÉR: Bohuslav Sobotka, 2. příspěvek MINISTR PRŮMYSLU A OBCHODU: Jiří Havlíček, 2. příspěvek MINISTR ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ: Richard Brabec MINISTR ZAHRANIČÍ: Lubomír Zaorálek SENÁTOŘI: Michael Canov, Jitka Seitlová, Libor Michálek, Milan Štěch, Zdeňka Hamousová, Miloš Vystrčil, Ladislav Kos, Zbyněk Linhart, Radko Martínek, Ladislav Václavec, Patrik Kunčar

 

POZN: Proslovy byly redakčně zkrácené o informace týkající se politických bojů, které se věcně netýkají těžby lithia. Nezkrácené znění naleznete zde

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: 

„Pokud debatujeme o využívání ložisek surovin lithia v oblasti Cínovec, je třeba oddělit dva základní případy. Tím prvním případem je využití lithia z deponií po bývalý těžbě. A tím druhým případem je příprava hlubinné těžby, kterou se chystá otevřít firma Geomet. Ten druhý případ je národohospodářsky mimořádně významný, a proto se následně ve svém výkladu soustředím zejm. na něj. Ale nechci pominout ani ten případ první, takže mi dovolte i ve stručnosti k němu několik základních informací.

Pokud jde o zdroje lithia na odkališti po bývalé těžbě cínovo-wolframových rud, tato těžba byla ukončena v roce 1990. Zůstalo po ní mj. odkaliště s lithnými slídami, které byly při těžbě cínu a wolframu tehdy odpadem. Následně zde potom státní podnik Diamo provedlo sanační a rekultivační práce a odkaliště po provedené sanaci prodalo v roce 2008 za 866 000 Kč, v zásadě za cenu stavebního materiálu, společnosti Cínovecká deponie. V roce 2013 společnost Cínovecká deponie přešla do vlastnictví fondu pana Janečka a byly zde zahájeny kroky k přípravě těžby lithia. Zásoby suroviny na odkališti jsou cca 860 000 tun, což znamená asi 2300 tun kovového lithia. Zde byl již v roce 2016 Obvodním báňským úřadem Most stanoven dobývací prostor a vydáno povolení k hornické činnosti ve prospěch společnosti Cínovecká deponie. Těžba zde podle odhadů bude trvat cca 6 let a bude zřejmě produkovat pouze koncentrát lithných slíd, nikoli karbonát lithia.

Pokud jde o ten druhý případ, tzn. vlastní ložisko Cínovec. Vlastní ložisko Cínovec patří k největším ložiskům lithia na světě. Prognózní zásoby rudy činí 656 milionů tun, cca se odhaduje, že to jsou zhruba 4 % předpokládaných světových zásob lithia. Má však relativně nízké obsahy lithia v rudě, kterou jsou lithné slídy. Ve světě jsou ložiska, která mají i 10x vyšší obsah lithia. Další zásoby, které přímo navazují na ložisko Cínovec v rozsahu cca 200 mil. tun se nacházejí na území Německa. Vedle lithia obsahuje ložisko Cínovec také cín, wolfram, tantal, niob, rubidium a další prvky. Zatím je vyvinuta technologie na získávání z rudy koncentrátu lithia, cínu a wolframu.

Myslím si, že je také zajímavé vědět, že aktuálně společnost Rio Tinto pracuje na otevření ložiska v Srbsku u řeky Jadar. Toto ložisko je jen o něco menší, než je ložisko Cínovec.

Pokud jde o využití lithia, dovolte mi, abych se dotkl jednotlivých účastníků, kteří se podíleli přímo či nepřímo na této věci. Nejprve tedy firma Geomet. Firma Geomet připravuje hlubinnou těžbu v ložisku, byla založena čtyřmi českými geology, kteří v souladu se zákonem získali právo na provádění geologického průzkumu v uvedené lokalitě. Záměr byl kapitálově náročný, firma hledala možnost financování, které získala v Austrálii. Podnikatelským záměrem firmy Geomet je otevřít hlubinnou těžbu ložiska Cínovec cca po dobu 21 let s předpokládaným výnosem cca 500 mil. Kč ročně. To, zda bude možné těžit rentabilně, je stále ještě otevřená otázka. A přesná čísla budou záležet na výsledku podrobného průzkumu ložiska, který bude ukončen pravděpodobně v průběhu následujících měsíců. S vlastní těžbou se zatím počítá zhruba od roku 2022.

Pokud jde o státní podnik Diamo, o kterém se v této souvislosti také hovoří, Diamo je organizace, která realizuje zahlazování následků hornické činnosti po těžbě uranu, rud a části uhelného hornictví v ČR. A v rámci sanace těžbou uranu kontaminovaných podzemních vod produkuje také malé množství uranu. Útlumový a sanační program Diama je financován státem. Ve vztahu k ložisku Cínovec je zásadní, že státní podnik Diamo neprovádí a v posledních cca 20 letech neprováděl žádný geologický průzkum ložisek s výjimkou do průzkumu hlubších částí uranového dolu Rožná. Takovýto detailní průzkum v rámci dolu je ale odlišný od vyhledávání a průzkumu nových či netěžených ložisek. Diamo nepochybně v minulosti mělo možnost požádat o povolení k průzkumu na ložisku Cínovec, a to i vzhledem k tomu, že zde provádělo sanaci dolu Cínovec po jeho uzavření, vlastní zdejší důlní díla a má ve své správě také Archiv rudných dolů, kde by měla být veškerá dokumentace ke geologii a minulé těžbě ložiska Cínovec.

Proč se v minulosti o ložisko Cínovec Diamo nezajímalo, se lze jen dohadovat. Nejpravděpodobnější je odpověď, že v té době, ve které se o tom jednalo před řadou let, v době, která předcházela mandátu současné vlády, neměla od svého zřizovatele, Ministerstva průmyslu a obchodu, žádné takovéto zadání. Ovšem situace se v současné době změnila a já vás o tom budu ve svém následujícím vystoupení informovat.

Pokud jde o pozici ČR. Současná pozice ČR je zásadně určena dosavadními právními kroky, protože stát s těžaři není v obchodním vztahu, je s nimi ve vztahu, který je daný zákonem. Předchozí rozhodnutí vydaná Ministerstvem životního prostředí předurčují současnou pozici firmy Geomet. Vzhledem k celé řadě dezinformací, které dnes kolují, pokud jde o otázku přípravy možné těžby lithia, si vás nyní dovolím podrobně seznámit s vlastním průběhem celého povolovacího procesu tak, jak doposud v předmětných lokalitách probíhal. Firma Geomet podala v souladu s příslušným zákonem na Ministerstvo životní prostředí postupně čtyři žádosti o stanovení průzkumného území pro ložisko Cínovec. Ta první žádost o průzkumné území Cínovec byla podána 1. 10. 2009 společností Geomet na Ministerstvo životního prostředí. Žádost o stanovení průzkumného území Cínovec II byla podána na Ministerstvo životního prostředí 14. 2. 2011.

Žádost o stanovení průzkumného území Cínovec III byla podána na Ministerstvo životního prostředí 21. 6. 2016. A žádost o stanovení průzkumného území Cínovec IV byla podána 13. 2. 2017, rovněž na Ministerstvo životního prostředí. Všechny žádost o stanovení průzkumného území pro ložisko Cínovec byly podány na územní odbor Ministerstva životního prostředí Ústí nad Labem, který také všechny žádosti posuzoval a vydal v této věci příslušná rozhodnutí. První rozhodnutí o stanovení průzkumného území Cínovec pro společnost Geomet bylo územním odborem vydáno 20. 6. 2010 s platností do 31. 6. 2014. Rozhodnutí vydal ředitel územního odboru, čili první rozhodnutí je rok 2010. Druhé rozhodnutí o stanovení průzkumného území Cínovec II pro společnosti Geomet bylo vydáno územním odborem Ministerstva životního prostředí Ústí nad Labem 24. 11. 2011 s platností do 31. 7. 2014. Třetí rozhodnutí o stanovení průzkumného území Cínovec III pro společnost Geomet bylo vydáno územním odborem Ministerstva životního prostředí Ústí nad Labem 23. 9. 2016 s platností do 31. 10. 2021. Čtvrté rozhodnutí o stanovení průzkumného území bylo vydáno 18. 4. 2017 s platností do 30. 4. 2022. Čili všechna tato čtyři rozhodnutí byla vydána územním odborem Ministerstva životního prostředí v Ústí nad Labem. Během tohoto období se na Ministerstvu životního prostředí vystřídali celkem tři ministři. V případě prvního rozhodnutí byl v té době ministrem Pavel Drobil z ODS, v případě druhého rozhodnutí byl v té době ministrem životního prostředí Tomáš Chalupa z ODS, v případě toho třetího rozhodnutí byl ministrem životního prostředí Richard Brabec z ANO a v případě čtvrtého rozhodnutí byl ministrem životního prostředí Richard Brabec z ANO. Čili to jsou ta základní rozhodnutí, kterými byl zahájen ten zákonný vztah mezi společností Geomet a státem. Právě na základě správních rozhodnutí, která byla učiněna územním odborem životního prostředí v Ústí nad Labem.

Vzhledem k tomu, že lhůty, které byly stanoveny v prvních rozhodnutích o stanovení průzkumného území, se ukázaly být pro provedení dostatečného podrobného průzkumu jako krátké, požádala společnost Geomet v souladu s příslušným zákonem o prodloužení platnosti stanovení průzkumných území Cínovec a Cínovec II. Obě žádosti byly podány zase na územním odboru Ministerstva životního prostředí Ústí nad Labem. A tyto žádosti byly posouzeny a byla vydána příslušná rozhodnutí o prodloužení platnosti stanovení průzkumného území Cínovec pro společnost Geomet do 30. 7. 2019. To první rozhodnutí o prodloužení platnosti bylo vydáno 10. 7. 2014. To druhé rozhodnutí o prodloužení platnosti na území Cínovec II pro společnost Geomet do 31. 12. 2020 bylo územním odborem vydáno 31. 8. 2015. V případech obou těchto vydání rozhodnutí o prodloužení platnosti stanovení průzkumného území byl v té době ministrem životního prostředí Richard Brabec z hnutí ANO.

V návaznosti na výsledky geologického průzkumu podala společnost Geomet v souladu s příslušným ustanovením horního zákona první dvě žádosti o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru. Čili to byl další krok, který tato společnost učinila. Žádost o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru na Cínovec II byla doručena 9. 10. 2014. Týká se ložiska Cínovec-východ a části ložiska Cínovec-jih. Žádost o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru Cínovec III byla doručena 16. 2. 2017 a týká se zbylé části ložiska Cínovec-jih. Obě tyto žádosti byly podány na územním odboru Ministerstva životního prostředí, který je posoudil a vydal v této věci příslušná rozhodnutí. V souladu s ustanovením horního zákona byl tento předchozí souhlas Ministerstva životního prostředí vydán po projednání s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Čili to jsou rozhodnutí, která zde v této věci byla vydána.

Celkově lze konstatovat, vážené senátorky, vážení senátoři, že první potřebný krok ve vztahu k využití ložiska Cínovec, tzn. stanovení průzkumného území, byl proveden Ministerstvem životního prostředí, a to v souladu s příslušným ustanovením zákona. Jediné žádosti o stanovení průzkumného území podala právě společnost Geomet. Ministerstvo průmyslu a obchodu v procesu stanovení průzkumného území nijak nefigurovalo.

V tomto okamžiku, kdy vzhledem k tomu, že platné horní právo ČR vychází ze základní premisy, že vytěžená surovina už nenáleží státu, náleží těžaři, nemá český stát žádnou možnost ovlivnit užití vytěžené suroviny, což je situace, kterou pokládám jako předseda vlády za situaci, se kterou se nelze smířit a na kterou musíme reagovat a naše vláda na ni reagovala a já se k tomu ještě dostanu. V daném okamžiku jsou totiž přínosy pro český stát závislé na tom, jak dalece se bude lithium zpracovávat v ČR a jak dalece zůstane celý řetězec přidané hodnoty právě tady u nás. Platný stav povolovacího řízení, které bylo provedeno ve struktuře Ministerstva životního prostředí je takový, že společnost Geomet má v současné době právo na ložisko do roku 2025, do kdy platí Ministerstvem životního prostředí vydaný předchozí souhlas se stanovením dobývacího prostoru Cínovec III. Do té doby zde nikdo jiný než společnost Geomet nemůže provádět geologické práce související s využitím ložiska Cínovec. Pokud by se této věci ujal například státní podnik Diamo, ten by mohl na ložisku začít provádět průzkum eventuálně až po roce 2025.

Dovolte mi, abych se nyní vyjádřil k tématu memoranda, které bylo podepsáno ze strany ministra průmyslu a obchodu Jiřího Havlíčka. Memorandum vytváří předpoklady k tomu, aby se surovina využívala u nás. Je to první příklad možné strategické změny, kterou musíme, pokud jde o využití strategických surovin, v ČR uskutečnit. Pokud se záměry, které jsou vyjádřeny v memorandu, zrealizují, postoupí ČR do daleko výhodnější pozice v mezinárodní dělbě práce. Ministerstvo průmyslu a obchodu podle kompetenčního zákona má možnost takováto memoranda realizovat. Stejně jako koneckonců každé ministerstvo. Ve vládní praxi jsou memoranda běžně užívaný nástroj a různých typů memorand, která podepisují a realizují ministerstva, jsou desítky. Důvodem pro uzavření memoranda, které je zmiňováno, bylo hájení legitimních zájmů ČR. Hlavním cílem je, aby lithium bylo nejen získáváno, ale především dále zpracováváno a finalizováno v rámci ČR.

A dále je cílem zajistit, aby se tak stalo co nejšetrněji k životnímu prostředí. Důležitou je i otevřená možnost jednat s těžaři o případném vstupu státního podniku Diamo přímo do těžby.

Předchozí rozhodnutí, která vydalo v této věci ministerstvo životního prostředí, se nezabývala porovnáváním různých variant z hlediska ekonomické výhodnosti pro Českou republiku. Podle analýz, které jsou k dispozici, existují tyto dvě základní alternativy.

První alternativa: Případ se bude vyvíjet mechanicky na základě předchozích povolení, která byla postupně ministerstvem životního prostředí vydána. Potom budou veškerým přínosem pro Českou republiku pouze poplatky z vytěženého nerostu a daně a odvody z mezd pracovníků, kteří se na těžbě budou podílet.

Druhá alternativa, která je pro Českou republiku příznivější: Podaří se rozvinout celý řetězec zpracování lithia a pak budou předpokládané výnosy násobně vyšší. V takovém případě bude v celém řetězci zapojeno také výrazně větší množství pracovníků, než při samotné těžbě. Velmi cenné je, že podstatná část těchto míst by mohla být realizována ve strukturálně postižených regionech.

Právě možnost prostřednictvím memoranda posílit výnos pro Českou republiku je důvodem, proč se ministerstvo průmyslu a obchodu rozhodlo sáhnout k tomuto nástroji. Jiné možnosti mu současný platný právní řád nedává. Memorandum bylo pečlivě konzultováno z hlediska práva. Českou republiku nezavazuje, ale posiluje pozici České republiky.

Česká vláda schválila novou koncepci surovinové politiky. Tuto novou koncepci zpracovalo právě ministerstvo průmyslu a obchodu. Tato surovinová politika konstatuje, že domácí surovinové zdroje mají být přednostně využívány na území České republiky. Při dalších úvahách o strategické politice surovin jsme dospěli k tomu, že je třeba posílit kontrolu státu nad strategickými surovinami ještě nad míru, která je platná v současné surovinové politice.

Memorandum, které bylo zpracováno a podepsáno ze strany ministra Havlíčka, reagovalo na situaci, která byla založena předchozími rozhodnutími ministerstva životního prostředí. A cílem tohoto memoranda bylo posílit pozici státu ve vztahu k těžbě a zpracování lithia. Cílem tohoto memoranda je otevřít možnost pro jednání o přímém zapojení státního podniku Diamo do těžby lithia a cílem bylo také zajistit, aby na území České republiky byl potom realizován celý následný výrobní řetězec spojený se zpracováním této suroviny.

Memorandum žádným způsobem nemůže zasahovat do práv, která již vznikla z minulosti na základě rozhodování orgánů ministerstva životního prostředí a je právně nezávazným dokumentem.

Tolik alespoň základní fakta k debatě o potenciální těžbě lithia v lokalitě Cínovec. Jsem samozřejmě připraven eventuálně reagovat na rozpravu, která na toto téma v Senátu bude probíhat.“

 

Senátor Michael Canov: 
 

Senátor Michael Canov, příspěvek ohledně průzkumu a možné těžby lithia v ČR, Senát PČR ve středu 11. října 2017. (Screenshot / senat.cz)

„Celá tato kauza mě donutila pořádně si prostudovat horní zákon. A věc, která podle mého názoru padá vlastně na hlavy nás všech, je ta věc, že ze zákona je obecně stanovená sazba úhrady z doby, kdy dobytí byla příliš nízká.

Paragraf 33k odst. 1 horního zákona zní: Sazba úhrady z vydobytých nerostů pro jednotlivé dílčí základy úhrady činí nejvýše částku odpovídající deseti procentům tržní ceny za jednotku množství pro jednotlivé druhy vydobytých nerostů.

Podle mého názoru je to nízká částka, bylo by dobře, kdyby byla vyšší.

Ale navíc. Tady je uvedeno, že tato částka je nejvýše. A v odstavci 2 má vláda povolení, že stanoví nařízením sazby úhrad pro jednotlivé dílčí základy, takže může jít výš, a v minulosti u různých nerostů šla tu na 8 %, tu na 5 %, tu na 9 %.

V pondělí zasedá Poslanecká sněmovna a byl bych velice rád, kdyby přijala ve zrychleném čtení tu věc, že by tento odstavec zákona změnila, aby slovo nejvýše 10 % se změnilo na nejméně 10 %. Je to jedno slovo a podle mne velmi důležité, pokud bychom ještě nezvedli i těchto 10 %.

A jak jsem studoval materiál dál, tak jsem zjistil, že do 15. března 2016 se skutečně vybírala tato procenta podle množství do 10 % pro jednotlivé druhy vydobytých nerostů. Ale 16. března 2016, to znamená v loňském roce, bylo vydáno nařízení vlády č. 98/2016, kde v bodu 2 přílohy je uvedeno, že u uranu, cesia, lithia, manganu, mědi, rubidia, wolframu, zlata, je stanovena za čistý kov v koncovém produktu těžby. Prosím vás, tato věc je podle mého názoru skandální ze dvou důvodů. Za prvé vláda tady použila definici v rozporu se zákonem. Zákon jednoznačně mluví o nerostech, a čisté kovy nejsou nerosty, to ví každý středoškolák.

Ale pak se stala ještě jedna skandální věc, a sice ta, že částky, co tam byly dříve, přibližně zůstaly za jednu tunu vydobytí. Jenže za jednu tunu nerostu je něco úplně jiného než za jednu tunu čistého kovu, neboť z nerostu z tuny se čistého kovu získá třeba kilogram, sto gramů, pět kilogramů. A částka u lithia byla stanovena na 10.692 korun za jednu tunu. To podle propočtů, které jsem si našel, tak Greenpeace to odhaduje nebo počítá podle nějakých svých údajů, že to činí 0,66 % tržní ceny, takže místo 10 % je to 0,66 %.

Já sám jsem si našel ceny lithia prodávaného na trhu. Našel jsem si firmu, která udává částku 1450 korun za sto gramů, což odpovídá v jedné tuně za 14,5 mil. Kč.

Pokud by tato částka – je to cena prodejní, ne nákupní – se porovnala s cenou, co schvalovala vláda, 10 692 Kč, tak se jedná o sedm setin procenta. Přátelé, zásluhou tohoto usnesení vlády nám tu zem může vyrabovat kdokoliv, jakkoliv za hubičku. Žádných 10 procent, není to ani jedno procento. V nejlepším případě šest desetin procenta, co vypočítalo Greenpeace. Anebo dokonce promile, níž, desetin promile.

Vyzývám tímto vlády, aby své nařízení 98/2016 zrušila z obou důvodů, které jsem uvedl. Jinak z důvodu, že je nezákonné, je v rozporu se zákonem. A za druhé proto, že ta cena je neuvěřitelně a nehorázně nízká.

A ještě se dovolím vyslovit k memorandu. Všechna rozhodnutí byla dána jak říkal i pan premiér, na firmu GEOMET. Podle serveru justice je GEOMET s.r.o., má tři jednatele, dva Čechy, jednoho Australana. Všechna povolení dostala firma GEOMET na těžbu, na průzkumy na prodloužení. Zatímco memorandum není s firmou GEOMET. Memorandum je s australskou firmou, která má společné s firmou GEOMET tu věc, že jeden z jejích tří jednatelů je podepsané na té smlouvě za australskou firmu. A pak také to, že společníkem v uvedeném rejstříku firmy GEOMET je firma stejného názvu téměř, až na to, že to není holding, ale je to její nějaká pobočka ve Velké Británii. Každopádně ne tento holding. To znamená. Jak je možné, že uzavře memorandum s firmou, která nemá žádný, ale vůbec žádný právní vztah do té doby s naším státem, s jakýmkoliv ministerstvem, prostě s nikým. Toto se úplně přešlo. Takže víc dám vládě až zruší memorandum s firmou, se kterou nemáme vůbec, ale vůbec nic společného. A pokud chce, tak ať jedná o memorandum s firmou GEOMET. S ní byla uzavřena rozhodnutí a další věci. Děkuji za pozornost.“

 

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček:  

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček, příspěvek ohledně průzkumu a možné těžby lithia v ČR, Senát PČR ve středu 11. října 2017. (Screenshot / senat.cz)

„Po celou dobu mého nástupu do funkce ministra jsem se snažil k problematice lithia a strategických surovin přistupovat věcně, otevřeně a bez zamlžování faktů. Jednoznačným cílem mých kroků, a to už tady popsal ve svém dlouhém vystoupení na úvod pan premiér, je jednoznačně posílení pozice státu, aby se do celého procesu případné těžby lithia na území ČR mohl zapojit.

Rád bych upřel vaši pozornost do 90. let. V tomto období stát jednoznačně rezignoval na systematický průzkum potenciálních strategických surovin na území ČR. Stát také jednoznačně rezignoval na svoji pozici v oblasti těžby, kdy v zásadě všechny podniky, které kdy těžily, tak byly privatizovány. Jediná těžba, která až do nedávna v ČR v rukou státu probíhala, tak byla těžba uranu na Vysočině na Dolní Rožínce. Je velmi důležité tady jednoznačně znovu potvrdit, že průzkumná povolení ze zákona vydává ministerstvo životního prostředí a ministerstvo průmyslu a obchodu žádná povolení nevydává. Celý povolovací proces má několik fází a já bych vás chtěl s těmito fázemi podrobněji seznámit.

Prvním krokem je stanovení průzkumného území. Toto průzkumné území povoluje ministerstvo životního prostředí. Ministerstvo je v rámci správního řízení pouze vyzváno k vyjádření, zda záměr není v rozporu s platnou surovinovou politikou. Druhým stupněm je předchozí souhlas se stanovením dobývacího prostoru, který opět povoluje ministerstvo životního prostředí, ministerstvo průmyslu a obchodu je v rámci správního řízení pouze vyzýváno k vyjádření, zda záměr není v rozporu s platnou surovinou politikou. Třetím stupněm je souhlasné stanovisko EIA, které opět vydává ministerstvo životního prostředí. Čtvrtým stupněm je stanovení dobývacího prostoru, které povoluje obvodní báňský úřad. A znovu upozorňuji, protože to je také důležité zde sdělit, báňský úřad není podřízeným orgánem MPO. Je to samostatný ústřední orgán státní správy. A konečně pátá, poslední fáze polohovacího procesu, je povolení k hornické činnosti. To opět povoluje obvodní báňský úřad. Jak jsem řekl, celý příběh kauzy lithium je potřeba začít rozplétat od svého začátku, tedy od udělení prvních průzkumných licencí na lokalitě Cínovec české společnosti GEOMET, kterou dnes vlastní australská těžební společnost EMH. Jak už zde bylo panem premiérem popsáno, první licence byla ministerstvem životního prostředí vydána v roce 2010. Tato byla prodloužena v roce 2014. Druhá licence v roce 2011 prodloužena v srpnu 2015, třetí pak v září 2016 a čtvrtá 18. dubna 2017. Dovolím si ocitovat pro ozřejmění jednu pasáž z platné verze horního zákona.

Podle horního zákona § 24 odst. 3 si dovolím citovat tuto větu: Přednost při získání předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru má organizace, pro níž byl proveden průzkum výhradního ložiska, to jest zadavatel. Konec citace této věty.

Jestliže dnes všechny čtyři udělené průzkumné licence vlastní společnost GEOMET, resp. EMH, má tato společnost podle platného zákona přednost před všemi potenciálními zájemci včetně státu, včetně státních organizací na získání předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru.

Společnost GEOMET je kromě toho na dvou částech ložiska právoplatným držitelem druhého stupně licence, tedy předchozího souhlasu se stanovením dobývacího prostoru. Chtěl bych zdůraznit, už to zde také padlo, že dnes neexistuje žádná zákonná možnost, jak tento pro stát nepříznivý stav změnit. A podotýkám k tomu, změnit, aniž by to vyvolalo riziko případných soudních řízení, sporů nebo arbitráží, které by reálně vedly k zastavení nebo k zakonzervování projektu a riziku, že namísto rozvoje českého ložiska Cínovec s potenciálem vybudování zcela nového, moderního průmyslového odvětví v ČR se potenciální investoři přesunou někam jinam, například do konkurenční lokality v Srbsku.

Ministerstvo průmyslu a obchodu proto v předstihu ještě před dokončením samotného geologického průzkumu a ještě před dokončením studie proveditelnosti vstoupilo v jednání s právoplatnými držiteli těchto průzkumných licencí a části předchozích souhlasů ke stanovení dobývacího prostoru, aby zjistilo, jaké mají držitelé licencí představy o dalších fázích osvojení tohoto ložiska, jednalo s nimi také o způsobu akceptace teze, která je obsažena v nové státní surovinové politice, tedy že suroviny dobývané v ČR by měly být v ČR také přednostně zpracovávány a využívány.

Výsledkem těchto jednání bylo uzavření onoho zmíněného memoranda, dnes jsem obdržel od pana Babiše dopis, ve kterém mi klade řadu otázek, snaží se způsob znedůvěryhodnit společnost EMH, resp. společnost GEOMET. Já v této souvislosti bych rád řekl jednu věc. Já nemám žádné pochybnosti o tom, že si před udělením a prodloužením průzkumných licencí ministerstvo životního prostředí prověřilo důvěryhodnost a majetkovou strukturu těchto společností. To je totiž ten hlavní fakt. Ten, kdo vydal průzkumné licence. Od toho se celý problém odvíjí.

Já bych chtěl k této věci ještě poznamenat několik věcí, protože v tom veřejném prostoru, zaznívá to z různých stran, se plate, co je smlouva, co je memorandum. Koneckonců, zaznělo to tady od pana senátora Canova, který také hovořil o smlouvě. Znovu opakuji, nejedná se o žádnou smlouvu, jedná se o právně nezávazné memorandum. Jaký je rozdíl mezi mezinárodní smlouvou a nezávazným memorandem? Mezinárodní smlouva je vyjádřením vůle stran být zavázán. Tedy zakládá práva a povinnosti. Předepsaný způsob projednání a publikace podle směrnice vlády o sjednávání mezinárodních smluv, např. vytvoření směrnice o jednání, o textu smlouvy, expertní jednání, vnější připomínkové řízení apod., projednání ve vládě, příp. parlamentu, podle typu smlouvy. Definičním znakem mezinárodní smlouvy je mj. platnost, tedy vyjádření okamžiku, kdy jsou strany smlouvou vázány. A ustanovení o vypovězení smlouvy obsahuje také lhůty, zakládá např. mezivládní orgány. Obsahuje také typicky smluvní jazyk, např. slovesa musí, je oprávněn, je povinen, zavazuje se, slibuje a některé další. Obsahuje také ustanovení o řešení sporů a vynucování těchto ustanovení. Nic z výše uvedeného v memorandu, které bylo uzavřeno, není. Není! Znovu to opakuji. Není!

Pokud jde o to, jakým způsobem je charakterizováno nezávazné memorandum, memorandum obsahuje pouze úmysly a proklamace svých účastníků. Nesmí obsahovat závazky. To znamená, memorandum nezakládá žádná práva ani povinnosti, a tudíž ze své podstaty nemůže být závazné. Jsou užívány typicky nezávazné formulace, např. bere na vědomí, má v úmyslu, je ochoten, sdílí přesvědčení, shodli se a řada dalších. Nezávazné memorandum rovněž neobsahuje lhůty, neboť stanovení pevných časových lhůt může indikovat závazek, jenž by měl být v rámci lhůty plněn. Memorandum také nemá předepsaný způsob projednání, vzhledem k jeho nezávaznosti nevyžaduje projednání nebo schválení vládou nebo parlamentem.

Takže tímto jsem se pokusil, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, pokusil rozptýlit pochybnosti, které se o závaznosti a případných důsledcích uzavření tohoto memoranda ve veřejném prostoru objevují. Znovu opakuji leitmotiv mého počínání. Mým jediným a skutečným cílem bylo hájit a posílit zájmy ČR. Děkuji vám za pozornost.“

 

Senátorka Jitka Seitlová:  

Senátorka Jitka Seitlová, příspěvek ohledně průzkumu a možné těžby lithia v ČR, Senát PČR ve středu 11. října 2017. (Screenshot / senat.cz)

„Seznámila jsem se s [mezinárodní] dohodou o ochraně vzájemných investic. Jsem přesvědčena o tom, že už sama smlouva o sobě stanovuje a definuje body, které jsou v memorandu a které, i kdybychom memorandum napsali, nebo nenapsali, tak by stejně platily.

Dovolím si citovat čl. 3, který je tím zásadním. Podpora ochrany investic. Každá smluvní strana bude podněcovat a podporovat na svém území investice investorů druhé smluvní strany a v souladu se svými zákony a politikou na úseku investic investice umožní. Čili podporovat a podněcovat. Když jsem si přečetla memorandum, tak jsem se tam nedočetla nic jiného, než že je naplněno toto, co tady říká mezinárodní dohoda. Ale to je tedy jenom k tomu, co já se domnívám, že podle mě to memorandum, tak jak je napsané, nemá žádný větší rozsah nebo žádný větší zásah než skutečně memorandum. A ochrana investic nám ze současných platných zákonů a případného jejich očekávaného vývoje tohoto investora plyne stejně. Tak to jenom první poznámka, kterou si dovolím říct.

Chtěla bych ale říct, že otevření otázky těžby lithia zahraniční firmou otevřelo současně jeden starý, velký hřích, horního zákona, který se s námi táhne od roku 90, který nebyl řádně zpracován tak, aby odpovídal situaci, která existuje, a dohnal nás do této situace, o které tady hovořil pan ministr, o které tady hovořil pan premiér.

V zahraničí, v zemích, které si chrání svoje nerostné bohatství, je to úplně jinak. Ano, jsou vyhrazené nerosty, nebo tam to nazývají jinak, bývá to ropa, bývá to zemní plyn, bývá to uhlí, které jsou strategickými nerosty těchto zemí. Ale tyto země neříkají: Musíme to těžit vlastními státními firmami. Oni dají tendr a řeknou: Kdo nám dá nejlepší nabídku... Nestanovují poplatky jako my. Já se k tomu hned vrátím. Ale řeknou: Tak, a tady je tendr. Je tady pravděpodobně nějaké území, kde se něco může těžit. A kdo nám dá víc? A to je úplně jiná strategie, než my máme v zákoně, který nás takto zavazuje a který nás dostává do této zdánlivě neřešitelné situace. A to je velký dluh, který máme, otevřel celou slabinu tohoto systému. Ale proč ta slabina vznikla?

Obávám se, že, bohužel, omlouvám se za to, ale je to můj dojem z dnešního usnesení vlády, že tím usnesením vlády situaci vůbec neřešíme, ale chceme jenom řešit otázka možná lithia tím, že říkáme, bude to tedy státní firma, ale ten základní problém neřešíme. Tady se nemluví jenom o lithiu. Tady víme, že ten problém máme zejména z těžby jiných strategických surovin, které jsou v rukou jiných privátních firem, kde tento stav trvá, a trvá velmi dlouho. Nechci jmenovat ty, kteří za to nesou odpovědnost, to určitě ne, protože se jich vystřídala celá řada. Ale řekněme, že byly chráněny tyto lobbistické skupiny velmi významně až dosud, a teď se nám to vrací, na lithiu.

Musím říci, že v tuto chvíli to je tak, jak bylo popsáno, a bylo popsáno panem ministrem a panem premiérem, že je stanoveno průzkumné území, že to průzkumné území musí být stanoveno, pokud jsou stanoveny podmínky, a faktem je, že zřejmě nebyla nová strategie surovinové politiky, která stanovila strategické suroviny, tudíž ti, co rozhodovali, nemohli říct, že s tím nesouhlasí. Je to gesce ministerstva životního prostředí, kterou teď ale bude mít při předběžném stanovení, pokud o to bude požádáno, toho dobývacího území, ten zákon v tom není zcela jasný, ale tam se říká, že předběžný souhlas právě musí být dán s ohledem na strategii vlády z hlediska ochrany strategických surovin. A tam si myslím, že pravděpodobně ještě prostor pro další jednání a vývoj té kauzy bude. Ale to je otázka právníků. Já jenom říkám, že tam vidím tu možnost.

Co tedy teď? Jak jsme na tom? My jsme schvalovali v roce 2016 zákon, horní zákon, velkou novelu. Vy si velmi dobře pamatujete, že právě tato novela se týkala toho jediného nástroje, který zákon má, nikoliv tendr, jak to mají v jiných zemích, a kdo nám dá víc... Ale vláda, předtím to bylo ministerstvo, stanoví poplatek, z majetku státu, protože vyhrazené nerosty jsou majetkem státu, hradí ten poplatek, a to je to, co ten stát za ten majetek, za to, že umožnil těžbu, má. To je ekonomický nástroj, který máme. Je to jednak za území a jednak za vydobytý nerost. A právě při schvalování tohoto horního zákona jsme ještě posunuli tu nevýhodnou pozici státu z hlediska stanovení podmínek. A přesně tady, a nejen tady, ale i v Poslanecké sněmovně se jednalo o tom, jaká bude výše toho poplatku. Byly tu návrhy, je to málo, ty hlasy se velmi silně ozývaly. Ale byl tu návrh na desetinásobek. My jsme řekli: Tak to ne, to bychom ty těžaři opravdu naráz velice zatížili. Bude to dvojnásobek. Ale byl to jenom slib. Byl to jenom slib. V zákoně je, že do 10 procent. Navíc, ve sněmovně padlo, že tento poplatek bude stanoven, tak jak je návrh vlády, nařízení vlády, ale musí být trvání, nesmí být změněn po dobu 5 let. Ve sněmovně se proti tomuto návrhu hlasovalo. Kdo byl proti? Musím to teď říct.

Jediný klub, který byl proti, byl klub KDU-ČSL. Jinak všichni řekli: My chceme těch 5 let! Tady v Senátu se znovu ten návrh objevil. Musím říct, že zase byl zamítnut, resp. všechny návrhy, které měly zlepšit ten zákon, včetně tohoto, nebyly připuštěny, protože se většina 32 senátorů rozhodla, že podpoří zákon v tomto znění s touto fixací úhrady poplatků na 5 let, s tím, asi víte, jak jste hlasovali, já bych řekla, že to nebylo zcela, že by nějaký klub hlasoval pro, některý hlasoval proti, nejvíc hlasů bylo samozřejmě z ČSSD pro tu fixaci, když teď řeknu, ODS, která tady sedí, 2/3 senátorů zmizely, takže jich bylo jenom, myslím, pět, kteří tady byli přítomni. Opravdu to nechci rozebírat, ale opravdu je to velký dluh, který tady je a který způsobili ti, kteří jsou si toho vědomi.

Jak to tedy vypadá s tím poplatkem, nebo s tou úhradou za vydobytý nerost? Pan senátor Canov to řekl velmi přesně, ty podklady jsou k dispozici. Lithium? Lithium, které je na trhu, má cenu, ta cena lithia, já to tady mám přesně, je nějakých 313 500 Kč za tunu. Ale pozor, nikoliv lithia, ale je to uhličitan lithný. A to je ten problém. Pokud byla tedy stanovena, tak jak už řekl pan senátor Canov, v nařízení vlády nějaká suma, 10 000, a to ještě musím říct, že původně MPO navrhovalo 255 korun za tunu a pak teprve v připomínkovém řízení se to zvýšilo na 10 000, tak teprve tato suma znamená 0,7 % současné tržní ceny. Dámy a pánové, myslím, že k tomu není co dodávat. Mám tedy jednu velkou žádost, kterou tedy ještě nemám v usnesení, ale žádám zástupce vlády, aby uvedli do souladu se zákonem toto nařízení vlády 89 z roku 2016, protože jak už upozornil pan senátor Canov, odkaz, že se bude jednat za cenu čistého kovu, nikoliv nerostu, je skutečně v rozporu se zákonem.

Pokud se k tomu tedy vrátíme, víme, že v tuto chvíli nemůžeme měnit 5 let... 5 let tu má investor a ten, kdo má povolený průzkum, nevím, jak je to u toho povolení č. 1, dobývání, má do té doby takovýto směšný poplatek. Směšný poplatek ale neplatí jenom pro to lithium. Už tehdy, když se tady projednával zákon, tak když si přečtete moje vyjádření, tak jsme na to přesně upozorňovali, že to je špatně, že tady jsou vzácné kovy, že celé to bude významně poškozovat situaci do budoucna. Už v tuto chvíli, pokud někdo začne těžit za dva, za tři roky, může být ve výhodě, pokud nedojde ke změně nařízení, které podle mého názoru je v tuto chvíli protizákonné. Ale stejně, než bude změněno, a pokud už tam tedy probíhá nějaké dobývání, nevím, a je to povolené, tak riziko pro stát hrozí.

Lithium otevřelo tento problém. To je problém celého našeho horního práva, s tím, že s tímto by měla vláda a budoucí představitelé naší země počítat a situaci řešit, protože jinak poškozujeme zájmy, veřejné zájmy. Myslím, že na obci by si nikdo takovouto věc skutečně nemohl dovolit.

Řešení toho, že bude tím, kdo bude těžit nebo průzkumy zajišťovat, státní podnik, v tom já řešení nevidím. Máme řadu státních podniků, které víme, jak dopadly. Vůbec není garancí rizika, že opravdu bude hospodařeno správně.

Myslím si, že je to v tuto chvíli jakási pomoc, která je taková jako, dobře, tak rychle něco udělejme, ale strategickým, dlouhodobým řešením to určitě není. Děkuji.

 

Senátor Libor Michálek:  

Senátor Libor Michálek, příspěvek ohledně průzkumu a možné těžby lithia v ČR, Senát PČR ve středu 11. října 2017. (Screenshot / senat.cz)

„Dovolím si navázat na svou předřečnici, paní senátorku Seitlovou, a ilustrovat ještě některé další absurdity toho horního zákona, ze kterých čiší, že skutečně se k této problematice dlouhodobě přistupovalo nekoncepčně a stát si, řekněme, nechává brát pod rukama nerostné bohatství, a to opravdu za směšnou hubičku.

My jsme dostali v tom včerejším emailu seznam jednotlivých právních kroků. Když si člověk prochází ta rozhodnutí ministerstva životního prostředí, tak tam je vidět, že to jsou prvostupňová rozhodnutí, rozhoduje tam nějaký ředitel odboru. Jak už tady zaznělo, v podstatě pokud jednou takovéto souhlasné stanovisko je vydáno, v té první fázi, v té počáteční, tak pokud nedojde k nějakému porušení těch podmínek, které jsou stanovené v tom rozhodnutí, ten průzkum probíhá dle předpokladů, tak de facto všechna ta návazná povolení už jsou tím prvním rozhodnutím předurčena. Takže lapidárně řečeno, nějaký ředitel odboru na ministerstvu životního prostředí svým podpisem z roku 2010 rozhoduje o tom, kdo potenciálně dostane do vínku majetek v řádu možná desítek miliard korun, možná stovek miliard korun. To skutečně považuji za něco těžce nekoncepčního.

Nechci tady rozebírat potom ty další aspekty, že v tom horním zákoně je velmi omezen okruh správních deliktů, to znamená, máme tady řadu povinností stanovených, ovšem kdyby reálně došlo k jejich neplnění, tak ta pozice státu vymáhat nebo odebírat ty licence jednou již vydané, je velmi omezená. Bylo tady zmíněno to klíčové ustanovení § 24 odst. 3. Já si ho dovolím jenom parafrázovaně odcitovat. Pokud jde o otázku přednostního práva těžby, vyplývá právě z tohoto § 24 odst. 3, říká, že toto přednostní právo má organizace, která už měla ty příslušné předchozí souhlasy.

Návrh, který tady máte před sebou, je určitou výzvou pro příslušná ministerstva, aby se zamyslela právě nad legislativní úpravou toho ustanovení § 24 odst. 3. A to v tom smyslu, aby vůbec ten horní zákon umožnil zakládání společných podniků, o kterých se právě zmiňuje to příslušné memorandum. Když ještě navážu na to, co tady zmiňoval kolega Canov, proč v tom memorandu figuruje ta australská společnost, proč ne přímo ten GEOMET, dneska opravdu není možné, aby ten předběžný souhlas získala organizace, která by byla společným podnikem typu private partnership, to znamená, není možné, aby ten předchozí souhlas podle platného práva získala kupředu akciová společnost, která by z poloviny byla vlastněna státem, ať už prostřednictvím státního podniku nebo státem ovládané společnosti, a z druhé poloviny právě tou organizací, která byla tím zadavatelem těch průzkumných prací. To není možné dle platné legislativy. Takže prakticky je to o tom, že jedinou možností dneska pro stát je, že se nějakým způsobem dohodne, aby tato australská společnost přepustila část toho podílu ve společnosti GEOMET, samozřejmě, taková dohoda musí být na úrovni akcionářů, nikoli toho příslušného subjektu. Nemá smysl tady asi zabíhat do nějakých dalších podrobností, jaké by byly, nebyly šance českého státu, příp. australské firmy v nějakých arbitrážních řízeních. Každopádně, pokud by byl přijat ten návrh, který se tady týká toho ustanovení § 24 odst. 3, tak díky tomu, že to memorandum bylo podepsáno tou australskou firmou a je v něm uvedeno, odcituji ten bod 3, oba účastníci deklarují svůj záměr projednat a prozkoumat možnosti budoucích dvou dohod mezi českými orgány a společností European Metals Holdings Limited, o rámci budoucí spolupráce v oblasti sektoru lithia, včetně možného zapojení českého státu jako kapitálového účastníka příslušného projektu. Takže tato varianta, že bychom docílili v horním zákoně připuštění, aby tyto předchozí souhlasy byly uděleny těmto společným podnikům soukromého a státního sektoru, by právě takovouto realizaci umožnila.

Samozřejmě, variantou je na veškeré legislativní snahy rezignovat, ale pak už asi není téměř o čem se bavit, protože ten vývoj bude jasně předurčen. Jenom se budeme dívat, jak nějaké s.r.o. tady vytěží lithium nebo rudu, z níž se vyrábí, v hodnotě možná desítek, možná stovek miliard korun.

Takže prosba, zkusme se zamyslet nad tím, jestli takovéto usnesení k tomuto bodu nepřijmout. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  

Předseda Senátu Milan Štěch, příspěvek ohledně průzkumu a možné těžby lithia v ČR, Senát PČR ve středu 11. října 2017. (Screenshot / senat.cz)

„Já bych chtěl zareagovat na to, co tady zaznělo kolem té cenotvorby. Z tohoto pohledu si myslím, že to ještě asi bude doplněno, připomínky jsou určitě správné a je dobře, že se to tady při tomto jednání otevřelo. Tady jasně zaznělo, že datum první reálné těžby je někdy rok 22. Jestli je možné tu cenotvorbu v podobě vládního nařízení měnit každých pět let, a to nařízení je z roku 2016, tak si myslím, že vláda na tomto může v nejbližším období, tzn. po volbách, zapracovat. A může ty ceny zreálnit. Ale samozřejmě by bylo třeba je zreálnit i s ohledem na to, jaká je asi možná očekávaná výtěžnost těch nerostů. Nejen v lithiu, ale v dalších surovinách na území naší země.“

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec, příspěvek ohledně průzkumu a možné těžby lithia v ČR, Senát PČR ve středu 11. října 2017. (Screenshot / senat.cz)

„Já určitě souhlasím s panem ministrem Havlíčkem, což ho možná překvapí, v tom, kde on vidí ten prazáklad toho problému. Ten opravdu vznikl v těch 90. letech, kdy se totálně rozpadly ty velké geologické podniky. Stát ztratil tu odbornost. V zásadě, tam se to jasně ukázalo už v průběhu 90. let, kdy ty licence na zlato podle stejného zákona získávaly také zahraniční společnosti. Těch licencí byla celá řada. Bylo tady celkem osm zahraničních společností, které získaly, myslím, licence na zlato, průzkumné licence. Takže tady toho hodně padlo.

Já bych chtěl opravit některé údaje. Nevím, kdo připravoval podklady panu premiérovi, ale udělal tam chybu. Tu já bych hned uvedl na pravou míru, protože tady padlo, že z hlediska udělení těch průzkumných licencí je to jenom kompetence ministerstva životního prostředí. Není to pravda. Za mě, tedy od roku 2014, na ty vydané i prodloužené licence jednoznačně, já to tam můžu dokumentovat, myslím, že to máte i ve svých dokumentech, vždycky si vyžadujeme stanovisko ministerstva průmyslu a obchodu. Je to totiž naprosto logické, protože ono to vyplývá z toho rozdělení kompetencí, kdy už z názvu ministerstva životního prostředí jasně vyplývá, že ministerstvo životního prostředí posuzuje při vydávání těch průzkumných licencí především možné vlivy těch průzkumných prací na životní prostředí, a ministerstvo průmyslu a obchodu pak při tom svém názoru, který máme vždycky písemně, samostatně, tak by mělo zohlednit, řekněme, strategii a zájmy státu v oblasti nerostných surovin. Takže není to tak, že by ministerstvo životního prostředí, myslím, že to tady zaznělo i od pana senátora Michálka, že by nějaký úředník jen tak se podíval do toho zákona a řekl: Ha, plníš veškerá pravidla. Já ti to dám. Ne. On se ještě zeptá navíc ministerstva průmyslu a obchodu, zda tato firma, resp. tento záměr je v souladu se státní surovinovou politikou. Já se k tomuto tématu ještě vrátím. Opravil bych jenom to, co říkal pan premiér Sobotka. Vždycky, i když musím uznat, že v tomto případě až za mě, až od roku 2014, nejenom při udělení průzkumné licence a prodloužení, také při tom předchozím souhlasu, vždycky je tam významná role ministerstva průmyslu a obchodu. Mají ji tam vlastně rozdělenou.

Ten úředník v tomto případě to pracoviště, takzvaný odbor výkonu státní správy, jenom upravím, ne v Ústí nad Labem, ale v Chomutově, ale to nehraje žádnou roli, tak on postupuje podle 25 let stále stejného zákona. Všechny minulé vlády při průzkumných licencích a minulí ministři, to nebyli jenom Brabec nebo Drobil nebo Chalupa, to byli všichni ministři životního prostředí při těch stovkách licencí, které se udělovaly, postupovali podle stejného zákona, tedy podle geologického zákona a podle horního zákona, které v této podobě fungují od roku 1992. Takže ministr ani nikdo jiný samozřejmě nemá žádnou šanci takovou průzkumnou licenci ovlivnit. Když žadatel splní všechny povinnosti, tu licenci dostane, popř. mu ji prodlouží.

Pokud kritizováni v minulých dnech ministerští úředníci za to, že ty průzkumné licence vydávají, tak to mne velmi mrzelo od kolegů z ČSSD, včetně vládních kolegů, protože oni vlastně říkali, že kritizují ty úředníky za to, že respektují zákon, protože ten úředník opravdu nemůže nic jiného udělat. Jediný, kdo mu může tu jeho roli usnadnit, nebo změnit, je někdo, kdo má v gesci tzv. státní surovinovou politiku neboli surovinovou politiku státu, což je ministerstvo průmyslu a obchodu.

Vracím se k tomuto tématu, které je důležité. Tady je opravdu, nebo není vinou pana ministra Havlíčka, protože on je v tom úřadě příliš krátkou dobu, aby stačil toto předložit. On už tam nějakou úpravu předložil, byť jsme se na ní podíleli poměrně významně jako MŽP, ale já to spíš kladu za vinu panu ministru Mládkovi, jeho předchůdci, popř. dalším, že už dřív nezměnili surovinovou politiku státu, protože, vážení, v 90. letech byla vydána, jak jsem říkal, celá řada průzkumných licencí na zlato. A později, někdy v roce 99, se stát rozhodl, že zlato těžit nebude, že bude chránit ložiska zlata. Světe, div se, všechny ty průzkumné licence vypršely, protože nebyly spotřebovány. Ti investoři měli nějakou chuť se soudit, ale nakonec nic nevysoudili, ale nikdo z nich neměl memorandum.

To je totiž důležité. Není to jenom v průzkumných licencích, tady tento precedens už je. Jinými slovy. Pokud by byla surovinová politika tohoto státu změněna už dříve, aby tam jako v případě zlata bylo například napsáno, že v případě lithia nebo superstrategických surovin nemůže průzkumnou licenci dostat soukromá firma, resp. musí spolupracovat se státem, jakkoliv nutno říci, že stát na to nebyl připraven v pozici Diama, v tu chvíli by úředník na ministerstvu životního prostředí podle zákona existujícího už dnes se nemusel měnit zákon, ale on by se podíval jako dneska nebo se zeptá MPO a MPO mu odpoví ne, udělení licence této firmě není v souladu se surovinovou politikou státu a proto ji neudělíme. To by totiž bylo lze, kdyby surovinová politika takovouto možnost umožňovala.

To je jeden důvod. To znamená obviňovat z toho ministerstvo životního prostředí je opravdu – nezlobte se – nestydaté z toho důvodu, že úředník tam hraje svoji roli 25 let podle stejného zákona, který mu nikdo nezměnil. A myslím, že i řada senátorek a senátorů se tady o tom zmiňovala, že asi byly několikrát otevírány horní zákon nebo geologický zákon, ale toto tam prostě zůstává. A on se nemůže chovat jinak a nikdo mu do toho nemůže mluvit.

Jediný, kdo by do toho mohl promluvit, je opravdu ministerstvo průmyslu a obchodu. A my jsme dnes opravdu schválili docela klíčovou změnu, ale myslím si, že příliš pozdě na to. Ale to, co vyvolalo odezvu – a tato debata se tady už objevila a musím se k ní jenom připravit – to, že debata o lithiu plynula celou dobu několik let nebo možná sedm, osm let relativně velmi poklidně a teď se změnila, není to, že by někdo chtěl toto téma zneužít před volbami, kdyby nebylo nešťastného memoranda.

Najednou rozdíl a změna tohoto stavu vyplývá z toho, že tady máme pět majitelů průzkumných licencí na lithium, x–dalších desítek majitelů průzkumných licencí na ropu, zemní plyn, na jakékoliv suroviny. Ale memorandum uzavřené se státem, nebo v tomto případě s ministerstvem průmyslu a obchodu, má jenom společnost European Metals Holdings. A to přece vyvolalo nutně reakci a debatu proč dva týdny před volbami se něco takového stalo, když k tomu není důvod, protože jak tady dnes už zaznělo, tato firma minimálně pět let ještě bude shánět další povolení. Bude potřebovat stanovení dobývacího prostoru, povolení k hornické činnosti, bude dělat velkou EIA, což samo o sobě bude trvat poměrně dost dlouhou dobu, nechci teď říci, abych tak nebyl zaujatý, že někomu říkám, že dlouho bude trvat EIA, ale bude to složitá EIA, protože mimo jiné tyto doly jsou zatopené, bude potřeba vyčerpat miliony kubíků vody. Dneska nikdo neví, co a jakým způsobem se bude s touto vodou dít, bude možná kyselá, bude se muset nějak čistit. Do těžby je minimálně pět let. A příští vláda, která přijde brzy, doufejme, v příští sněmovně, bude mít celou řadu možností diskutovat dále o podmínkách.

A my jsme jenom řekli, že za prvé je zvláštní, že memorandum nešlo na vládu, protože vládou prochází celá řada materiálů, které, upřímně řečeno, někdy ani nedosahují zdaleka té důležitosti, jako má myslím toto memorandum, minimálně z politického pohledu. A šlo tam opravdu o velmi zvláštní termín, dva týdny před volbami. A to bylo něco, co vyvolalo tuto debatu.

A teď si vezměme situaci, že z pěti firem, které mají průzkumnou licenci na lithium, jenom jedna firma má memorandum. A teď se můžeme ptát, a jsou tady různé právní názory expertů na mezinárodní právo, jestli opravdu toto memorandum v případě nějakých budoucích sporů s firmou nemůže zlepšovat její pozici při nějaké arbitráži, protože, vážení, paragraf horního zákona nebo geologického zákona, který stanoví přednostní právo, za celých 25 let z ní žádná arbitráž nevyplynula, a licencí byly uděleny stovky podle stejného zákona, se stejným přednostním právem. Ale nikdo neměl memorandum.

Proto se nám nemůžete divit, že jsme byli a jsme velmi nervozní, jaké případné riziko hrozí z podpisu tohoto memoranda, protože opravdu to není houska na krámě. To je ten důvod. Jasně, pak jsou tam samozřejmě věci, kdo vlastně stojí za společností EMH, jakou má strukturu, jak tam do ní vstupuje Bakala, nebo někdo další.

Chtěl jsem opravdu jenom rychle zareagovat na některé věci. A jestli pan premiér Sobotka vždycky zdůrazňoval, že ten, kdo rozhodoval, je Richard Brabec a hnutí ANO, tak já musím říci, že nerozhodoval Richard Brabec za hnutí ANO, rozhodoval úředník z ministerstva, který na to má zákon 25 let, 25 let starý, který mnozí z vás, kdo jste nějakou dobu v Senátu nebo Poslanecké sněmovně, samozřejmě znáte a bylo x–možností ho změnit.

To kouzlo je v surovinové politice a už se dávno mohla změnit, byla stará od roku 1999. A znovu říkám, není to vina pana ministra Havlíčka, ten na to měl příliš krátkou dobu, a s něčím přišel. My jsme se také významně snažili z ministerstva životního prostředí vylepšit ingerenci státu nebo možnosti státu a ochrany jeho superstrategických surovin a dávali jsme tam také některá usnesení. Ale je to vina jeho předchůdců, pana kolegy Mládka nebo i dalších, že dříve nepřišli se změnou surovinové politiky, která by umožnila při vydání průzkumných licencí lépe zohlednit zájmy státu."

Senátorka Zdeňka Hamousová:  

Senátorka Zdeňka Hamousová, příspěvek ohledně průzkumu a možné těžby lithia v ČR, Senát PČR ve středu 11. října 2017. (Screenshot / senat.cz)

„Pan předseda Štěch se zmínil ve své řeči o věcných a právních důsledcích memoranda ve smyslu, že jsou napravitelné. Musím tady říci, že se rozhodně neztotožňuji s tím, že poukázáním na memorandum chce někdo odvést pozornost používat nerelevantní tvrzení a další podobná prohlášení. Pokud by nebylo podepsáno memorandum – a už někdo říkal v tom čase atd., všichni jsme to opakovaně slyšeli – tak se domnívám, že by se žádný mediální prostor tak nerozhořel, včetně reakcí dalších sdružení, včetně reakcí veřejnosti. Nikdo si toto nechtěl brát jako předvolební téma. Memorandum bylo vlastně zveřejněno až na základě žádosti pana prezidenta, pokud mám správné informace.

A ráda bych se tedy memoranda držela, ráda bych jej okomentovala z pohledu svého, resp. z pohledu právního zástupce, kterého jsem požádala o stručný základní právní rozbor, protože k textu memoranda jsem se dostala teprve včera. Dovolím si určité citace:

Proklamace pana ministra, že memorandum je jenom určitou proklamací, nemusí být tak naprosto jednoznačná, protože když se oprostíme od určitého politického pozadí, tak memorandum může z právního hlediska problém zakládat. Memorandum není proklamací, ze které by nevyplývaly žádným stranám žádná práva a povinnosti, domnívám se, že na základě právního rozboru, který jsem obdržela včera.

Všechna právní jednání se vždy posuzují podle svého obsahu, nikoliv podle názvu. To znamená, v názvu máme memorandum, memorandu rozumím, a v obsahu memoranda je hned na začátku uvedeno, že Česká republika a E.M.H. Limited dosáhly následující dohody: Dohoda může být vnímána za určitý závazek, resp. je vlastně základem pro jednání, ve kterém se strany dohody zavazují k určitým právům a povinnostem. Další spojení v memorandu. Oba účastníci mají v úmyslu nebo jsou ochotni .... Toto opět navazuje charakter určité smlouvy, smluvního vztahu, smluvní dohody, jelikož účastníci vyjadřují svou vůli podle memoranda jednat.

V celém memorandu se obsahově vyjadřují práva a povinnosti stran spolupracovat, podporovat, prozkoumávat.

Do tisku jsem tedy vyjadřovala otázku, proč, když je pět společností, které vlastně mají udělenou licenci, bylo memorandum podepsáno právě s touto jednou jedinou vybranou společností. Ano, protože má průzkumná práva. Ale může nastat situace, že Česká republika se rozhodne s lithiem na Cínovci naložit jinak. Jak již tady bylo řečeno, těžba může nastat nebo může být zahájena pravděpodobně nejdříve až někdy za pět let, vzhledem k procesům a úkonům, které je třeba učinit. A pokud se Česká republika rozhodne, že s lithiem naloží jiným způsobem, tak je vcelku legitimní požadavek, nebo můžeme očekávat požadavek společnosti, aby v souvislosti s legitimním očekáváním v souvislosti s memorandem požadovala určité náhrady vynaložených nákladů, které těžko dnes někdo vyčíslí, odhadne asi ano, ale striktně je nemůže predikovat.

Problém vidím v tom, že pan ministr Havlíček na sebe vzal pravomoc memorandum odepsat. Zástupci společnosti samozřejmě očekávají, že podepisují memorandum, dohodu s legitimním zástupcem, reprezentantem vlády, s legitimním zástupcem státu, přičemž memorandum, tak jak bývá zvykem, nebylo projednáno vládou, nebylo odsouhlaseno, takže legitimní očekávání společnosti o vymahatelnosti určitých předpokládaných práv plynoucích z memoranda je, jak se domnívám, namístě.

Toto jsou mé postřehy, tak jak vnímám podpis memoranda, a riziko toho, že v budoucnu by mohlo být vyvoláno mezinárodní rozhodčí řízení.

A ještě jednou zopakuji: Nebýt podpisu memoranda v tomto čase, tak se nedomnívám, že by vznikly tyto reakce a tyto požadavky na projednávání na plénu Senátu. Děkuji za pozornost.“

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček:  

„Děkuji, pane předsedající. Budu jenom velmi krátce reagovat na některé věci, které tady zazněly, a pokusím se učinit několik málo poznámek zejména pokud jde o vyjádření, o kterých hovořil pan ministr Brabec ve vztahu k ministerstvu průmyslu a obchodu. To se týká stanovisek ministerstva průmyslu a obchodu, která jsou vydávána v souvislosti s tím, jestli tento záměr je z hlediska státní surovinové politiky v pořádku.

Chtěl bych tady jenom doplnit, a on to tady možná i trochu naznačil pan kolega Brabec: Státní surovinová politika byla v minulosti přijata v roce 1999 a řadu let zůstala stále stejná. Ke změně došlo až v červnu letošního roku, kdy byla vládou přijata nová surovinová politika.

Je potřeba dodat také to a vyjádřit se k tomu, proč nebyla změněna dříve. Řeknu vám, proč nebyla změněna dříve, protože tady bylo jedno velké politické téma, které se týkalo územně ekologických limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách. To je ten důvod, proč se neměnila a nebyla k tomu politická vůle surovinovou politiku měnit, přestože pro to byly důvody. Bohužel, nestalo se tak, ale nemůže být tato vina kladena pouze ministerstvu průmyslu a obchodu. Naopak, od roku 2012, což je pět let zpátky, začal proces přípravy zcela nové surovinové politiky, která byla následně schválena, a jsem rád, že tato surovinová politika vznikla. Mimo jiné, je to také společné dílo nejenom ministerstva průmyslu a obchodu, ale i ministerstva životního prostředí a dalších subjektů, které s tímto odvětvím souvisejí.

Zazněla tady otázka, proč nebylo uzavřeno memorandum i s nějakými jinými firmami, které vlastní průzkumné licence. No, důvod je jediný, protože na Cínovci, resp. společnost Geomet vlastní průzkumné licence na jediné ložisko, které může mít národohospodářský význam, o kterém teď skutečně víme. Ostatní projekty jsou ve velmi raném stadiu, a u projektů cínovecké deponie už je vydáno povolení k těžbě, bude se těžit, ale z hlediska národohospodářského význam nemá žádný.

Když tady pan kolega Brabec hovořil o tom, proč se nepřipravovala memoranda také například na jiné suroviny, no protože u jiných surovin už tady zpracovatelský řetězec na území České republiky existuje.

Naším cílem bylo, aby lithium, které se v ČR možná bude těžit, aby se v ČR také zpracovávalo do maximálně možné finální podoby a aby bylo využitelné v rámci průmyslu ČR. Bylo důležité nebo je stále důležité, aby se nám podařilo vytvořit zcela nové moderní odvětví, které může pomoci jak strukturálně postiženému Ústeckému kraji, tak celé ČR. Víte, že téma výroby baterií je poměrně zásadní, ať už z hlediska elektromobility nebo např. uchovávání energie tzv. akumulace. To všechno jsou témata, která jsou tématy budoucnosti a je mým zájmem, aby v ČR v tomto ohledu neujel vlak a aby tyto zpracovatelské kapacity, které mohou být důležité pro ČR a pro českou ekonomiku, zůstaly právě zde v ČR.

Otázka zveřejnění memoranda. Memorandum bylo podepsáno v pondělí, proběhlo zcela transparentním způsobem, proběhlo za přítomnosti médií, za přítomnosti novinářů, zástupců regionů, představitelů jednotlivých obcí, takže jsme o memorandu nemlčeli. Memorandum bylo otevřeně komunikováno a následně bylo zveřejněno na webových stránkách ministerstva průmyslu a obchodu.

Pokud jde ještě o některé citace, které zde paní senátorka Hamousová zmínila, tak bych chtěl zmínit jednu věc. Ona tady říkala mezi Českou republikou. Dovoluji si vás opravit, paní senátorko, vaším prostřednictvím, pane předsedající, mezi ministerstvem průmyslu a obchodu a ne ČR, to za prvé. Za druhé. Účastníci nedosáhli dohody, ale následujícího porozumění. Je to oficiální překlad, který byl potvrzen úředním razítkem, který máte nepochybně také k dispozici.“

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  

Ministr Zahraničí Lubomír Zaorálek, příspěvek ohledně průzkumu a možné těžby lithia v ČR, Senát PČR ve středu 11. října 2017. (Screenshot / senat.cz)

„Zaregistroval jsem tady několik takových jenom reakcí jednoho vystupujícího, který, jak jsem pochopil, má výhrady vůči tomu přednostnímu právu, který se tady poskytuje těm, kteří přijdou do naší země a provádějí výzkum nebo mají tu prospektorskou činnost, protože získají povolení na průzkum. Chtěl bych jenom informovat vážený Senát, že tady toto právo na přednost těžby, pokud na něco narazíte, existuje v této zemi od roku 1247 nebo 1249, abych byl přesný. Je to i dílem krále Václava I. a souvisí s jihlavským horním kodexem, tedy toho krále, který tady leží na Františku. A aby bylo zřejmé, že to v naší zemi má velkou tradici, tak je tady toto právo spojeno s Ius regale montanorum, které bylo přijato v roce 1300, a v tomto případě to byl král Václav II., který potvrdil tady toto právo, že pokud tady někdo začne kopat, přijde na něco, tak to má potom právo těžit. Takže jenom bych chtěl připomenout ctěnému Senátu, že toto je něco, co skutečně má staletou historii.

Ale dokonce to není jenom tato země, ale je to něco, co platí v celé řadě civilizovaných zemí světa, že když někde získáte na prospektorskou činnost, tak máte potom právo i těžby přednostní. V tom jsme, si myslím, naprosto standardní země.

Rád bych vám řekl, že co se týče problematiky memoranda, která samozřejmě má své mezinárodní aspekty, a proto bych k tomu rád vystoupil, protože jsem to dal posoudit i mezinárodním právníkům ministerstva zahraničí, děláme arbitráže, takže věřím, že bychom také měli mít možnost se vyjádřit.

Ale než se k tomu dostanu, abych vás ujistil, že jsem přesvědčen, že nepřijdeme o Cínovec. I Krušné hory zůstanou naše, v zásadě si myslím, nic takového nehrozí. A přesto bych chtěl na úvod říct, co si myslím o tom, jak situace celá vznikla. Podívejte. Proč mluvíme o strategických surovinách? Samozřejmě, že to souvisí s tím, co se děje ve světě kolem nás. V nových technologiích a technologických postupech se ukazuje, že některé vzácné zeminy, některé vzácné prvky mají zvláštní význam. A možná si registrujete – to je pár let zpět – by začaly debaty o tom, že to má geopolitický význam. Připomínám, že třeba Čína v Africe si obsadila celou řadu zajímavých území, které se právě vyznačují tím, že jsou v nich vzácné zeminy podstatné pro budoucí technologie. Takže se začalo hodně mluvit právě o té ochraně těchto prvků, které mohou být klíčové pro budoucí průmysl.

Pokud vím, tak v Evropě to byl první Günter Verheugen, který už v roce 2009 pracoval na takovéto strategii v Evropě právě proto, abychom si ochránili některé své nerosty a bohatství, které se zdálo, že může být stále významnější i pro budoucí pokrok těch zemí. Takže se domnívám, že ta naše strategie surovinová, že když se přijala, tak si nemyslím, že by s ní byl nějaký zvláštní problém, ta se vždycky přijímá na určitou rozumnou dobu. Není třeba ji měnit každou chvíli. Ale je třeba reagovat na tuto situaci. Na to, že se dnes mluví např. v EU o superstrategických surovinách, nerostech, prvcích. A tato debata je v něčem nová. Netrvá tak dlouho. Myslím si, že je pochopitelné, že se dostala i do ČR a myslím si, že je to dokonce i správné.

Tady v naší zemi po roce 1999 se hornictví víceméně zprivatizovalo totálně, ideologický průzkum. Stát přestal dělat geologický průzkum. Ono také proto, že je to strašně drahé. Kopete dlouho a ty výsledky jsou často, to je tak desetina těch, co se začne, tak z toho něco je, takže je to velice nákladné a je to docela riskantní. Takže ten postup, který se u nás zvolil, že se dává šance prospektorům, oni mají samozřejmě podle práva povinnost ty výsledky předávat státu. Plus tedy mají to přednostní právo, o kterém se tady mluvilo, ale jinak si myslím, že je to také docela běžná praxe. Ale jenom pro pořádek chci připomenout, že hornictví se u nás zprivatizovalo a v poslední době ve vládě jsme se ve věci řekněme ochrany nerostného surovinového bohatství střetli překvapivě ovšem několikrát. A jenom tady připomenu, abyste viděli ten kontext, jedna situace ta byla kolem OKD, protože díky tomu, že se OKD ocitlo v insolvenci a stát byl klíčový věřitel, tak náhle vznikla možnost, že v OKD je možné mít kontrolu státu. A právě proto se začalo mluvit o podniku DIAMO jako někom, kdo mohl tady tu kontrolu vykonávat. Právě proto, že se provádí útlum a já za sebe jsem přesvědčen, že bych už neriskoval další privatizaci, a kolem toho byl střet. Na jedné straně mohu mluvit já a někteří další ministři. My, kolegové, jsme byli toho názoru, že by bylo dobré, kdyby DIAMO převzalo kontrolu nad OKD a doufám, že se to dokonce povede.

Myslím si, že je to docela zásadní věc do budoucna. A byli jiní, kteří prosazovali privatizaci do budoucna. Nechci to tady stavět konfrontačně, tak nebudu říkat, kdo. Ale to by první střet, kdy se ukázalo, že ochrana nerostného bohatství může být zásadní debata politická, které se pravděpodobně nevyhneme.

Nyní se debata začala odehrávat kolem lithia. Myslím si, že je velice důležitý dokument, který jsme dnes schválili ve vládě. Protože v něm se vlastně mluví o tom, jak si stát chce zajistit svou roli právě při budoucí možné těžbě některých strategických surovin. V materiálu, který jsme přijali, jsou vyjmenované. Jsou to kobalt, zirkon, wolfram. Ale také fosfáty a celá řada dalších nerostů, prvků, které jsou klíčové, mají různou klasifikaci. Některé superstrategické, jiné kritické. Zadali jsme DIAMU a geologickému státnímu úřadu, aby oni zpracovali rešerši na téma, které z těchto prvků v ČR se nacházejí ve významném množství, a bylo by třeba navrhnout nějaké řešení, třeba státní prospekci a určitý postup. Jak vytvořit situaci, že se nedostaneme do takové situace, která nastala, že zjišťujeme, že někdo už je v pokročilém stádiu prospekce nad určitým prvkem, který může být velice významný a zásadní pro budoucí vývoj nějakého odvětví průmyslu.

Tento dokument bych tady rád připomněl, který je dnes přijatý. Tam se vlastně poprvé mluví o tom, že by stát měl mít systémově větší kontrolu v této oblasti. Já tady memorandum k lithiu právě vnímám jako součást těchto debat, kdy i memorandum bylo snahou i v případě, kdy dotyčný prošel fázemi, které není možné zvrátit, protože je to podle zákona – on už má dneska dvě předběžná povolení k vymezení dobývacího prostoru, takže my tady respektujeme zákony. A přesto jediné, co se dá v takové situaci dělat, určitá přátelská gentlemanská dohoda, že i když on je v této fázi, tak souhlasí s tím, aby stát prosadil to, že by zpracování tohoto nerostu, pokud k jeho dobývání vůbec dojde, protože je to pořád otázkou. Ale v této chvíli si už říkáme, tím přátelským způsobem – což je tedy to memorandum, že pokud bude dobývání, těžba možná, tak souhlasíme s tím, že zpracování se bude provádět v ČR a že ten dotyčný nám pomůže ve vytváření výrobní řady, z které by ČR mohla mít poměrně, kdyby to všechno vyšlo, ale v tom je samozřejmě celá řada neznámých, jak jsem viděl jednu studii Vysoké školy báňské, až 740 miliard ve dvaceti letech. To je možná pro stát docela zajímavé. Ale opakuji, jsou to v této chvíli spíš sny. A to je vlastně všechno, co se stalo.

Co se týče posouzení, jak je memorandum rizikové, mohu vás ujistit, podle stanoviska, které mám, že memorandum o porozumění mezi MPO a European Metals Holdings nepředstavuje žádný smluvní závazek pro ČR, neobsahuje žádná práva a povinnosti stran, jejichž porušení nebo nenaplnění by mohlo být předmětem sporu. Memorandum nic nemění na právech a povinnostech daných právním řádem ČR. Ta zůstávají nedotčena. Memorandum samo o sobě k nim nic nepřidává. Ani z nich neubírá.

Jsem přesvědčen, že platí, co jsem tady naznačil v úvodu. Především bych chtěl každého ujistit, že lithium zůstává majetkem ČR. Nikdo ho neprodal. Ani Cínovec. Ani nic většího. Takže věta, která tady kdesi byla ve vzduchu vyřčena, že je to loupež za bílého dne, je tedy z gruntu nepravdivá. Co vláda dělala, nebo postup, který zvolila, má jediný cíl a jediný smysl. Zajistit do budoucna, pokud tady najdeme něco v nerostném bohatství – v prvcích, surovinách, co má význam pro budoucí rozvoj průmyslu, abychom měli možnost zabránit tomu, aby se to jen tak vyvezlo v ČR. Jako kdysi, ještě dnes vyvážíme kulatinu apod. To jsou věci pro zemi velmi neefektivní. Ale jde o to, abychom tyto věci tady zpracovali třeba do formy lithiových baterií, nebo třeba elektromobilů, pokud se ukáže, že vývoj půjde oním směrem, což v tuto chvíli samozřejmě nikdo z nás úplně přesně neví.

Lithium je potenciálně něco, co může být zajímavé. My se snažíme, aby se to zpracovávalo tady v Česku. To je celý smysl toho, co se stalo.

Řídíme se jedinou věcí. Zajistit strategické věci pro budoucí průmysl, pokud se ukáže, že to má takový význam. Zajistit pracovní místa. A dokonce vás chci informovat, že třeba teď v říjnu v Horní Suché u Karviné se otevírá fabrika. Je to miliardová investice právě na výrobu lithiových baterií. Jenom abyste věděli, že výrobní řetězec není jenom nějaký sen. Je to dokonce i realita, o kterou se vláda snaží.

Mohu vám říci, že v téhle věci sám za sebe mám svědomí čisté. Jsem přesvědčen, že jsme postupovali v zájmu tohoto státu. Předstupuji před vámi proto, abych vás ujistil, že já pro to, co se odehrálo v memorandu i v tom, co jsme přijali dneska, nejenže nevidím nebezpečí, ale vidím v tom kroky rozumného hospodáře.“

Senátor Miloš Vystrčil:  

Senátor Miloš Vystrčil, příspěvek ohledně průzkumu a možné těžby lithia v ČR, Senát PČR ve středu 11. října 2017. (Screenshot / senat.cz)

„Pokud se podíváme na odůvodnění rozhodnutí MŽP, které, řekněme, povolilo ten průzkum firmě GEOMET, tak tam došlo k tomu, že bylo svolané, já teď cituji z toho dokumentu, svolané ministerstvo životního prostředí tím orgánem, který vykonává státní správu 8. dubna na Městském úřadě Dubí, vedle žadatele, který tam byl přítomen, který žádal o povolení toho průzkumu, tam byli zástupci MŽP, zúčastnili se také zástupci města. Kladné stanovisko doručil Krajský úřad Ústeckého kraje, to znamená, někdo se tím na krajském úřadě zabýval, tou žádostí toho GEOMETu, vytvořil k tomu kladné stanovisko. Bylo k dispozici na tom jednání. Odbor životního prostředí a zemědělství ten dopis doručil. To byl ten dopis toho krajského úřadu. Magistrát města Teplice dal stanovisko. Opět bylo k dispozici na tom jednání. Byl to odbor životního prostředí a dopravy. Na jednání ocenil starosta města Dubí možnost bližšího seznámení s uvedeným záměrem a přislíbil předložit uvedenou žádost zastupitelstvu města k projednání. V tom odůvodnění se potom uvádí, že ho doručil. Zrovna tak to bylo s druhým úřadem. To znamená, docela to bylo uděláno celé pečlivě, nevím, jestli to šlo ještě pečlivěji, ale není to tak, že to ten úřad, a tentokrát i to ministerstvo životního prostředí, odflákl, aspoň tak to na mě nepůsobí. Nevím, co ještě dalšího měl udělat, ale opravdu si myslím, že tentokrát si to ti úředníci nezaslouží. Trošku je potřeba si to možná dočíst, to odůvodnění, do konce.

Druhá věc, kterou k tomu chci říct, říkám to jenom jako konstatování, protože bych v tomto směru nechtěl nikomu stranit nebo ne, upozorňuji, že v tom odůvodnění je také napsáno, že 3. února 2010, to nebyl ministrem životního prostředí Pavel Drobil, ale já nemám chuť ho hájit nebo něco podobného. Ve věstníku vyšla nabídka, aby ten, kdo chce získat právo na průzkum a vyhledávání nerostů, se přihlásil. A to tam viselo 30 dní. V té době byl ministrem životního prostředí Vladimír Tošovský. A potom byl ministrem průmyslu a obchodu. Nebo on byl ministrem průmyslu a obchodu. Pardon. Ministryní životního prostředí byla Rut Bízková. Takže pokud někdo v nějakém okamžiku se měl starat o to, aby Diamo něco dělalo, tak to bylo zřejmě v době, kdy ta nabídka byla vyvěšena a kdy bylo možné se do toho přihlásit a následně potom by k tomu došlo. Nic takového se nestalo. Pavel Drobil nastoupil do funkce 13. července, vy jste taky starostové, 13. července 2010. Já upozorňuji, že to rozhodnutí, které dával ten úředník ministerstva životního prostředí, bylo vydáno 20. července. Myslíte si, že Pavel Drobil přišel na ministerstvo životního prostředí a díval se, co dělá úředník, který připravil rozhodnutí o průzkumu? Fakt to mu věříme, že to takhle měl vymyšlené a tak dále? Nebo to bylo v kompetenci předchozího ministra, který řídil nějak ten úřad? Když se na to podíváte dopodrobna a podíváte se přesně na ta data, dáte si tu práci, tak se dostáváme k úplně jiným ministrům, k jiným ministryním, k jiným jménům, než na první pohled jsou diskutována. Ale já si nemyslím, že to je podstata té věci, protože tím, co řeknu na konci, vás možná překvapím. Mně se nezdá, že tady někdo z hlediska toho, jak byl dodržován zákon, významně pochybil. Nezdá. Já prostě tomu nerozumím. To je nějaké plácnutí do vody, které tady skutečně někdo vyvolal. A nyní se staví do role obviněného málem a obviňovaného, přitom kdyby byl ticho, tak to funguje.

A uznávám, že jediné výhrady, které jsou naprosto v pořádku, které to vlastně otevřelo, jsou ty výhrady, které tady říkala Jitka Seitlová, pan senátor Canov, pan senátor Michálek atd. To jsou výhrady obecného charakteru. Tento případ je obnažuje, protože se o něm začalo mluvit více než o jiných. Ale není to tak, že v tomto případě by se choval někdo nějak významně jinak než u jiných případů.“

Senátor Ladislav Kos:  

Senátor Ladislav Kos, příspěvek ohledně průzkumu a možné těžby lithia v ČR, Senát PČR ve středu 11. října 2017. (Screenshot / senat.cz)

„Podíval bych se na to z takového ekonomicko-technologického pohledu. Mám vystudovanou chemii. Mnoho let jsem se živil chemickou technologií. Takže si dovolím trošku jiný pohled, abyste věděli, že celá ta záležitost není vůbec jednoduchá, ani po technické stránce.

Lithium se těží v Evropě naprosto minimálně, těžba probíhá v nějakém malém měřítku pouze v Portugalsku, většina těžby probíhá v Austrálii, v Chile a v Argentině. Asi je vám všem jasné, proč. Protože samozřejmě jednak jsou tam ložiska a jednak tyto procesy docela silně zatěžují životní prostředí.

Té těžbě u nás nenahrává ani další skutečnost, a sice že ta ruda, ten nositel toho lithia, který se jmenuje cinvaldit, má pouze 1,6 % lithné složky, zatímco na ostatních nalezištích, kde se těží tím pevným způsobem, těžbou, tak mají ty suroviny lithia mnohem víc, mezi 4, 6 a někdy i 10 %. Ale úplně zásadní věcí je to, že technologie zpracování té rudy, která se vyskytuje na Cínovci, to znamená toho cinvalditu, tak není dosud nikde v provozních podmínkách používaná, existují pouze poloprovozy, jeden z nich je na VŠCHT, kde se tím VŠCHT mnoho let zabývá. A teď postupně snad v letošním roce se chtějí dostat do poloprovozních podmínek. Celý ten proces probíhá tak, že se tady ruda natěžená, to znamená ta směs toho balastu a té lithné složky musí nadrtit pod 0,1 milimetru. Tato nadrcená frakce se potom podrobí magnetické separaci, při které se oddělí cinvaldit. A touto separací se získá ta základní složka pro další postup, která obsahuje 1,2 % té lithné složky pouze. Pořád pracujeme s 99 % balastu.

Tento získaný koncentrát po magnetické separaci se potom spéká s hydroxidem vápenatým a se síranem vápenatým při teplotách 900 až 1000 stupňů, což sami vidíte, že je velice ekonomicky, energeticky náročná operace. Dále se ten koncentrát louží a sráží se uhličitan lithný pomocí uhličitanu draselného.

Takže technologie je velice obtížná. A vzhledem k tomu, že se, tak jak jsem viděl byznys plán té firmy GEOMET, vzhledem k tomu, že se jedná o zpracování několika milionů tun ročně té horniny, tímto způsobem, to znamená, že musíte nadrtit několik milionů tun horniny pod 0,1 milimetru a provést s ním celý tento technologický proces, tak samozřejmě je tato technologie i velice nákladná. Je velká otázka, jestli bude moci nějakým způsobem konkurovat technologiím, které se používají právě v těch zemích, třeba jako je Chile, kde na poušti Atacama se pouze louhují vodou nějaké solné usazeniny, a následně se lithium získává z roztoku, bez všech těch operací, které jsou tady potřeba.

Co se týká té složky ekonomické, tak v novinových článcích i v různých dalších médiích létají biliony, které jsou s tím českým lithiem spojené. Já jsem si zase vzal ten byznys plán, kde tedy firma chce zpracovat každoročně několik málo milionů tun horniny, ze které by se vyrobilo několik set tisíc tun uhličitanu lithného, takže za těch 21 let, na které je ten byznys plán postaven, tak jsou celkové výnosy 101 miliard korun, z toho vlastního lithia, které je natěžené, z toho lithia jako suroviny. Takže se nejedná o nějaké biliony, ale skutečně cca 100 miliard řádově.

Bylo už tady řečeno, že to, co má dostat stát za současných podmínek z té těžby, to znamená z těch poplatků za to vytěžené lithium, že jsou to skutečně drobné, a tady já bych to skutečně nazval krádeží za bílého dne, protože za současných podmínek by český stát dostal 10 000 korun za tunu lithia jako takového, tak jak je to určeno v tom nařízení vlády, nicméně, správně by měla být stanovena cena na jednu tunu uhličitanu lithného a pak by stát místo 10 000 korun za tunu dostal částku řádově větší, což by znamenalo při tom objemu těžby, o kterém jsem se tady zmínil, částku asi půl miliardy korun za rok. Není to žádná horentní částka, ale jak jsem říkal, ta těžba má nejenom svoje výnosy ve formě vytěženého lithia, resp. uhličitanu lithného, ale má samozřejmě svoje náklady, které nebudou malé. Přiznejme si, že někdy poplatek za těžbu, pokud je nějaký smysluplný, je asi mnohem lepší, než nějaká nejistota, s tím, jak vůbec celá technologie proběhne. Já sám musím říct, kdybych byl postaven před takovýto projekt, tak bych si asi velice drbal hlavu, jestli do něčeho takového jít, nebo nejít.

Pak mám tedy ještě poslední dovětek. Ten se vlastně trošku vrací k tomu memorandu, kde v tom bodu 3 právě je nějaká dohoda na tom, že ty české firmy by měly participovat na tom dalším zpracování toho uhličitanu lithného. Jak tady padlo, měli jsme málo času na přípravu, takže jsem jenom letmo si zhlédl ty ceny těch baterií, které se následně z toho uhličitanu lithného vyrábí, ale víceméně z uhličitanu lithného, který se vytěží za rok, tak hodnota autobaterií, která se z něj dá vyrobit, je násobně, resp. řádově větší. Takže určitě požádám členy vlády, pokud budou i ve vládě další období, aby této záležitosti věnovali velkou pozornost, protože ty ekonomické přínosy z toho následného zpracování lithia jsou skutečně mnohem větší než přínosy z té těžby. Takže není až tak klíčové, kdo bude to lithium těžit, ale považuji za mnohem klíčovější, kdo to lithium potom následně bude zpracovávat do těch konečných produktů.“

Senátor Zbyněk Linhart:  

Senátor Zbyněk Linhart, příspěvek ohledně průzkumu a možné těžby lithia v ČR, Senát PČR ve středu 11. října 2017. (Screenshot / senat.cz)

„Když někdo spočítá množství lithia, miliony tun, vynásobí zjištěnou cenou, jako kdyby to byla ruda připravená ve skladu, a za tu cenu by chtěl prodávat, vychází mu čísla v bilionech korun. Nijak nekouká na všechny složitosti a rizika spojená nejen s těžbou, ale i s následným základním zpracováním, nechce snad ani zohledňovat energetickou a surovinovou nákladnost a také zátěže v oblasti životního prostředí. Je zřejmé, že tak jednoduchý výpočet to nebude. To, co si zaslouží naši pozornost, jak zde již bylo uvedeno, je cena lithia na trhu, což je více jak 10 000 dolarů za tunu karbonátu lithného, prognóza pětiletá je 20 000 za tunu. Ten obsahuje 10 % lithia, ze kterého stát podle platného nařízení vlády má na úhradách 10 000 korun za tunu. Je to nepatrný zlomek, s přihlédnutím ke všem ohromným nákladům zpracování základní suroviny a související je to opět, tak jako v mnoha jiných případech, jen zanedbatelně malá částka pro majitele této suroviny, to znamená pro stát. A to je podstata, čemu bychom se měli věnovat, jak už zde bylo uvedeno. To, co je tedy důležité, co má stát v ruce, jsou právě úhrady z vydobytých nerostů.

Na jaře loňského roku jsme zde projednávali novelu tzv. horního zákona. V něm se měnilo to, že sazby za úhrady z vydobytých surovin, které do té doby byly určovány vyhláškou, se dějí pomocí nařízení vlády. Měl bych v této souvislosti čtyři otázky, na které bych prosil odpověď, pokud možno, dnes nebo následně.

1) Proč vláda navrhla a prosadila v novele horního zákona z loňského roku to, že sazby úhrad z vydobytých nerostů se určují jen nařízením vlády?

2) Jak vláda došla ve svém nařízení č. 98/2016 Sb., ze dne 16. března 2016, k sazbě za lithium ve výši 10 692 korun za tunu?

3) Může vláda zákonodárcům poskytnout expertizu, na základě které byla tato sazba stanovena?

4) Jak bude řešeno vyčíslení poplatků za doprovodné nerosty při těžbě lithia, jako je rubidium a cesium?“

Senátor Ladislav Václavec:  

Jsem rád, že to memorandum vlastně otevřelo Pandořinu skříňku s touto problematikou.

A pokud opravdu naše zákony umožňují to, že se zbavujeme strategických surovin, tak je jenom dobře, že se to otevřelo, že o tom jednáme a že to povede ke změně těchto zákonů. Myslím si, že to je dobře, že by to měl být věcný výsledek našeho jednání. Sám osobně rád podpořím každé usnesení, které povede k obecné změně těchto zákonů, nebo k výzvě vlády, aby se změnily tyto zákony, které jsou asi nepříliš dokonalé.

Jenom bych rád věděl, proč tak spěcháme s prodejem lithia, proč jsme tak spěchali s tím memorandem, opravdu 2 týdny před volbami, nebo před skončením funkčního období vlády.“

 

Senátor Radko Martínek:  

Senátor Radko Martínek, příspěvek ohledně průzkumu a možné těžby lithia v ČR, Senát PČR ve středu 11. října 2017. (Screenshot / senat.cz)

„Mám akorát takovou jednoduchou otázku. My se tady už tři nebo možná ještě víc hodin bavíme, bavíme se velmi rozumně, umírněně, nekřičíme na sebe. Ale garantuji vám, že z toho našeho vystoupení nikde nebude ani čárka. Zatímco v tom samém čase, kdy my tady takhle rozumně se snažíme najít tu podstatu té věci, bavíme se, tak jiní vykřikují, vyhlašují neuvěřitelné věci, chovají se neuvěřitelným způsobem sprostě a arogantně. A těch jsou plné noviny. A to je samozřejmě otázka, která je širší než na tuto debatu. Já se přiznám, že pro mě tento střet ani nebude takový, protože to jádro, všichni víme, že není až tak podstatné, ale mě bude opravdu zajímat výsledek té věci. Jestli ten, který řve, podvádí a lže, jestli nakonec zvítězí proti logickým argumentům.

Pan ministr Brabec, to bude jediný, ke kterému se vyjádřím, nám tady řekl, já musím obecně jako bývalý ministr říct, že mám velké porozumění pro oba ministry, protože jako bývalý ministr samozřejmě vím, jak to tam funguje, musím říct, že někdy ani ten ministr, my tady mluvíme, kdo měl jak předvídat, ale když jste v chodu úřadu a ten nějak funguje, tak vás ani nenapadne mnohdy, že by nějaká věc měla způsobit nějakou velikou reakci, protože prostě vám ti úředníci předkládají nějaké věci, je to v nějakém běhu, nějak to skončilo, vy na to nemáte moc času, takže se tomu věnujete až na poslední chvíli. A pokud shodou okolností tam nemáte někoho, který vám řekne v tom konkrétním okamžiku, z tiskového nebo nějakého mediálního odborníka nebo někoho, který vám řekne, pozor, mohlo by z toho něco být, tak v zásadě nemáte čas tomu ani čelit. Myslím si, že z tohoto pohledu je ta role v zásadě obou ministrů nezáviděníhodná.

Pana ministra životního prostředí bych se zastával, resp. úředníků ještě víc, protože oni postupují skutečně podle zákona. Paní kolegyně Seitlová to tady řekla. Sice řekla, že to byli sociální demokraté, já bych zase zdůraznil, že byli různí sociální demokraté jako já, kteří velmi vehementně proti zákonu hornímu vystupovali, budou proti tomu vystupovat velmi... Nakonec, pan kolega Hampl, myslím, tady uváděl, jestli si dobře pamatuji, příklady z Kanady a další. Já bych poprosil vyzvat pana premiéra i v té době, protože bůhví jak dlouho tam ještě bude, on tam taky může být ještě půl roku, tak já bych ho chtěl vyzvat, prostě ten horní zákon je loupež za bílého dne, jak to tady někdo říkal. A jestli opravdu platí, že se dokonce změnilo to, co tady bylo řečeno, zatím nikdo nereagoval na pana kolegu Canova, jestli to tak skutečně je, nebo není. Tak je to ještě násobek toho. Je potřeba si, prosím, uvědomit, že veškeré nerosty této země jsou tohoto státu a jeho občanů. Nejsou to peníze těch firem, které to budují. Kolik už těch uhlobaronů a dalších si na tom vydělalo miliardy a teď je utrácí po Floridách, jezdí všude možně, a nakonec to vždycky skončí stejně. Nakonec to skončí tak, že když to všechno vyrabují, tak to hodí jako OKD na krk státu a ty se nakonec ještě starej, i když z vlastního majetku jsi neměl téměř nic. Já si myslím, že toto, jestli k něčemu tato aféra je, tak je to k tomu, abychom se opravdu zcela vážně zamysleli a této věci už udělali jednou definitivně, ale jasně konec. Prostě, to je majetek státu, největší profit z toho bude mít stát. Ne žádné firmy, které z toho profitují a odvádějí prostě si ty peníze bůhví kam a bůhví na co.

A abych nebyl nekonstruktivní, tak chci říct jedno. My i my senátoři máme možnost, jak celou záležitost lithia pomoci řešit, a sice tím, že prostě změníme horní zákon. A pokud se k tomu nerozkývá vláda, tak máme nakonec možnost to udělat i my, a když změníme i ty systémy, resp. ty odvody z těch nerostů, tak samozřejmě prostřednictvím zákona. A i firma, která podle těch zákonů má vlastně právo nakonec se dopracovat až k tomu, že se to bude těžit, a vlastně se do toho nikdo nemůže dostat, tak i to můžeme změnit tím, zákonem.

Samozřejmě, že se vystavujeme tím případem eventuálně nějakým teoretickým sankcím potom, resp. jakýmsi zmařeným investicím, ale upřímně řečeno, jestli to uděláme a změníme ten poměr zisků z toho vytěženého nerostu ve prospěch státu, jestli změníme ten proces tak, abychom v každém okamžiku mohli kontrolovat, jestli ta firma, která prostě se tady na tom podílí, tak jestli je to firma, která opravdu směřuje k tomu, co chce ten stát, tak nakonec i ty případné arbitráže mohl přijít velmi levně. Protože jestli platí to, že ten výtěžek bude takový, jak tady bylo řečeno, tak to je tak bagatelní záležitost, že si myslím, že jestli to změníme a vrátíme aspoň ty půl miliardy, ale to není jenom v tom lithiu, to je v celé řadě dalších věcí, zpátky státu, tak se nám to bohatě vrátí.“

 

Senátor Patrik Kunčar:  

Já jsem dnes objevil rozhovor s ředitelem státního podniku Diamo Tomášem Rychtaříkem, kde on jednoznačně uvádí, že se tady pořád bavíme hlavně o lokalitě Cínovec, že v případě cínovecké deponie jde o odkaliště. Je tam uložena vydobytá rudnina, která zbyla poté, co se z ní vzal cín. Pozemek s odkalištěm patřil Diamu. Ale to ho prodalo zájemci, jež nabídl nejvyšší cenu, protože podle tehdejších propočtů lithium nevycházelo jako lukrativní kov. Počítalo se s tím, že se tam budou těžit stavební suroviny a písky horší kvality, které se budou používat především na stavby.

Teprve poté, co cena lithia stoupla, se z toho stává zajímavý objekt. Lithium je zde obohaceno na 3 %. Pro srovnání, pod zemí má hornina kovnatost, to znamená obsah lithia, pouze 0,2 %. To tedy potvrzuje prostřednictvím pana předsedajícího slova kolegy Kose, který nám tady udělal trošku ten chemický exkurz o tom, jak to s tou horninou je. To znamená, svého času skutečně se nejednalo o nic lukrativního. Stát od toho prostřednictvím státního podniku Diamo dal ruce pryč.

Teprve až teď se ukazuje, jaká to byla chyba, že ta surovina je skutečně lukrativní, takže bych se přimlouval za to, co tady zaznělo. Pojďme udělat maximum pro to, aby se do budoucna tyto chyby neopakovaly, abychom i v tomto případě ještě zachránili, co se zachránit dá. To znamená, aby z toho stát svým způsobem měl užitek.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  

„Děkuji. Dobrý večer, vážené senátorky, vážení senátoři. Já jsem tu rozpravu podrobně poslouchal. Děkuji za všechny konkrétní náměty, které se v ní objevily, protože s nimi určitě budu pracovat, byť samozřejmě mandát vlády je omezen, tím, že máme volby do Poslanecké sněmovny, do doby, než bude ustavena vláda nová, na základě výsledků voleb do Poslanecké sněmovny. Nicméně, využiji jak ty písemné podněty, které jsem od vás obdržel, tak i steno z té dnešní schůze, požádám o zpracování konkrétních odpovědí, pokud tady zazněly konkrétní dotazy, tak, aby příslušná ministerstva, ať už je to ministerstvo životního prostředí nebo ministerstvo průmyslu a obchodu dodaly podklady a vy jste se dočkali konkrétních reakcí na otázky, které se zde v rámci rozpravy objevily.

Chci znovu připomenout, ta debata se toho týkala jen částečně, že vláda v uplynulých měsících přikročila k úpravě surovinové politiky, to znamená, přijali jsme určitá rozhodnutí, naposledy dnes, která budou mít konkrétní důsledky, pokud jde o aktivitu státu ve vztahu k průzkumu těchto nerostných surovin, to znamená, vláda dnes posvětila návrh ministra Havlíčka v tom smyslu, že stát bude napříště přistupovat mnohem aktivněji ke zkoumání možností průzkumu a následné těžby významných nerostů nebo superstrategických nerostů, tak, aby byly vytvořeny systémové předpoklady. Ty systémové předpoklady budou mimo jiné také vytvořeny tím, že bude ještě upravena surovinová politika.

Dnes jsme se dohodli na tom, že návrh na úpravu surovinové politiky bude předkládat ministerstvo průmyslu do konce ledna příštího roku, tak, aby se právě zohlednil ten mechanismus, na kterém se dnes shodla vláda. To znamená, už na základě té práce, která proběhla v uplynulých měsících, dochází k reflexi toho stávajícího, nevyhovujícího stavu, kdy vlastně stát se nikterak neangažoval v minulosti v oblasti průzkumů. A ukazuje se, že to je chyba, protože minimálně stát nemá vlastní ověřené informace, které se týkají těchto významných lokalit, které mohou být důležité i z ekonomického hlediska. To je první poznámka.

Druhá poznámka, chci ocenit ty z vás, kdo zmiňovali význam zpracování lithia na území ČR, protože pokud budou úspěšné ty záměry, které se budou týkat těžby, v příštích letech tato těžba na území ČR bude realizována, ať už soukromým subjektem nebo ve spolupráci soukromého a státního subjektu, tak pro míru přidané hodnoty a ekonomickou rentabilitu pro Česko jako takové, pro naše občany, je skutečně klíčové, aby docházelo ke zpracování lithia na území ČR. A právě v tomto smyslu začalo konkrétní kroky podnikat ministerstvo průmyslu a obchodu. Předpokládám, že v těchto krocích bude pokračovat i po volbách do Poslanecké sněmovny.

Já na základě té dnešní debaty, to je třetí poznámka, samozřejmě zde zazněly konkrétní dotazy a podněty, které se týkají úhrady za vydobyté nerosty, čili já tady požádám pana ministra Havlíčka na základě té dnešní diskuse o určitou analýzu, pokud jde o ty otázky a pochybnosti, které dnes tady byly konkrétně na půdě Senátu vzneseny, a požádám pana ministra, aby se ministerstvo průmyslu k té věci konkrétně vyjádřilo, eventuálně navrhlo úpravy změny pro to období, které je před námi.

Takže tolik alespoň velmi stručně, protože nechci znovu rozpoutávat další kola diskusí. Chci ocenit fakt, že se dnes skutečně v Senátu debatovalo věcně. Má to konkrétní výstupy, se kterými i vláda bude schopna v příštích měsících pracovat.“

Senátor Miloš Vystrčil:  

„Já bych chtěl poděkovat kanceláři Senátu alespoň za ty podklady, které jsme v té krátké době, která byla k dispozici, od návrhu tohoto bodu na program jednání Senátu, obdrželi. Já osobně souhlasím s tím, že nám některé informace chyběly, na druhé straně, jsem přesvědčen, neboť jsem to sám učinil, že ta rozhodnutí, případně dopisy, které šly z ministerstva průmyslu a obchodu nebo od pana ministra Brabce, příp. memorandum, nám umožnily se docela dobře z hlediska chronologie vývoje té události a problematiky kolem lithia zorientovat. Myslím si, že to není tak úplně, když říkáme, že jsme byli na tu debatu nepřipraveni. Jak říkám, ten pocit, aspoň já jsem takový neměl.

Z těch vystoupení, kdybych je rychle prošel, protože si myslím, že si to ti vystupující zaslouží, tak pan senátor Canov upozorňoval jednak na věc, na kterou upozorňovala následně i paní senátorka Seitlová, a to je nedostatek horního zákona, zejména ocenění ceny nerostů nebo těžené hmoty, s tím, že tam ještě položil ještě jeden dotaz, já bych poprosil možná ještě pana premiéra, aby si ho taky zařadil mezi ostatní, proč to memorandum není podepsáno s firmou GEOMET, ale s firmou australskou. Vždycky pan ministr to potom komentoval, vždycky říkal: Firma GEOMET, resp. australská firma, já nevím, co znamená to respektive, my víme, že ta australská firma přes anglickou firmu vlastní tu českou firmu, ale jestli to znamená, že je dobře, že se to memorandum podepsalo s tou firmou, z tohoto mého názoru úplně jasné není. Třeba to bude potom v té odpovědi panu senátorovi Canovovi.“

Celý přepis proslovů, audio i videozáznem z jednání v Senátu PČR je dostupný na stránkách Senátu zde