Patří kůň do Národního parku?

Patří kůň do Národního parku? (Arthur Brognoli | Pexels)

Když jsem shlédl tento krátký dokument, znovu jsem si uvědomil, jak je důležité, aby naše lesy spravovali lesníci – srdcaři, nikoliv ziskaři sloužící komukoliv i na úkor lesa.

Ve své 60. leté praxi počínaje lesním učněm, lesníkem až po fořta, jsem obdivoval práci a souhru Pana kočího (nikoliv člověka u koní) a koně. Byla to většinou jedna bytost! Jejich práce jsem si vážil a jako vedoucí pracovník na své lesní správě, vždy jsem ji prosazoval jako šetrnou technologii pro celý lesní ekosystém, ale i následně i technologii ekonomickou, při zahrnutí všech výhod z ní vyplývajících.

Dokument o využití chladnokrevných koní

Když někdo viděl práci kvalifikovaného těžaře, který uměl dříví směrově nakácet tak, aby nepoškodil přirozenou obnovu a následně Pan kočí, dříví šetrně přiblížil, ušetřil jsem na zalesňování, protože nevznikala holina, na ochraně kultur atd.

O neporušeném hydrickém režimu v těchto porostech, ale i minimálním vlivu na mykorhizu nemusím nikoho přesvědčovat. Ony stromy totiž mezi sebou komunikají… Stejné jsem prosazoval i v Národním parku Šumava. O to větší bylo moje zděšení, když jsem odešel před 10 lety do důchodu, že tato technologie začala být opomíjena a přednost dostávala harwestorová technologie – tedy podpora strojů na sklízení dříví.

Argument, že i v národním parku se jedná o zisk, je přinejmenším – slušně řečeno – zavádějící. Nevidět lesní ekosystém, jako komplex živých organizmů, může pouze člověk v tomto směru neznalý, nebo člověk toužící po co nejrychlejším maximálním zisku z těžební činnosti. A to nepatří ani do lesa hospodářského, natož do lesa určeného pro ochranu přírodních procesů.

Vrcholem pro mne bylo, když jsem slyšel a viděl v tomto pořadu České televize současného náměstka pro lesy Národního parku Šumava, který tuto technologii zatracuje a prohlašuje, že koně svými ostrými podkovami udělají v lese více škod. Byl jsem zděšen a dovoluji si vám tento pořad v odkaze připomenout – ke shlédnutí zde.

Paradoxem je, že stejný náměstek NP Šumava, tedy pan Kozel, za bývalého ředitele Mánka, koně dokonce do majetku této organizace za státní peníze nakupoval, včetně vybavení, postrojů, vozů, upravoval maštale, atd a po změně ředitele je zase prodával. Hezky to popisoval ve svém blogu, již zesnulý novinář, šumavský myslivec a milovníh Šumavy, pan Václav Bouda. (zdroj)