IZRAEL - slovo s vůní tajemna a neznáma, ale také bolesti a nebezpečí

Vlajka státu Izrael. (Volné dílo)

PRAHA - Je ráno, den jako každý jiný. S ranní kávou hledám čerstvé informace o Izraeli, ale jak se zdá, dnešní stav a brzké události ( volby do Knesetu – tedy do parlamentu ) jsou naším internetem a mediálním světem opomíjeny. Konečně něco – ale nic veselého. Vystřelená raketa směrem na Tel Aviv! Jakto ?! Mám tam děti! U nás zpráva hluboko pod čarou, důležitá asi jako zdražení lokomotiv, ale pro mne zpráva, která zastaví srdce. Oddychnu si –bez obětí.

Hledám rychle dál – co s tím budou dělat a jak se k tomu postaví zodpovědní představitelé státu, jak ochrání Izrael a lidi v něm žijící ?  Jaká je reakce politiků a světa na takový útok, jak odvážní jsou řešit takovou choulostivou věc jasně a rychle, ted, na prahu voleb ?  NIC.  Skoro žádné články vážící se k tématu. Tedy kromě zasvěcených rozsáhlých komentářů „ izraelologů “ s předloženými variantami na řešení a chování politiků, rozebráno do detailu, ale ve výsledku pořád žádná fakta, pořád jen dohady, odhady a názory samozvaných odborníků, kteří běžný a každodenní život lidí žijících v Izraeli viděli maximálně z rychlíku.

CINK.

Zpráva od mé dcery ( 12 let ), bydlící v Ramat Ganu, předměstí Tel Avivu u letiště ( asi jako Horoměřice u Prahy J). „ Táto, chceme k tobě, pořád tu znějí sirény a my musíme každé dvě hodiny do krytu L „

Strach, zima, vztek, bezmoc. Střídá se mi to jak na houpačce. U nás stále žádná zpráva, ani ta pod čarou.

Tak to ne. Musím zjistit, co se dá.  Musím znát pravdu. Po 17ti letech souvislého života v Izraeli, s nepřetrhanými vztahy s přáteli a znalostí hebrejštiny věřím, že se mi to podaří.

Toto se stalo cca před deseti dny. Dovolím si podělit se s vámi o má zjištění, o pravdivé a čerstvé zprávy za poslední týden, tak, jak vycházejí v izraelských médiích a jak je vidí někteří moji přátelé.

Po čtyřech letech se v příštím týdnu, konkrétně 9.4.  konají volby do Knesetu, tedy parlamentu. Bojuje se o 120 křesel, o moc a sílu, o možnost zkusit vyřešit skoro neřešitelné a to izraelsko – palestinské vztahy, narovnat soužití obyčejných lidí, vyřešit územní nároky obou států. 

Podle tisku, lidí i volebních průzkumů jsou vlastně jen dvě hlavní želízka v ohni:

stávající premiér Benjamín Netanyahu, zvaný Bibi a jeho pravicová strana Likud ( strana s historií, píšící se od roku 1973, kdy vznikla jako aliance pravicových a liberálních stran té doby a jako první pravicová strana vládla Izraeli od roku 1977 souvisle do roku 1992 a pak s dvěma volebními přestávkami vládne dosud ) která jak sám říká, „ je vůdčí silou v dobře vycvičené vládě v nebezpečí „, a která také slibuje pokračovat v nastolené politice dvou suverénních států, za předpokladu pokojného sousedství a soužití  v míru. I když se zdá, že v posledních dnech si protiřečí – v rozhovoru pro Zprávy, kanál 12 prohlásil, že rozšíří izraelskou suverenitu o Západní břeh. Pro Palestince děsivá zpráva, jenže nikdo neví, jestli to nebyla jen propagace a nečeká se na reakci a snahu o donucení k většímu obnažení plánů druhého kandidáta.

A generál Gantz, představující středo-levicový blok a slibující de facto totéž, co všichni – tedy stabilizaci bezpečnosti státu, mírové vyjednání zapeklitých vztahů, ukončení bojů, vyjasnění územních nároků

Každý hlas, daný jakémukoliv třetímu kandidátovi/straně, je hlasem, který oslabí možnost vítězi voleb sám a s velkou silou v Knesetu, prosadit svá řešení

Místní politologové říkají, že tyto volby jsou volbami nerozhodných voličů. Podle modelů, vyplývajících  z prováděných volebních průzkumů, jsou hlavním jazýčkem na vahách volebního výsledku právě oni, ti zatím nerozhodnutí. Nejvíc jich je mezi rodilými Izraelci s arabskými kořeny a palestinskými občany státu Izrael. Dohromady jich je víc jak 17 % ze všech voličů a drtivá většina jich  zatím váhá. Navíc odhady odborníků říkají, že se může stát, že jich až 50% k volebním urnám vůbec nedorazí, a to hlavně z řad těch mladších. Byly zaznamenány výzvy převážně na sociálních sítích ( a všichni víme, jakou sílu dneska tyto sítě mají, někdy bohužel, někdy bohudík ) k bojkotu těchto voleb v čele s myšlenkou jedné slečny ve věku 22let, která říká „Podpora něčeho, co nás samé nikdy nepodpoří, se zdá být marná„. ….

Oba hlavní kandidáti jsou si tohoto stavu dobře vědomi a snaží se na tuto část voličů zapůsobit konejšivě, ale i dostatečně rozhodně, aby získali jejich pozornost a aspoň malou víru v to, že oni sami jsou dostatečně silní, aby jim mohli nabídnout, to, co vlastně všichni v Izraeli chtějí – tedy bezpečnou a klidnou zemi.

Držme jim palce – myslím, že zklidnění v této nádherné a dávnou historií protkané zemi, se kladně promítne do všech koutů světa.

Situaci navíc nepřidává ani fakt, že mimo Izrael není velká víra v úspěch  „Bibiho“, za což může všeobecný názor, že je zkorumpovaný, autokratický, rasistický, rozvratný a odmítavý. On ale vládne podle svých podmínek a lidé si na aféry kolem něj, tak nějak zvykli a proto si ho dle názoru zvenku, tak nějak zaslouží.

Je škoda, že ve víru starostí a plánů, jak zvládnout vztahy s Palestinou, nejsou ani v místním tisku nijak závratně propagovány plány obyčejných věcí – podpora kultury, vědy, podnikání, zdravotnictví, podpora dětí, prostě věci, které jsou obyčejným obyvatelům bližší a které se také dotýkají jejich každodenního života.

Přesto se k  dnešnímu dni ( 7.4.2019)  zatím zdá, že víc přesvědčuje „Bibi“, poslední model předpokládá zisk 66-72 křesel pro Likud. Zřejmě vítězí pocit, že by nový vítr v politice a změna směru, mohli rozfoukat něco nepěkného. A tak to vypadá, že „ Bibi“ dostane šanci dodělat započatou práci. Asi v to věří i on, protože vyzval Izraelce, žijící mimo Izrael, kteří mají problém s armádou, aby věc obratem vyřešili a byli tak v případě potřeby k dispozici.

Jenže kdoví, jak s tím zamíchají zminovaní nerozhodnutí ….

Ale vrátím se k tomu, co mé pátrání po informacích odstartovalo.

Obavy mám dál, jsem daleko a nemůžu v případě potřeby ihned zasáhnout. Pořád to není nic proti každodennímu podvědomého strachu obyčejných lidí, v obyčejném dni.

Moje holky měly pravdu – ve dnech 14.3. a 2.4. lítaly rakety jak na poutové střelnici. Sirény a dokonce výbuchy byly opakovaně slyšet v místech  Ramat Gan ( vrrr ),  Bat Jam, Bni Brak, Giva Tajm, Chulon – vše městečka těsně obepínající Tel Aviv, kam jedna z raket dolétla. Slyšet z videa zvuk sirény, ohlašující nálet a doporučení, aby se lidé odebraly do protináletového krytu, není pro každého. A i když jsem za dobu mého života v Izraeli samozřejmě tyto situace zažil, znovu mě naplno zasáhla ta  syrovost, když si uvědomíte, že nejde o film, ale o realitu všedního dne Izraelčanů, je to až neskutečné. Jak mi místní potvrdili, všechny překvapilo, že to bylo náhlé a naprosto bez předchozího varování, že se vztahy/ situace zhoršila. Záchranáři asistovali u pěti případů – lidé nebyli fyzicky zraněni nebo v  ohrožení života, ale utrpěli těžký šok, vyvolaný strachem, že nestihnou včas doběhnout do bunkru….

Věřím, že si to tady neumíme představit a jsem moc rád, že nemusíme. Zatím. Uvědomil jsem si, že vlastně vůbec nevím, kam bych tady běžel. A vy?

Zdroje: Haaretz, Izrael News

Ověření informací: The Jeruzalem Post,  Jediot Achronot, přímá svědectví obyvatel Izraele