Plošný rozhoz jedů proti hrabošům. Kdo ponese odpovědnost za dopady na přírodu?

Hraboš polní. (CC BY-SA 3.0)

Neradostná zpráva přišla tento týden z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ). Ten v těchto dnech na základě svého dřívějšího nařízení schválil zhruba 670 aplikací jedů proti hrabošům, a to celkem na 80 tisících hektarů zemědělských ploch, kde odborníci údajně zjistili kalamitní výskyt hrabošů... (Citoval Deník.cz 29. března 2020 RNDr. Evžena Korce, CSc. ředitele ZOO Tábor a předsedu Cane Corso klubu ČR)

Níže přetiskujeme odpověď RNDr. Evžena Korce, CSc. na reakci vyjádření Ústředního kontrolního a zkušebního úřadu zemědělského (ÚKZÚZ).

Dovolte mi reagovat na vyjádření Ústředního kontrolního a zkušebního úřadu zemědělského (ÚKZÚZ) k mému komentáři z konce března 2020, který se týkal úřadem povolené aplikace toxických látek k hubení údajně přemnožené populace hrabošů polních v některých lokalitách v ČR.

Nijak nezpochybňuji zájem úřadu bránit devastujícím škodám na plodinách. Ale i jeho poměrně rozsáhlé vyjádření k mému komentáři ve mně zanechává pocit, že ÚKZÚZ nemá až tak úplně jasno v tom, kdo vlastně bude zodpovědný za neméně devastující škody, které mohou povolením aplikace nebezpečných jedů na zemědělských plochách. Jde zejména o úhyny zvířat, která jed na polích a v sadech buď přímo pozřou, nebo sežerou hraboše, který má jed v zažívacím ústrojí. Jistě nemusím připomínat, že se takové případy stávají, což dokazují nálezy desítek těl uhynulých zvířat z loňského léta, kdy úřad v tichosti na krátkou dobu aplikaci v některých lokalitách povolil. 

Pokud úřad argumentuje následovně: „Nařízení o mimořádných stavech, je zvláštním typem povolení na dobu nepřesahující 120 dnů. Toto povolení nenutí výrobce, aby podmínky aplikace uváděl na etiketě přípravku, i když není vyloučeno, aby tak dobrovolně neučinil. Doba 120 dnů je ale tak krátká, že pokud je přípravek prodáván na trhu pro jiné použití, většinou výrobce etiketu nemění a roli návodu k použití tak v těchto případech hraje přímo nařízení ÚKZÚZ. Zemědělci, kteří musejí absolvovat školení a zkoušky odborné způsobilosti, tyto souvislosti  vědí. A rovněž vědí, že ze stávajícího návodu k použití musejí respektovat jen ty údaje, které nestanoví jinak nařízení ÚKZÚZ.“

Nezlobte se na mě, ale jestliže se v nařízení úřadu výslovně píše: „Osoba používající přípravek (…) je povinna se rovněž řídit údaji na etiketě k přípravku,“ pak si autoři nařízení přinejmenším odporují. Konec konců úřad ve své reakci na můj komentář sám píše: „Nejen aplikace přípravku Stutox II, ale aplikace každého povoleného přípravku na ochranu rostlin je na odpovědnosti uživatele. Je to tak proto, že uživatel musí dodržet nejen požadavky návodu k použití, příslušných nařízení ÚKZÚZ, ale i mnoho dalších požadavků.“ Což je podle mě další zjevný rozpor.

Tento zmatečný přístup totiž nemůže vést k ničemu jinému než k soudním sporům, kdy se budou farmáři zcela legitimně bránit vyšetřování pro podezření ze spáchání trestného činu. Tedy pokud se mezi uhynulými zvířaty vyskytnou také chráněné druhy, v jejichž organismu se laboratorním vyšetřením prokážou stopy úřadem povolených jedů. 

Úřad dále argumentuje: „Zaměstnanci zemědělských podniků i soukromí zemědělci, kteří nakládají s jakýmikoli přípravky na ochranu rostlin, jsou povinni pravidelně absolvovat odborná školení a zkoušky odborné způsobilosti, které zajišťují a prokazují jejich znalost instrukcí na etiketách přípravků na ochranu rostlin, ale také ochranných pracovních pomůcek.“

Na tomto místě musím zmínit, že žádné školení ještě nikdy nedokázalo zajistit, aby pracovníci dodržovali veškerá platná nařízení a bezpečnostní doporučení. Předpokládám, že úřad dobře ví o obrovském množství lidí, kteří jsou nyní v ČR v karanténě kvůli riziku šíření nákazy SARS-CoV-19 mezi lidmi. A že tedy úřad připouští obrovské riziko, že s toxickými látkami potenciálně ohrožujícími kromě zvířat také spodní a povrchové vody, mohou nyní nakládat nikoliv proškolení pracovníci. Ale že na jejich místo budou muset nastoupit náhradníci, kteří riziko spojené s použitím toxických látek podcení. Ke škodě své i ke škodě nás všech. Stejně jako mnozí lidé dnes podceňují riziko šíření COVID ve společnosti a nezodpovědně ignorují bezpečnostní doporučení odborníků podle známého českého přístupu „vždyť mně se přece nemůže nic stát“.

Velké pochybnosti mám nad čísly ohledně způsobu aplikace těchto jedů. Zajímalo by mě, jak je to s kontrolou faktického stavu použití těchto jedů. Zda zemědělce na místě někdo opravdu kontroluje, nebo vycházíte pouze z jejich hlášení a takzvaného dobrého slova. Tedy že každý zemědělec jed použije pouze v souladu s povolením. O tom bych si dovolil pochybovat. Přece jen plošný rozhoz je pohodlnější, než cílená aplikace jasně daného množství do stovek a tisíců jednotlivých děr. Obávám se, že mnoho zemědělců zvolí cestu nejmenšího odporu a zneužijí toho, že už použití jedů pro vkládání do nor povolené mají. A budou doufat, že konkrétní způsob aplikace nikdo kontrolovat nebude a za pár dnů, až se jedy dostanou do přírody, to ani nikdo nezjistí.

Nejednoznačnost a nemožnost získat objektivní data jen umocňuje moje přesvědčení, že povolovat používání toxických látek k hubení hraboše polního není nic jiného než bohapusté barbarství. Nepřestanu kriticky nahlížet na zdánlivě jednoduchá řešení, která mohou poškodit nejen zajíce, bažanty, koroptve, ale i mnoho ohrožených druhů zvířat, jako například sysly, dravce či sovy. Tito živočichové si zasluhují ochranu a ne jejich další vybíjení.

RNDr. Evžen Korec, CSc., ředitel ZOO Tábor a předseda Cane Corso klubu ČR