Analýza věcného záměru nového civilního řádu soudního (CŘS)

Analýza věcného záměru nového civilního řádu soudního. (Pixabay)

 

Ministerstvo spravedlnosti ČR zveřejnilo od listopadu 2017 na internetových stránkách rezortu (zde) k veřejné diskusi, respektive k prosondování reakcí veřejnosti, věcný záměr nového civilního řádu soudního (zkr. CŘS), který by v budoucnu měl nahradit v současné době platný Občanský soudní řád (zkr. o.s.ř.)

Po bližším seznámení se s věcným záměrem nového civilního řádu soudního (zkr. CŘS) dospěli zpracovatelé této analýzy k závěru, že Ministerstvo spravedlnosti ČR nemůže snad myslet svůj záměr vážně a navíc jej snad nemohli zpracovat lidé z Ministerstva spravedlnosti ČR, což je ústřední orgán státní správy ČR v jehož čele stojí člen vlády (viz zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR , § 1, § 11, § 20 a násl.), který skládá slib níže uvedeného znění (čl. 69, odst. 2 Ústavy ČR ): „..... Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení“.

V době zveřejnění věcného záměru CŘS je ministrem spravedlnosti ČR JUDr. Robert Pelikán (nominant hnutí ANO).

 

„..... Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení“.

- výňatek ze slibu člena vlády ČR.

 

Na zpracování dotyčného věcného záměru tedy zcela nepochybně dopadají příslušná ustavení Ústavy ČR, Listiny základních práv a svobod ČR (LPS ČR), a též v souladu s čl. 10 Ústavy ČR příslušné mezinárodní smlouvy, a další normy vnitrostátního práva, které navrhovatel při zpracování věcného záměru měl povinnost respektovat a tudíž do tohoto zapracovat, a to zejména:

• čl. 14 (spravedlivý soud), čl. 26 (rovnost před zákonem a zákaz diskriminace) mezinárodního Paktu o občanských a politických právech – č. 120/1976 Sb. (dále jen Pakt)

• čl. 20 (rovnost před zákonem), čl. 21 (nediskriminiace), čl. 47 (právo na účinný prostředek nápravy a na spravedlivý proces) Listiny základních práv EU, Ú.v. EU C 303, 14. 12. 2007, s. 1-16 (dále jen LZP EU)

• čl. 6 odst. 1 (právo na spravedlivé soudní řízení) , čl. 8 (právo na na respektování soukromého a rodinného života, včetně obydlí a korespondence, čl. 13 (právo na účinný opravný prostředek) , čl. 14(zákaz diskriminace) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, č 209/1992 Sb., dále jen EULP

• č. 1 (základní ustanovení), čl. 2 (lid) čl. 4 (základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci), čl. 9, odst. 2 (změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná), čl. 9, odst. 3 (výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu), čl. 95 odst. 1 (vázanost soudu zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu), čl. 95, odst. 2 (právo soudu předložit věc Ústavnímu soudu ČR, pokud dojde k závěru, že zákon, jehož má být ve věci použito je v rozporu s ústavním pořádkem) Ústavy České republiky, č. 1/1993 Sb., dále jen Ústava ČR

• čl. 1 (rovnost, základní práva), čl. 3 (záruky), čl. 4 (povinnosti a jejich ukládání), čl. 36, odst. 1 (každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu), čl. 36, odst. 2 (přezkum rozhodnutí) Listiny základních práv a svobod ČR, č. 2/1993 Sb., dále jen LPS ČR

• § 3 a násl. Zák. č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád (o.s.ř.) v platném znění (Občanské soudní řízení je jednou ze záruk spravedlnosti a práva) , zkr. o.s.ř.

• § 4 (Ministerstvo financí), § 11 (Ministerstvo spravedlnosti), část třetí – zásady činnosti ústředních orgánů státní správy (ust. §§20 a násl.)

Zák. č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, dále jen „Kompetenční zákon“, zkr. KZ

• § 4 (před soudem jsou si všichni rovni),

§ 62 (slib soudce a přísedícího)

§ 82 (odpovědnost soudce), § 87 a násl. (kárné provinění soudce) Zák. č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), dále jen „ZSS“.

 

Na zkoumaném případu věcného záměru CŘS je hned na první pohled zarážející, že jeho autoři vůbec nezmiňují jako východiska ke zpracování věcného záměru CŘS normy vyšší právní síly o ochraně základních lidských práv a svobod, vyplývající z Ústavy ČR, LPS ČR a mezinárodních smluv dle čl. 10 Ústavy ČR a členství ČR v mezinárodních organizacích (OSN, EU, Rada Evropy) tak, jako-by pro ČR vůbec neexistovaly.

Konec konců pro ČR je tento trend stále typičtější, což se začíná odrážet i na mezinárodním postavení a hodnocení ČR v oblasti občanských práv a svobod , kde zaznamenává významný pokles s negativním výhledem.

Kupříkladu: The Economist

Zpracovatelům této analýzy se tedy ani nechce věřit, že dotyčný věcný záměr CŘS zpracovalo a nabídlo k diskusi Ministerstvo spravedlnosti ČR, tedy státní orgán. Nechceme nikomu sahat do svědomí, ale zpracování dotyčného věcného záměru CŘS nese silný rukopis a vliv nějaké lobby, zřejmě advokátské. Viníka hledejme tam, kde je prospěch, jak uvidíme dále.

Oproti zcela chybějícím východiskům z oblasti základních lidských práv a svobod, jak uvedeno výše, autoři věcného záměru CŘS vycházejí, aniž by tuto skutečnost řádně odůvodnili, zejména z německých, rakouských a švýcarských procesních předpisů, tj. ze zemí, které až na období druhé světové války nemají zásadním způsobem narušenou demokratickou tradici, občanskou společnost a chápání spravedlnosti.

To se ale o České republice a české společnosti říci nedá.

Předkladatel zákona tedy chce zavést a postavit nový civilní procesní předpis, který má upravovat chování soudů a účastníků řízení, na pokřivené a zavirované půdě justice, na pokřiveném chápání občanské společnosti, jednotlivce a spravedlnosti, aniž by předtím prostředí vyčistil od klientelistických vztahů, osob, které chápou právo a spravedlnost pro svůj užitek, aniž by provedl debolševizaci a deklientelizaci justice a osob s justicí spjatých, včetně členů advokátní komory (advokátů).

Navíc autoři věcného záměru poněkud opomněli zdůraznit, že soudy a další činné subjekty mají sloužit v prvé řadě na ochranu základních lidských práv a svobod účastníků, ke kterým patří i přístup k soudu. Neuvedli ani odkaz na příslušné mezinárodní smlouvy o ochraně lidských práv a svobod, které ČR ratifikovala a kterými je vázána.

A tak se stalo, že podle tohoto návrhu CŘS chtějí zavést advokátský proces, což v praxi znamená, že občan či firma nebude mít přístup k soudu, pokud nebude povinně zastoupen advokátem (viz zde), což ale koliduje s normami vyšší právní síly.

 

Jenomže:

Advokát je členem advokátní komory, která je kontrolována státem.

Řada občanů advokáta nechce a to z různých důvodů (nespolehlivost, neschopnost, nedostupnost, jiné).

Je věcí každého svéprávného občana, zda před soudem chce vystupovat sám, nebo se nechat zastupovat někým, komu důvěřuje.

Podle zákona o advokacii je advokát vázán pokyny klienta, sám neví co má dělat. Je „tlumočníkem“ vůle svého klienta.

Navrhovaný předpis omezuje či přímo zamezuje přístup občana k soudu.

 

Nyní tedy k jednotlivým částem věcného záměru CŘS

Na straně 5, 6, je uveden seznam zkratek, které byly v textu použity. Již z tohoto seznamu je patrné, že autoři nepoužili normy vyšší právní síly, ze kterých měli v prvé řadě vycházet, jak vytýkáme již v přechozím textu této analýzy.

Za takovéto situace již nelze brát věcný záměr CŘS vážně a předkladatel dotyčného textu zřejmě chtěl pouze provést průzkum na veřejnosti, za by mu veřejnost takovýto „návrh“ přijala. Jak je nám známo, při zkouškách na právnických fakultách musí uchazeč o zkoušku vycházet při interpretaci problematiky ponejprv z Ústavy a norem vyšší právní síly, jinak u zkoušky neobstojí.

str. 7 -42 – Ideová východiska věcného záměru civilního řádu soudního.

Zcela pomíjí zásady ochrany základních lidských práv a svobod, jež jsou zakotveny v Ústavě ČR a v normách vyšší právní síly, kteréžto musejí býti hlavním ideovým východiskem. Namísto toho obhajuje advokátský proces, tj. povinné zastoupení účastníka řízení advokátem ve všech sporech s hodnotou sporu vyšší jak 50 000,- Kč, aniž by tento návrh byl logicky a řádně odůvodněn z úhlu pohledu občanů, organizací a firem, které by podle dotyčného rigidního návrhu byly nuceny veškeré úkony činit prostřednictvím advokáta, a to i za situace, kdy advokáta z různých důvodů nechtějí, či nepotřebují.

Takovýto rigidní postoj možná bude vyhovovat některým soudcům a advokátům, ale zásadním způsobem omezuje či téměř znemožňuje přístup občanů, organizací a firem k soudu.

Konec konců je věcí a odpovědností každého, jakým způsobem hodlá hájit svá práva u soudu.

Vnucováním advokáta stát omezuje též svobodu volby občanů, organizací a firem hájit se u soudu sám či někým jiným (neadvokátem).

Na toto téma byla již zahájena diskuse a šetření v souvislosti s patrně legislativním podvodem ohledně poslední novely zákona o advokacii zákonem č. 258/2017 Sb.

K tomu blíže zde 

Na str. 33 až 37 je učiněn výčet směrnic a nařízení Evropského parlamentu a Rady anebo Rady, které se týkají civilního procesu či specifických situací

Vyhodnocení z úhlu pohledu čl. 9, odst. 2, odst. 3 Ústavy ČR však zcela chybí.

Na str. 43 - je uveden věcný záměr civilního řádu soudního

str. 71, Díl 5 Zmocnění, bod 28 návrhu zní, cituji: „ ....

28. Strany jsou povinny nechat se zastoupit advokátem (advokátský spor), s výjimkou řízení před okresními soudy ve věcech, v nichž hodnota předmětu sporu nepřesahuje částku 50 000Kč a v řízení o stížnosti proti usnesení okresního soudu v takové věci.

V řízení o žalobě na obnovu a pro zmatečnost jsou strany povinny nechat se zastoupit vždy bez ohledu na hodnotu předmětu sporu. .... “ konec citátu

 

Navrhujeme vyškrtnutí tohoto ustanovení z návrhu pro rozpor s normami vyšší právní síly a zamezování přístupu k soudu.

Důvody viz předchozí argumentace analytiků v této analýze a dále důvody viz kupříkladu zde:

ZÁKON O ADVOKACII: USTANOVENÍ § 52 D - OBČANÉ, FYZICKÉ ČI PRÁVNICKÉ OSOBY MAJÍ NYNÍ NA VŠE NASAZOVAT ADVOKÁTA?

ZAČNĚME VYŽADOVAT PO PRÁVNICKÝH PROFESÍCH PLNĚNÍ JEJICH POVINNOSTÍ ULOŽENÝCH JIM ZÁKONEM

OBČANSKÁ PORADNA: JAK NADEFINOVAT, CO PO ADVOKÁTOVI VLASTNĚ CHCEME?

Kdo chce advokáta, ať si jej vezme. Kdo jej nechce z různých důvodů, nemůže být nucen si jej brát. Je zasahováno nemístně do svobody jednotlivce.

 

str. 76, Hlava III, Díl 1, Podání, Bod 36, písm. f), věta za středníkem, která zní, cituji: „ .... v advokátském sporu podpis advokátův“, konec citátu

Navrhujeme vyškrtnout v souladu s předchozími námitkami.

 

str. 78, Hlava III, Díl 1, podání, Bod 41, žádáme vyložit pojem „rozvláčnost“ . Není odůvodněno, doporučujeme větu ve znění, cituji: „ .... Za rozvláčnost může soud uložit pořádkový trest....“ konec citátu, vyškrtnout

 

str. 82, Hlava III, Díl 2, lhůty a roky, bod 49, navrhujeme vyškrtnutí věty, cituji: „ .... V advokátském sporu musí být strana, která dosud není zastoupena advokátem, již v předvolání k prvnímu roku vyzvána k tomu, aby se jím nechala zastoupit, a poučena o následcích toho, že si advokáta nezvolí.... „ konec citátu

Důvody viz předchozí námitky.

 

Z důvodu zkrácení této analýzy navrhujeme dále vyškrtnutí veškerých ustanovení týkající se povinného zastoupení účastníka advokátem v rámci tzv. advokátského procesu z návrhu, důvody viz předchozí námitky.

 

Abychom nebyli pouze kritičtí

Abychom nebyli pouze kritičtí, autoři a předkladatelé věcného záměru CŘS, v Hlava III, Díl 5, Pomoc s náklady, body 104 až 107, str. 114 až 116 návrhu dobře v této části zvládli a odůvodnili. Tím se ovšem nic nemění na přechozích výtkách vůči dotyčnému věcnému záměru CŘS, uvedených v přechozím textu této analýzy.

Str. 143-144, body 147, 148 (Povinnost pravdivosti), body 149 až 151 (Opožděné přednesy stran). Jde o o tresty pro advokáty za opožděnost přednesů a nepravdivost. Zde nutno upozornit na skutečnost, že nová koncepce věcného záměru CŘS díky snaze o zavedení „advokátského procesu“ vyšachovává ze hry jakoukoli aktivní účast občana, organizace či firmy na soudním procesu, zavádí kabinetní politiku a vylučuje jakoukoli kontrolu nad výkonem právnických profesí ze strany občanů, organizací a firem.

Nutno ovšem upozornit, že dle § 16 zák. o advokacii je advokát pouhý tlumočník vůle svého klienta, občan, organizace či firma, kteří budou nuceni si advokáta najmout, budou nuceni jeho práci dozorovat a udělit mu pokyny.

K tomu blíže viz články:

ZÁKON O ADVOKACII: USTANOVENÍ § 52 D - OBČANÉ, FYZICKÉ ČI PRÁVNICKÉ OSOBY MAJÍ NYNÍ NA VŠE NASAZOVAT ADVOKÁTA?

OBČANSKÁ PORADNA: JAK NADEFINOVAT, CO PO ADVOKÁTOVI VLASTNĚ CHCEME?

 

Dále nutno položit otázku, kdo bude kabinetní politiku a spravedlnost jednání a rozhodování v soudní síni vlastně dozorovat, když aktivní účast stran má být omezena pouze na činnost advokátů a soudu?

Dojde k podstatnému rozšíření korupčního prostředí a možností „jánabráchysmu“ , v soudní síni či mimo soudní síň a obchodům typu kupř: já ti pustím případ A a ty mi zato příště pustíš případ B

 

Takže občané, organizace a firmy plačte, anebo se urychleně začněte aktivně bránit.

Už nyní je v justici velké množství neřešených problémů, nový CŘS je nejen nevyřeší, ale zakonzervuje a posílí.

 

K bodu 156 (Materiální vedení řízení) je na straně 146 velmi zajímavý komentář, cituji: „ ..... V uvedeném ustanovení se zrcadlí tzv. modifikované pojetí projednací zásady, jak je známo rakousko-německému modelu procesní úpravy. Civilní sporné řízení předpokládá aktivního soudce s dobrou znalostí jak právních předpisů, tak i procesního spisu, jenž prostřednictvím vhodně kladených otázek a upozornění vede strany k tomu, aby učinily veškerá pro rozhodnutí podstatná skutková tvrzení a označily k jejich prokázání důkazy, účelem je, aby rozhodnutí vycházelo z pravdivě a úplně zjištěného skutkového stavu. Vedle skutkových otázek probírá soud se stranami rovněž právní stránku věci. Úprava nahrazuje dosavadní pojetí poučovací povinnosti podle § 118a OSŘ, jež se v uvedeném světle jeví jako nedostatečné. Pravidlo pod bodem 160 pak uvádí demonstrativní výčet opatření, za jejich přispění může soud dotazovací a upozorňovací činnost řádně plnit. ..... “ konec citátu.

 

Tážeme se navrhovatelů a předkladatelů věcného záměru CŘS, kde dotyčné aktivní soudce s dobrou znalostí a správným kladením otázek hodlají v ČR nalézt.

Zkušenost ze značné části soudních síní v ČR je spíše děsivá, byť existuje řada pozitivních příkladů.

 

Stav justice v ČR je neutěšený zejména z níže uvedených důvodů:

a) nevypořádání se s komunistickou minulostí a neřešení starých klientelistických vazeb a skandálů

b) neexistence občanského dozoru nad výkonem právnických profesí, což vede mimo jiné k vytváření nových klientelistických vazeb

c) zneužívání soudcovské nezávislosti a nízký morální kredit

d) nízká odborná úroveň některých soudců a snaha o zakonzervování stavu

e) přetíženost některých soudců a soudů zejména z důvodu nízkého platového ohodnocení a vybavení nižšího soudního a justičního personálu

f) jiné důvody

K tomu blíže viz kupříkladu: Chapadla justiční chobotnice v ČR a jejich dosah, Tribun EU, s.r.o., Brno 2015, ISBN 978-80-263-0960-4, On-line

 

Závěry a doporučení

Přes určité dílčí klady navrhovaného věcného záměru CŘS je nutno tento jako celek 

odmítnout

z důvodů uvedených v předcházejícím textu a tento následně přepracovat a doplnit na aktuální podmínky stavu v České republice zejména s ohledem na dodržování základních lidských práv a svobod občanů, organizací a firem v ČR a s ohledem na dodržování závazků ČR na mezinárodním poli, zejména zákaz diskriminace, zákaz omezování svobod a přístup ke spravedlnosti a soudu, kterého se věcný záměr vnucování advokátů nepochybně dopouští. Též je nutno vzít v úvahu korupční rizika dotyčného navrhovaného věcného záměru CŘS a též jeho dopady na personální a materiální vybavení současných soudů.

Je zjevné, že na takovouto reformu, kterou by věcný záměr CŘS v ČR odstartoval, nejsou připraveny podmínky ve společnosti a to ani na veřejnosti, ani v odborných kruzích. O materiálních podmínkách ani nemluvě.

Vypracovalo: Analytické oddělení HABEAS CORPUS