Orientujte se v sobě a svém zdravotním stavu! Přehledné vysvětlení jin a jangu a dalších principů TČM

Orientujte se v sobě a svém zdravotním stavu! Přehledné vysvětlení jin a jangu a dalších principů TČM. (Ella Olsson | Pexels)

V minulém článku jsme si řekli něco o základních principech TČM ve výživě, co je to vlastně ono zdraví, kterého chceme dosáhnout, a proč je mnohem lepší a jednodušší jej dosahovat výživou než léky. Pojďme ale dál. Jaké jsou vlastně základní principy a definiční prvky stravování podle TČM?

Zdravé stravování podle TČM je individualizované a ekologické ve smyslu přizpůsobení přírodnímu prostředí

Tradiční čínská medicína má jednu „superschopnost“, která západní dietetika téměř vůbec nemá, nebo ji horko, těžko dohání: umí stravování přizpůsobit a pro konkrétního člověka, zdravého i nemocného, vybrat v konkrétním čase a místě ten nejlepší způsob stravování. Jak je to možné? Zjednodušeně řečeno, je to dáno dvěma důvody.

Za prvé, že čínská dietetika, stejně jako celá čínská medicína, vychází z principů čínské filosofie, což nejsou (jen) nějaké abstraktní, vznešené ideály, ale naprosto praktická východiska toho, co bychom mohli možná nazvat přírodní vědou – ovšem v asijském podání, které pojímá svět holisticky.

Tato přírodní věda nám dává systém, řekněme, „souřadnic“, kterým můžeme popsat stav daného jedince i prostředí, stejně jako stav dané potraviny a zjistit, zda se k sobě hodí. Více viz dále, ale ještě více v článku, který vyjde příští týden, o osmeré osnově. Osmerá osnova právě takový systém souřadnic představuje pro celou čínskou medicínu.

Za druhé čínská dietetika a celá čínská medicína vychází z principu, že mikrokosmos našeho těla funguje podobně jako makrokosmos kolem – a především, že je jeho nedílnou součástí. Zkrátka vychází z toho, že budeme moudřejší, a především zdravější, pokud se přírodě přizpůsobíme, než pokud půjdeme proti ní.

V některých případech to opět je něco, co je intuitivně jasné i západnímu člověku – dobře například víme, že se v zimě musíme teple obléci. Už nám kupodivu ale přijde zvláštní, že bychom se měli v zimě teple také stravovat, a ne se, například, zevnitř ochladit.

Možná ještě tak pochopíme, že není dobré se sytit studenými nápoji nebo zmrzlinou. Už ale vůbec nevnímáme, že se stejně zachlazujeme syrovým jídlem – či ovocem, které je obvykle dostupné v létě a v teplých krajích proto, aby nás ochladilo.

Čínská filosofie i dietetika vidí svět jako jednotu hmoty a energie

Představa, že syrová zelenina je „studená“ nám může připadat divná (ačkoli známe sami pojem „studená kuchyně“!). Stačí ale sledovat, co s námi udělá, když si v podmračeném, studeném dni dáme k obědu salát, a pak se vrátíme do kanceláře či k jiné práci. Najednou se nám do ničeho nějak nechce… jsme jakoby o trochu těžší… to by se to spalo! Většinou dojdeme k závěru, že za to může „odpolední energetický propad“ a jdeme si dát kafe.

Ne, že by káva byla a priori špatná – a priori totiž není špatná řádná potravina. Jenže má několik vlastností, kterými svůj stav spíše zhoršíme, než abychom jej zlepšili. Některé z nich jsou zjevné i západní vědě (jako že může přílišně okyselovat organismus, být špatná na žaludek, a tak dále). Jiné ale umí rozlišit jen čínská medicína, která se dívá i na energetické vlastnosti kávy – například, že vysušuje žaludeční jin, nebo narušuje energetickou komunikaci mezi srdcem a ledvinami.

Čínská medicína a čínská filosofie totiž vidí svět jako jednotu hmoty a energie, které říká čchi. Než na to začneme ohrnovat nos jako na barbarské nápady nedovzdělaných šamanů, bylo by záhodno si připomenout jednoho evropského „šamana“, který tuhle rovnici objevil pro západní civilizaci. Na ikonické fotce dodnes vyplazuje jazyk, ačkoli asi ne v ordinaci čínského terapeuta. Jmenuje se Albert Einstein.

Jin a jang – základní principy, čili „souřadnice“ takzvané osmeré osnovy

Pokud tedy uznáme, že cosi jako energie je, možná už nám nebude připadat tak zvláštní, že může mít dvě polarity. Číňané jim říkají jin a jang. Kromě toho, že vypadají dobře namalované ve známé monádě, o nich můžeme říci, že fungovat mohou jen ve vzájemném vztahu. Jin bude vždycky to, co je víc dole, měkčí, kulatější, ženštější, méně definované, chaotičtější, vlhčí, méně světlé. A naopak. Ne náhodou čínské znaky pro jin a jang připomínají osvětlenou (jižní) a temnou stranu kopce.

Tak můžeme klasifikovat i potraviny – třeba brambora, kulatá a poněkud vlhká, bude určitě méně jang a více jin, než tuřín, který je dlouhý a špičatý. Určitě je ale více jang brambora, která se pekla (tedy absorbovala „jangové“ teplo), než syrová brambora. Více jin bude ale i brambora v bramboračce, tedy vařená v teplé vodě.

Opět: Ani jeden z principů není a priori špatný – v západní civilizaci máme sklony například světlo, teplo a aktivitu vnímat jako „dobré“ (zřejmě dědictví našeho kulturního vývoje), ale ve skutečnosti tvoří s tmou, zimou a nehybností jen dvě strany téže mince. Co je důležité, je rovnováha, protože ta znamená zdravý, celistvý a harmonický stav. Kdo někdy měl v práci čtyřiadvacítky, ten ví, že den bez noci nebo aktivita bez odpočinku není nic moc.

Rovnováha

Rovnováhy dosahujeme tak, že jídlem vyrovnáváme jak svůj momentální stav, tak „vykrýváme“ výkyvy okolního prostředí. Jak prosté, milý Watsone! Jen provést to vyžaduje trochu studia a zkoušení receptů. Na tomhle webu vám rádi s obojím pomůžeme, protože čínská medicína a dietetika je naší vášní i stylem života

Teplotní povaha jídla není totéž, co teplota!

Dodejme ještě: Všechny potraviny podle zkušeností čínské medicíny také mají takzvanou teplotní povahu, což není úplně totéž, jako jin a jang. Kromě toho se klasifikují podle pěti chutí, přináležejícím k pěti základním kvalitám energie, kterým se česky říká pět hybatelů nebo pět elementů. Kromě toho má každá potravina vztah k nějakému hlavnímu orgánu (říká se jim orgány zang a fu) nebo orgánům v těle, a k tomto orgánům přináležející energetické složce čchi, pohybující se v řečištích, kterým se říká akupunkturní dráhy neboli meridiány. Ale o tom, stejně jako o tom, jak Číňané na všechna tahle moudra vlastně přišli, zase příště.

Pro teď nám stačí vědět, že existuje jeden „lék“, kterým si můžeme pomoci v každé situaci, a tím je jídlo. Pokud ho umíme správně využít. A TČM nám k tomuto využití dává jednu z možných sad klíčů. Jako taková je skutečným „kulturním dědictvím lidstva“, které by nemělo zůstat zapomenuto.

Zdroj: Unie příznivců tradiční čínské medicíny